Joni Mitchell

Joni Mitchell
Joni Mitchell
Základní informace
Rodné jméno	Roberta Joan Anderson
Narození	7. listopadu 1943 (80 let); Fort Macleod, Alberta, Kanada
Žánry	Folk rock, Folk pop, Jazz, Art rock, World music
Povolání	Písničkářka. zpěvačka, malířka, produkční
Nástroje	zpěv, klavír, kytara, dulcimer
Hlasový obor	Kontraalt
Aktivní roky	1964–dosud
Vydavatelé	Reprise (1968–1972, 1994–2001); Asylum (1972–1981); Geffen (1982–1993); Nonesuch (2002); Hear Music (2007–dosud)
Významná díla	Both Sides Now; Big Yellow Taxi; Carey; Got 'til It's Gone; Help Me; … více na Wikidatech
Ocenění	Grammy Award for Best Ethnic or Traditional Folk Recording (1969); Grammy Award for Best Arrangement, Instrumental and Vocals (1974); Canadian Music Hall of Fame (1981); Cena Grammy za nejlepší obal nahrávky (1995); Cena Grammy za nejlepší popové vokální album (1995); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Larry Klein (1982–1994)
Sídla	Saskatoon; Toronto; Bel Air
Podpis
Web	JoniMitchell.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joni Mitchell, rodným jménem Roberta Joan Anderson, (* 7. listopadu 1943 ve Fort McLeod, Kanada) je písničkářka a malířka. Svoji hudební kariéru začala v malých nočních klubech a hraním na torontských ulicích. V polovině šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnila newyorskou písničkářskou scénu. V sedmdesátých letech pak zkoušela kombinovat pop s jazzem, v jejím pojetí z toho vzešel svébytný hudební styl. Její píseň „Both Sides Now“ se také objevila ve filmu Láska nebeská. V žebříčku sta největších zpěváků sestaveným souborem 179 kritiků pro časopis Rolling Stone v roce 2008 se Joni Mitchell umístila na 42. pozici.^[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v kanadské provincii Alberta v rodině letce. Od mládí velice hezky kreslila, studovala výtvarné umění, velmi často si sama navrhovala obaly svých gramofonových desek a CD. Pro folkovou hudbu ji získalo studentské prostředí a detroitský muzikant Chuck Mitchell, za něhož se posléze i provdala. Toto manželství však netrvalo dlouho. Vystupovala ve folkových klubech a kavárnách v Michiganu a New Yorku. V roce 1968 nahrála svojí první dlouhohrající desku. Joni Mitchell má hlas s velkým rozsahem, který je popisován jako příjemný, vyvážený a něžný.^[2]^[3]^[4]^[5] Ve své dlouhé kariéře prošla obdobím folku, jazzu, ale také etnickou hudbou. Na své kytaře často používá unikátní ladění, což propůjčuje jejím nahrávkám osobité kouzlo. Časopis Rolling Stone ji zařadil na 72. místo nejlepších kytaristů všech dob. Desky Joni Mitchell jsou široce respektovány nejen samotnými hudebníky, ale i hudebními kritiky. Získala pět ocenění Grammy a v roce 2002 jí byla udělena Grammy za celoživotní dílo.

Mitchell bývá někdy označována jako „ženská obdoba Boba Dylana“. Proti této nálepce se ale jednou ohradila slovy: „Pro některé lidi jsou ženy jiný živočišný druh. Nikdo by neřekl, že Dylan je mužská obdoba Joni Mitchell.“

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Alba[editovat | editovat zdroj]

Song to a Seagull (nebo Joni Mitchell) (1968)
Clouds (1969)
Ladies of the Canyon (1970)
Blue (1971)
For the Roses (1972)
Court and Spark (1974)
Miles of Aisles (live) (1974)
The Hissing of Summer Lawns (1975)
Hejira (1976)
Don Juan's Reckless Daughter (1977)
Mingus (1979)
Shadows and Light (live) (1980)
Wild Things Run Fast (1982)
Dog Eat Dog (1985)
Chalk Mark in a Rainstorm (1988)
Night Ride Home (1991)
Turbulent Indigo (1994)
Taming the Tiger (1998)
Both Sides Now (2000)
Travelogue (2002)
Shine (2007)

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

The World of Joni Mitchell (1972)
Hits (1996)
Misses (1996)
The Complete Geffen Recordings (4-CD komplet z období 1982–91) (2003)
The Beginning of Survival (2004)
Dreamland (2004)
Starbucks Artist's Choice
Songs of a Prairie Girl (2005)

Singly[editovat | editovat zdroj]

„Night in the City“ (1968)
„Chelsea Morning“ (1969)
„Big Yellow Taxi“ (1970)
„Carey“ (1971)
„You Turn Me On, I'm A Radio“ (1972)
„Free Man in Paris“ (1974)
„Help Me“ (1974)
„Big Yellow Taxi (live)“ (1975)
„In France They Kiss On Main Street“ (1975)
„Coyote“ (1976)
„Off Night Backstreet“ (1977)
„The Dry Cleaner from Des Moines“ (1979)
„Why Do Fools Fall In Love“ (1980)
„Chinese Cafe/Unchained Melody“ (1982)
„(You're So Square) Baby, I Don't Care“ (1982)
„Good Friends“ (1985)
„My Secret Place“ (1988)
„Snakes and Ladders“ (1988)
„Come in from the Cold“ (1991)
„How Do You Stop“ (1994)
„Big Yellow Taxi“ (remix) (1996)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ LETHEM, Jonathan. 100 Greatest Singers. Rolling Stone [online]. 2010-12-02 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2010. Původně vydáno v tištěné formě ve vydání z 27. října 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-29. (anglicky)
↑ OUZOUNIAN, Richard. Joni Mitchell opens up to the Star after years away from spotlight [online]. The Star, 2013-06-11 [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ O'CALLAGHAN, Lauren. 8 Of The Most Achingly Beautiful Joni Mitchell Lyrics. Marie Claire [online]. 2014-01-27 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-18. (anglicky)
↑ MCCORMICK, Neil. Joni Mitchell: 'My life came down to being a granny'. The Rolling Stone [online]. 2015-04-01 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2015. Původně vydáno v říjnu 2007. Dostupné online. (anglicky)
↑ HOWE, Caroline. The secret torment of Joni Mitchell: Unflinching insight into the reclusive 70s icon's battles with a disease that makes her skin crawl, is haunted by stalkers and the heartache of giving her daughter up for adoption. Daily Mail online [online]. 2014-09-01, rev. 2014-09-03 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné online. (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lubomír Dorůžka, Panoráma populární hudby 1918/1978 - vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1981, katalogové číslo 23-068-81 09/21

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Joni Mitchellová na Wikimedia Commons
Osoba Joni Mitchell ve Wikicitátech

[lethem-1] LETHEM, Jonathan. 100 Greatest Singers. Rolling Stone [online]. 2010-12-02 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2010. Původně vydáno v tištěné formě ve vydání z 27. října 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-29. (anglicky)

[ouzounian-2] OUZOUNIAN, Richard. Joni Mitchell opens up to the Star after years away from spotlight [online]. The Star, 2013-06-11 [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. (anglicky)

[ocallaghan-3] O'CALLAGHAN, Lauren. 8 Of The Most Achingly Beautiful Joni Mitchell Lyrics. Marie Claire [online]. 2014-01-27 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-18. (anglicky)

[mccormick-4] MCCORMICK, Neil. Joni Mitchell: 'My life came down to being a granny'. The Rolling Stone [online]. 2015-04-01 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2015. Původně vydáno v říjnu 2007. Dostupné online. (anglicky)

[howe-5] HOWE, Caroline. The secret torment of Joni Mitchell: Unflinching insight into the reclusive 70s icon's battles with a disease that makes her skin crawl, is haunted by stalkers and the heartache of giving her daughter up for adoption. Daily Mail online [online]. 2014-09-01, rev. 2014-09-03 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Joni Mitchell

Studiová alba	Song to a Seagull • Clouds • Ladies of the Canyon • Blue • For the Roses • Court and Spark • The Hissing of Summer Lawns • Hejira • Don Juan's Reckless Daughter • Mingus • Wild Things Run Fast • Dog Eat Dog • Chalk Mark in a Rain Storm • Night Ride Home • Turbulent Indigo • Taming the Tiger • Both Sides Now • Travelogue • Shine

Koncertní alba	Miles of Aisles • Shadows and Light • Amchitka, The 1970 Concert That Launched Greenpeace

Držitelé Polar Music Prize

1992–1999	1992 Paul McCartney, baltské státy • 1993 Dizzy Gillespie, Witold Lutosławski • 1994 Nikolaus Harnoncourt, Quincy Jones • 1995 Elton John, Mstislav Rostropovič • 1996 Pierre Boulez, Joni Mitchell • 1997 Eric Ericson, Bruce Springsteen • 1998 Ray Charles, Ravi Šankar • 1999 Stevie Wonder, Iannis Xenakis

2000–2009	2000 Bob Dylan, Isaac Stern • 2001 Burt Bacharach, Robert Moog, Karlheinz Stockhausen • 2002 Sofia Gubajdulina, Miriam Makeba • 2003 Keith Jarrett • 2004 B. B. King, György Ligeti • 2005 Gilberto Gil, Dietrich Fischer-Dieskau • 2006 Led Zeppelin, Valerij Gergijev • 2007 Sonny Rollins, Steve Reich • 2008 Pink Floyd, Renée Flemingová • 2009 José Antonio Abreu, El Sistema & Peter Gabriel

2010–2019	2010 Björk, Ennio Morricone • 2011 Kronos Quartet, Patti Smith • 2012 Paul Simon, Yo-Yo Ma • 2013 Youssou N'Dour, Kaija Saariahová • 2014 Chuck Berry, Peter Sellars • 2015 Emmylou Harris, Evelyn Glennie • 2016 Max Martin, Cecilia Bartoli • 2017 Sting, Wayne Shorter • 2018 Afghánský národní institut hudby, Metallica • 2019 Grandmaster Flash, Anne-Sophie Mutter, Playing for Change

2020–dodnes	2020 Anna Netrebko, Diane Warren • 2021 neuděleno kvůli pandemii covidu-19 • 2022 Iggy Pop, Ensemble intercontemporain • 2023 Chris Blackwell, Angélique Kidjo, Arvo Pärt

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022)