John Dillwyn Llewelyn
| John Dillwyn Llewelyn | |
|---|---|
 John Dillwyn Llewelyn, cca 1850 | |
| Narození | 12. ledna 1810 Swansea |
| Úmrtí | srpen 1882 (ve věku 72 let) nebo 24. srpna 1882 (ve věku 72 let) Londýn |
| Bydliště | Penllergaer |
| Povolání | fotograf a botanik |
| Ocenění | společník Královské společnosti |
| Choť | Emma Thomasina Llewelyn (od 1833)[1][2] |
| Děti | Emma Charlotte Dillwyn-Llewelyn[3] Ellinor Amy Dillwyn-Llewelyn[3] Lucy Catharine Dillwyn-Llewelyn[3] Thereza Dillwyn Llewelynová[3][1] Sir John Dillwyn-Llewellyn, 1st Baronet[3][1] |
| Rodiče | Lewis Weston Dillwyn[3][1] a Mary Adams[3][1] |
| Příbuzní | Fanny Llewelyn Dillwyn[1] a Lewis Llewelyn Dillwyn[1] (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Dillwyn Llewelyn (12. ledna 1810, Swansea, Wales – 24. srpna 1882, Londýn) byl britský botanik a průkopník fotografie.
Život a dílo
Narodil se ve Swansea, Wales jako nejstarší syn Lewise Westona Dillwyna a Mary Dillwynové. V dospělosti zdědil po svém dědečkovi Johnu Llewelynovi panství Penllergaer a Ynysygerwn, nedaleko Swansea, a také své další příjmení Llewelyn. Vzdělání absolvoval soukromě, díky svému otci, který byl členem Royal Society, Linnean Society a také člen parlamentu, poznal mnoho významných mužů své doby. Například sira Davida Brewstera, Michaela Faradaye nebo Charlese Wheatstona.
Llewelynovy nefotografické počiny zahrnují pomoc Wheatstonovi při jeho prvních pokusech v podmořské telegrafii v Mumbles v jižním Walesu, pohon člunu na elektromotor a při vytváření první soukromého orchidejového domu s nasimulovanými původními podmínkami jihoamerických džunglí včetně vyhřívaného vodopádu.
V roce 1833 se oženil s Emmou Thomasinou Talbotovou, dcerou Thomase Mansela Talbota a lady Mary Lucyové, dívčím jménem Fox Strangwaysové. Thomas byl příbuzný s Williamem Davenportem Talbotem a Marie byla sestrou Elisabeth Talbotové, rodičů významného fotografa Williama Henryho Foxe Talbota. Henry Talbot se přes své botanické zájmy přátelil s Lewisem Westonem Dillwynem a trávil během svých dospívajících let svůj čas v Penrice, domově velšských Talbotů, kteří také navštěvovali Penllergaer.
V lednu 1839, po oznámení vynálezu fotografického procesu dvou expertů – Williama Henryho Foxe Talbota a Louise Jacqua Mandé Daguerra začal sám Llewelyn s podporou Henryho Talbota experimentovat. Talbot psal svému příteli Llewelynovi o svém údivu nad schopností takto snímané fotografie zachytit vlny na hladině, vítr nebo kouř. O dva roky později (1854) už sám Llewelyn ohromil na Světové výstavě v Londýně svými „instantními“ fotografiemi, zaznamenávajícími vlny na vodní hladině, lidi v pohybu, mraky a příboj tříštící se o pobřeží, kouř vycházející z lodního komína apod.
Snažil se dávat všechny procesy k dispozici veřejnosti. Jeho nejranější daguerrotypie je datována rokem 1840. Žádná z jeho prvních fotogenických kreseb se pravděpodobně nedochovala, ale některé z přibližně tisícovky kalotypií a kolodiových negativů stále existují v soukromých i veřejných sbírkách a jsou uchovávány v jeho rodině.
Když byla v roce 1853 založena Královská fotografická společnost, byl Llewelyn jedním z těch, kteří se podíleli na založení společnosti Society of Arts v Londýně a několik let byl členem rady. Pravidelně také vystavoval na výstavách společnosti, například v Dundee, Manchesterské Art Treasures exhibition a na Světové výstavě v Paříži v roce 1855. Na této výstavě získal stříbrnou medaili za své „pohybové série“.
V roce 1856 prý zveřejnil vlastní oxymelový proces, který umožnil uchovávat mokré kolodiové negativy mnoho dní. Pořizoval také stereo obrázky pomocí fotoaparátu, který koupil k narozeninám své dceři Thereze se v roce 1856.
Poslední snímky pořídil na konci padesátých let 19. století, pravděpodobně kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Je zajímavé, že nikdy nefotografoval mimo Británii, i když rodina často navštěvovala Evropu. Většina jeho snímků byla pořízena v okolí jeho nemovitosti v Penllergaer, nedaleko od Swansea, a na velšském pobřeží. Existuje také množství snímků z Cornwall z průběhu několika let, dále z Bristolu, včetně některých zvířat a ptáků v Cliftonské zoologické zahrady, Yorkshire, Derbyshire a něco málo ze Skotska. Ze svého okruhu přátel portrétoval například: Philipa Henryho Delamotteho, Roberta Hunta, Hugha Welche Diamonda a obzvláště svého vzdáleného příbuzného Calverta Richarda Jonese. Přátelil se také s Antoinem Claudetem, se kterým prováděl experimenty na daguerrotypickém procesu.
Ačkoli sám nikdy nevydal žádnou fotografickou knihu, přispěl do díla The Sunbeam svého přítele Philipa Henryho Delamotteho a dalších knih.
Llewelyn zemřel v srpnu 1882 ve svém domě v Londýně, Atherton Grange. Emma zemřela o rok dříve a oba jsou pohřbeni v kostele Penllergaer, původně postavený Llewelynem pro jeho rodinu.
Fotografie (výběr)
-
Kouř vycházející z lodního komína, 1854, sbírka Victoria and Albert Museum -
Caswellský záliv, vlnobití 1853, sbírka Victoria and Albert Museum -
Eleanor a její osel, 1853, sbírka Victoria and Albert Museum -
Theresa, John a Willie v Caswellském zálivu, 1853, sbírka Victoria and Albert Museum
Odkazy
Reference
- Anglo-American Name Authority File, s. v. "Llewelyn, John Dillwyn", LC Control Number n81138072, cited 23 November 2005
- Union List of Artists Names, s. v. "Llewelyn, John Dillwyn"
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Dillwyn Llewelyn na Wikimedia Commons - Stránky města Swansea
