Jonathan Safran Foer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jonathan Safran Foer
Narození21. února 1977
Washington, D.C.
Povoláníspisovatel
Národnostamerická
Alma materPrincetonská univerzita
Témataliterární tvorba, próza, literatura faktu a tvůrčí psaní
Významná dílaNaprosto osvětleno (2002), Příšerně nahlas a k nevíře blízko (2005)
OceněníBerlin Prize (2007)
Guardian First Book Award
Manžel(ka)Nicole Krauss (2004–2014)
RodičeAlbert A. Foer[1] a Esther Safran Foer
PříbuzníJoshua Foer a Franklin Foer (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jonathan Safran Foer (narozen 21. února 1977) je americký spisovatel známý především díky svým dvěma románům Naprosto osvětleno (2002) a Příšerně nahlas a k nevíře blízko (2005). Mezi jeho další dílo z oblasti literatury faktu patří kniha Jíst zvířata (2009) nebo grafický román Tree of Codes (2010). Jeho poslední román Here I Am byl publikován v roce 2016. Do češtiny zatím nebyl přeložen. Mimo svou autorskou činnost vyučuje tvůrčí psaní na New York University.[2]

Mládí a vzdělání

Foer se narodil ve Washingtonu, D.C. Albertu a Esther Foerovým. Jeho otec je právník a prezident amerického antimonopolního institutu. Esther Safran Foerová je potomkem přeživších holokaustu původem z Polska. Působí jako poradce v synagoze Sixth & I Historic Synagogue[3][4]. Foer je prostřední ze tří synů v židovské rodině. Jeho starší bratr Franklin je bývalým editorem The New Republic a mladší bratr Joshua je zakladatelem magazínu Altas Obscura. Nadaný, výrazný a citlivý chlapec, kterým Foer v dětství byl, se v osmi letech zranil při nehodě ve školní chemické laboratoři. Následkem bylo „něco jako nervové selhání, které se táhlo po asi tři roky, a během kterého nechtěl dělat „nic jiného než moct vyskočit z vlastního těla.“[3]

Foer navštěvoval soukromou střední školu ve Washingtonu, a v roce 1994 vycestoval spolu s dalšími mladými Američany židovského původu do Izraele v rámci programu sponzorovaného nadací Edgara Bronfmana.[5] V roce 1995 v prvním ročníku Princetonské univerzity se Foer zapsal do úvodního kurzu kreativního psaní vedeného spisovatelkou Joyce Carol Oatesovou,[6] kterou zaujal jeho styl psaní a tvrdila, že má „tu nejdůležitější spisovatelskou vlastnost – energii.“[7] Foer později vzpomínal: „Jako první mě přiměla myslet si, že bych mohl psaní zkusit brát vážně. A to docela změnilo můj život.“[7] Oatesová vedla i Foerovu magisterskou diplomovou práci, ve které zkoumá život své prababičky z matčiny strany Louisy Safran, která přežila Holokaust. Za svou práci obdržel Foer cenu Princetonu za kreativní psaní. 

Po absolvování Princetonu studoval krátce lékařskou fakultu Mount Sinai v New Yorku, kterou ale opustil, aby mohl pokračovat ve své spisovatelské kariéře.[8]

Kariéra

V roce 1999 Foer absolvoval na Princetonské univerzitě, získal titul z filozofie[3] a odjel na Ukrajinu, aby rozšířil svou závěrečnou práci. Roku 2001 editoval sbírku A Convergence of Birds: Original Fiction and Poetry Inspired by the Work of Joseph Cornell, do které přispěl vlastní povídkou s názvem „If the Aging Magician Should Begin to Believe.“ Diplomová práce postupně přerostla v román Naprosto osvětleno (2002; v ČR vydalo nakladatelství BB Art, přeložil Richard Podaný). Kniha získala národní cenu za židovskou literaturu (National Jewish Book Award; 2001)[9], první cenu deníku The Guardian (Guardian First Book Award; 2002)[10] i další ocenění. V roce 2005 byl Foerův první román zfilmován. Scénář napsal a režíroval Liev Schreiber a hlavního protagonistu si zahrál Elijah Wood.[11]

Foerův druhý román Příšerně nahlas a k nevíře blízko byl vydán roku 2005 (nakl. BB Art, překlad Richard Podaný). Na pozadí teroristických útoků z 11. září v New Yorku vypráví příběh devítiletého Oskara Schella, který se vyrovnává se smrtí svého otce, který ve Světovém obchodním centru zahynul. V románu autor používá techniku vizuálního psaní. Proplétající se dějové linie jsou okořeněné fotografiemi dveřních klik a jiných zvláštností a zakončuje je flipbook složený ze 14 fotografií. Použití těchto nezvyklých technik sklidilo chválu[12], ale bylo i terčem nemalé kritiky.[13] Studia Warner Bros. a Paramount natočila podle románu film produkovaný Scottem Rudinem.[14] Režie se ujal Stephen Daldry.[15]

V roce 2005 napsal Foer libreto k opeře Seven Attempted Escapes From Silence, která měla premiéru v berlínské státní opeře 14. září 2005.[16] O rok později nahrál komentář pro dokumentární film If This is Kosher..., který odhaluje proces certifikace košer produktů a zastává se židovského  vegetariánství.[17]

Foer v New Yorku při diskuzi o knize Jíst Zvířata.

Na jaře roku 2008 učil Foer poprvé kreativní psaní fikce externě na Yaleově univerzitě.[18] V současnosti působí na New York University, kde vyučuje studenty magisterského programu.[19] Foerův třetí román Tree of Codes byl vydán v listopadu 2010. Společně s Nathanem Englanderem editoval v roce 2012 novou americkou hagadu (The New American Haggadah).

V roce 2009 vydal Foer knihu Jíst zvířata, která se stala bestsellerem New York Times.[20] Kniha nabízí bohatou morální diskuzi nad některými důsledky rozrůstání farmářských velkochovů. Snaží se vysvětlit proč a jak je možné, že lidé chovají tolik lásky ke svým domácím mazlíčkům a zároveň jsou tak lhostejní k ostatním tvorům[21], a zkoumá, co o nás tento rozpor prozrazuje a jaké příběhy z něj vyplývají. Z velké části se kniha zabývá právě „vyprávěním příběhů“, stejný název ostatně nese první o poslední kapitola. Vyprávěním Foer proniká do hloubky celého tématu, tedy toho, že jíme zvířata, a nakonec naznačuje, že to, jak si vybíráme potravu, vypráví příběh o nás samotných, o naší historii a hodnotách.[22]

V květnu 2012 podepsal Foer smlouvu na dvě knihy s vydavatelstvím Little, Brown and Company. Foerův další román Escape From Children‘s Hospital měl být vydán již v roce 2014, v edičním plánu nakladatelství už však nefiguruje.[23][24]

Foer je také členem představenstva neziskové organizace Farm Forward, která zavádí inovační strategie a podporuje svědomité stravování. Tím se snaží redukovat utrpení farmářských zvířat a prosazovat udržitelné zemědělství.[25]

Názory

Vegetariánství

Už od svých deseti let byl spisovatel občasným vegetariánem. Během dospívání a studií se považoval za vegetariána, ale i tak bezmasou dietu mnohdy porušil. V knize Jíst zvířata byla vydána 2. listopadu 2009. V ní spisovatel prohlásil, že si dlouho nebyl jistý svým názorem na konzumaci zvířat, ale narození jeho prvního syna ho inspirovalo k akci, protože teď v této věci rozhoduje i jeho jménem[22].

Osobní život

V červnu 2004 se Foer oženil se spisovatelkou Nicole Kraussovou. Mají spolu dvě děti. Pár se rozešel v roce 2014, zůstávají přáteli a žijí blízko sebe ve svých domovech v Brooklynu[26].

Kritika

Někteří kritici vnímají Foera jako názorově polarizovanou postavu moderní literatury kvůli jeho experimentálním technikám psaní. Harry Siegel napsal v kritickém článku pro New York Press: „Foer má být novým Philipem Rothem, ale cukrování se sylogismem, nesmyslnými ilustracemi a typografickými triky na Rotha vůbec nesedí a nijak se nepodobá ani tomu nejpošetilejšímu z jeho díla.“[27] The Huffington Post zařadil Foera na seznam patnácti nejpřeceňovanějších současných amerických spisovatelů.[28]

Dílo

Beletrie

Literatura faktu

Ocenění

  • 2000 – cena časopisu Zoetrope: All-Story za beletrii
  • 2003 – cena Young Lions Fiction Award newyorské knihovny
  • 2007 – zařazen mezi nelepší mladé americké spisovatele podle deníku Granta [30]
  • 2007 – ambasador vydavatelství Holtzbrinck naAmerické akademii v Berlíně 
  • 2010 – uveden na seznamu "20 pod 40" týdeníku The New Yorker [31]
  • 2013 – jmenován členem rady U.S. Holocaust Memorial Council [32]
  • 2016 – zařazen na seznam, padesáti nejvlivnějších amerických Židů roku časopisu The Forward [33]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jonathan Safran Foer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Creative Writing Program. as.nyu.edu [online]. [cit. 2018-01-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c SOLOMON, Deborah. The Rescue Artist. The New York Times. 2005-02-27. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ Sixth & I - Historic synagogue in downtown Washington, DC. Sixth & I [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ What We Learn. www.bronfman.org [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ NASH, Margo. Learning to Write From the Masters. The New York Times. 2002-12-01. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  7. ↑ a b Jonathan Safran Foer - Identity Theory. Identity Theory. 2003-05-26. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  8. ↑ HARTOCOLLIS, Anemona. Getting Into Med School Without Hard Sciences. The New York Times. 2010-07-29. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  9. ↑ NJBA Winners. www.jewishbookcouncil.org [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (portugalsky) 
  10. ↑ GIBBONS, Fiachra. Jonathan Safran Foer is this year's winner of the Guardian First Book Award. the Guardian [online]. 2002-12-04 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SCOTT, A. O. A Journey Inspired by Family Becomes One of Forgiveness. The New York Times. 2005-09-16. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  12. ↑ KIRN, Walter. 'Extremely Loud and Incredibly Close': Everything Is Included. The New York Times. 2005-04-03. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. ↑ Extremely Cloying & Incredibly False. www.nypress.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  14. ↑ COMPANY, Houghton Mifflin. Press Release for Extremely Loud and Incredibly Close published by Houghton Mifflin Company. www.houghtonmifflinbooks.com [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ Stephen Daldry to Bring Safran Foer's Extremely Loud and Incredibly Close to the Screen - HeyUGuys. www.heyuguys.com [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Opera With Libretto by Novelist Jonathan Safran Foer Premieres in Berlin | Playbill. Playbill [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Author Jonathan Safran Foer Addresses Questions About Judaism and Meat. PETA. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  18. ↑ Famed author to teach fiction. yaledailynews.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  19. ↑ Creative Writing Program. as.nyu.edu [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ Hardcover Nonfiction Books - Best Sellers - December 6, 2009 - The New York Times. www.nytimes.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  21. ↑ KOLBERT, Elizabeth. Flesh of Your Flesh. The New Yorker. 2009-11-02. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  22. ↑ a b 1977-, Foer, Jonathan Safran,. Eating animals. New York: Little, Brown and Co 1 online resource (300 vii, 341 pages) s. Dostupné online. ISBN 9780316086646. 
  23. ↑ Foer's next novel deals with childhood tragedy - Blog Post. BookPage.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  24. ↑ FLOOD, Alison. Jonathan Safran Foer to publish first novel in a decade. the Guardian [online]. 2015-12-21 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Farm Forward Mission. farmforward.com [online]. [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Authors Foer, Krauss have been separated for a year. www.timesofisrael.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  27. ↑ Extremely Cloying & Incredibly False. www.nypress.com. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  28. ↑ SHIVANI, Anis. Huffington Post [online]. 2010-08-07 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ MENAKER, Daniel. Jonathan Safran Foer’s New Novel Wrestles With the Demands of Jewish Identity. The New York Times. 2016-09-09. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  30. ↑ Jonathan Safran Foer | Granta Best of Young American Novelists 2. web.archive.org [online]. 2008-08-21 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  31. ↑ EDITORS, The. 20 Under 40. The New Yorker. 2010-06-07. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  32. ↑ JTA. Jonathan Safran Foer Named to Holocaust Memorial Council — Jewish Journal. Jewish Journal. 2013-02-07. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. (anglicky) 
  33. ↑ Jonathan Safran Foer: Triumphant Return With a New Novel. The Forward. Dostupné online [cit. 2018-02-02]. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jonathan_Safran_Foer&oldid=15874102“