Josef Bílý
Armádní generál Josef Bílý ( 30. červen 1872 Ochoz u Zbonína) [p 1] - 28. září 1941 Praha) byl český generál a velitel Obrany národa.
Obsah |
Služba v rakousko-uherské armádě [editovat]
Po skončení základní školní docházky absolvoval v letech 1888 až 1892 kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník. V letech 1898 až 1900 absolvoval Vysokou školu vojenskou v Vídni poté a odešel k 7.pěší divizi v Osieku (Slavonie), později do Lvova a v roce 1906 do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni. Na této pozici působil v letech 1908 až 1910. Odtud poté odešel ke 4. pěšímu pluku ve Vídni.
V hodnosti majora odjel 18. srpna 1914 ve funkci velitele praporu na ruskou frontu I.světové války; zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech. 3. července 1915 byl zraněn. Své zranění si léčil v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu jmenován velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny Oberstleutnant Bily. Jako učitel vyučoval v informačním kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga v Itálii.
V československé armádě [editovat]
Po vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. listopadu 1918 se stal vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství v Českých Budějovicích. Od jara 1920 byl krátce velitelem pluku v Užhorodě a poté velitelem pěší brigády ve Frýdku. Již jako zkušený voják byl Josef Bílý 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.
V letech 1923 až 1928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles. V letech 1928 až 1935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. 3. dubna 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála a (26. června 1931) do hodnosti armádního generála. Po 47 letech ve vojenské uniformě odešel k 1. červenci 1935 do výslužby.
Protinacistický odboj [editovat]
Ihned od začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Bílý zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších (kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský ). Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) vzniklé koncem března 1939. Po 30.červnu 1939 se armádní generál Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhali mu zemští velitel; v Čechách generál H. Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička. Po řadě zatýkání se gestapu podařilo ON částečně paralyzovat. Bílý žil od konce roku 1939 v ilegalitě. 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem v Chlumu u Třeboně a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.
Po nástupu do své funkce říšský protektor Reinhard Heydrich, aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned prvého dne svého úřadování Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941, podle jehož § 2 lze se v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva. [p 2] „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve své zprávě nadřízeným mj. Heydrich napsal : “…za prvé : Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ “ Trest smrti byl vzápětí vykonán 28. září 1941 v 21:00 zastřelením (některé prameny uvádějí datum popravy 1. října 1941).[p 3].
Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči a vydal svůj poslední vojenský rozkaz: "Palte, vy němečtí psi"![zdroj?]
Vyznamenání [editovat]
- Československý válečný kříž 1939 in memoriam
- ĹOrdre de la Legion ďHonneur – Commandeur
- ĹOrdre de la Legion ďHonneur – Offizier.
- Řád M. R. Štefánika in memoriam (1992) II. třídy[1]
- 2008 -
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky[2]
Poznámky [editovat]
- ↑ Osada-u Zbonína-části obce Varvažov, okres Písek 5 km jižně od zámku Orlík, na levém břehu Vltavy
- ↑ Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Mezi odsouzenými byli armádní generál Josef Bílý a armádní generál Hugo Vojta. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bílý, Josef, s. 22.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/ceska-a-slovenska-federativni-republika/rad-m-r-stefanika.shtml
- ↑ http://www.mocr.army.cz/scripts/detail.php?id=12236
Literatura [editovat]
- VHÚ Praha, VHÚ Bratislava. Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945. Avis Praha - květen 2005
- Pavel Šrámek. Českoslovenští vojáci v domácím odboji. Armádní techn. magazín, roč.34/2004, č.12, s.41–42
- Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství. Čís. Z-5062/1945/II.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. s. 50–51.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 53.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 99.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. s. 510–511.
