Josef Bílý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Bílý ( 30. červen 1872 Ochoz u Zbonína) [p 1] - 28. září 1941 Praha) byl český generál, první hlavní velitel Obrany národa.
Obsah |
[editovat] Služba v rakousko-uherské armádě
Po skončení základní školní docházky absolvoval (1888 – 1892) kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník; v letech 1898 - 1900 absolvoval Vysokou školu vojenskou v Vídni a odešel k 7.pěší divizi v Osieku (Slavonie), později do Lvova a (1906) do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni (1908-1910) a odtud šel sloužit k 4. pěšímu pluku ve Vídni.
V hodnosti majora odešel 18. srpna 1914 jako velitel praporu na ruskou frontu I.světové války, zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech; 3. července 1915 byl zraněný (léčen v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny „Oberstleutnant Bily“, učitelem informačního kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga (Itálie).
[editovat] V československé armádě
Po vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. 11. 1918 se stal jejím vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství České Budějovice; od jara 1920 krátce velitel pluku v Užhorodě a potom velitel pěší brigády ve Frýdku Zkušený voják Josef Bílý byl 16. 12. 1921 povýšený na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.
V letech 1923-1928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles a v letech1928 – 1935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. Byl povýšen (3.4.1928) do hodnosti divizní generál a (26.6.1931) do hodnosti armádní generál a po 47 letech ve vojenské uniformě, k 1. červenci 1935, odešel do výslužby.
- Vyznamenání Mimo jiné: Československý válečný kříž 1939 in memoriam, ĹOrdre de la Legion ďHonneur – Commandeur; ĹOrdre de la Legion ďHonneur – Offizier.
[editovat] Protinacistický odboj
Ihned od počátku protektorátu Čechy a Morava - začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Bílý zapojil do odboje – byl členem Rady starších (kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský ). Dala podnět k vytvoření-založení (duben 1939) ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON). Po 30.červnu 1939 se armádní generál Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička. Po větších zásazích gestapa proti ON žil od konce roku 1939 v ilegalitě, ale přesto byl 14. 11.1940 zatčen gestapem v Chlumu u Třeboně a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.
- Při nástupu do své funkce říšský protektor Reinhard Heydrich - aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned prvého dne svého úřadování „Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941“, podle jehož § 2 lze se v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva. [p 2] „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve své zprávě nadřízeným mj. Heydrich napsal : “…za prvé : Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ “
- Trest smrti byl vzápětí vykonán - 28. září 1941 v 21:00 zastřelením (některé prameny uvádějí datum popravy 1. října 1941).[p 3].
[editovat] Poznámky
- ↑ Osada-u Zbonína-části obce Varvažov, okres Písek 5 km jižně od zámku Orlík, na levém břehu Vltavy
- ↑ Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Mezi odsouzenými byli armádní generál Josef Bílý a armádní generál Hugo Vojta. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bílý, Josef, s. 22.
[editovat] Reference
- VHÚ Praha, VHÚ Bratislava - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, Avis Praha - květen 2005
- Pavel Šrámek:Českoslovenští vojáci v domácím odboji (Armádní techn.magazín, roč.34/2004, č.12,s.41-42
- Ministerstvo vnitra,odbor pro politické zpravodajství.Čís. Z-5062/1945/II.
