Johann Schicht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Schicht

Johann Schicht (8. března 1855, Rynoltice3. června 1907, Ústí nad Labem) byl sudetoněmecký podnikatel a jeden z nejvýznamnějších průmyslníků české části rakousko-uherské monarchie. V severních Čechách vlastnil firmu, která provozovala několik továren na mýdlo.

Tak jako dnes nemůže domácnost pořádně fungovat bez automatické pračky, za starých časů se žádná hospodyně neobešla bez mýdla s jelenem. Legendární výrobek zrozený roku 1891 přežil všechny moderní vymoženosti a s úspěchem se dočkal třetího tisíciletí. Vymyslel jej severočeský podnikatel německé národnosti Johann Schicht. Velkovýrobce mýdla Johann Schicht bývá někdy označován za druhého Baťu, a to jak pro mezinárodní úspěch, tak pro sociální vymoženosti, které poskytoval svým zaměstnancům. Je to ale poněkud nespravedlivé přirovnání, protože Schichtovy podniky tohle všechno dokázaly už před první světovou válkou, kdy zlínský král bot teprve začínal. Ústecký podnikatel se kvalitou života svých zaměstnanců zabýval v době, kdy něco takového existovalo jen v utopických románech. Němec Schicht také dbal, aby ve firmě měli stejné podmínky Němci i Češi, a jeho němečtí úředníci museli mimo jiné prokazovat také znalost českého jazyka. V časech vypjatého šovinismu projevujícího se u obou národností to byl odvážný a nepopulární postoj.

Blíž k železnici[editovat | editovat zdroj]

Johann Schicht se narodil 8. března 1855 v Rynolticích (Ringelshainu) u Liberce jako nejstarší ze čtyř synů sedláka, řezníka, uzenáře Georga Schichta. Na rozdíl od jiných slavných podnikatelů té doby nemusel začínat od nuly, protože podnikatelský půvab mýdla objevil už jeho otec. Ten sice začínal na poli a v masném krámu, později se ale rozhodl pro změnu. Již ve zralém věku a za chodu zavedené živnosti se vyučil mydlářem a zažádal si o příslušné živnostenské oprávnění. Úřady mu jej udělily 6. července 1848. Toto datum je považováno za okamžik vzniku firmy, která se ostatně z propagačních důvodů ještě dlouho po zakladatelově smrti jmenovala "Georg Schicht". Málokteré podnikání se ovšem rozjíždí snadno, a ani to Schichtovo nepatřilo k výjimkám. Zpočátku celý provoz tvořil jen sklep rodinného domu. Georgovým receptem na úspěch bylo vyhledávání levných surovin a produkce kvalitního zboží za nízké ceny. O zákazníky proto neměl nouzi, a už roku 1867 se mohl i s rodinou přesunout do většího stavení. O pár let později vybudoval samostatnou varnu mýdla, která se postupně proměnila ve skutečnou továrnu. Když roku 1878 podnik předával svým synům, šlo sice o nevelkou, ale už slušně zavedenou firmu s deseti dělníky, dvěma úředníky - a především se zázemím tisíců zákazníků.

Továrnu dostali bratři Schichtové rovným dílem, Johann však díky organizačnímu talentu a novým myšlenkám rychle převzal vedení. Jedním z jeho prvních nápadů bylo dostat podnik blíž k železnici a lodní dopravě. Roku 1882 proto začal budovat novou mýdlárnu ve Střekově u Ústí nad Labem. Od položení základů do rozjezdu prvních provozů uplynulo jen něco přes půl roku, přesto se to Johannovi zdálo být neúměrně dlouho. Schichtovy závody se staly největším tukovým podnikem na Evropském kontinentě.

Zrod legendy[editovat | editovat zdroj]

To, co následovalo, však nelze označit jinak než pojmem exploze: Schichtové obrovským tempem rozšiřovali sortiment i provozy. Vedle mýdla se v jejich nabídce objevily ztužené potravinářské tuky, svíčky, glycerin, vodní sklo a řada dalších produktů. Kromě vlastní továrny získali nebo vybudovali elektrárny, doly, vodárnu, železniční vlečku, pilu...

Na první pohled banální událost z roku 1891 udělala z firmy legendu - tehdy si Johann Schicht zaregistroval mýdlo s jelenem. Proč zvolil zrovna toto zvíře, zůstane zřejmě už navždy záhadou. Roku 1906 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost, podstatnou část akcií však i nadále drželi příslušníci rozvětveného rodu Schichtů.

Johann zemřel 3. června 1907 v Ústí nad Labem - necelý rok poté, co byl za zásluhy o průmyslový rozvoj monarchie jmenován císařským radou. Vedení firmy převzal jeho syn Heinrich.

Před první světovou válkou společnost dodávala své výrobky tisícům stálých odběratelů po celé Evropě. Pracovalo v ní přibližně 3500 zaměstnanců, kteří měli k dispozici moderně vybavenou ordinaci závodního lékaře, spolehlivý systém nemocenského pojištění, sprchy, prostory pro trávení volného času i vzdělávání, závodní jídelnu a mateřskou školku. Později k tomu přibyla i rozsáhlá bytová výstavba, lázně s bazénem, kadeřnictví a další vymoženosti.

První problémy přinesla světová válka, z hlediska podnikání však ještě větší katastrofu znamenal rozpad monarchie, kdy společnost přišla o tři čtvrtiny odbytových možností. Reakcí na nepříznivé poměry byla mimořádná pozornost věnovaná reklamě: právě jí vděčí mýdlo s jelenem za svou nehynoucí popularitu.

Problémy nekončily. Koncem 20. let přišla hospodářská krize, s níž si však Schichtovi poradili díky nízkým cenám a vysoké kvalitě produktů - vždyť mýt se lidé musí i ve špatných časech. Během druhé světové války se v Schichtových podnicích kromě mýdla a tuků vyráběly také součásti zbraní, mezi nimiž nechyběly díly pro reaktivní střelu V-1. Roku 1945 byl podnik vyvlastněn a majitelé odešli do zahraničí. Výrobu však ještě nějaký čas společně s Čechy vedli i němečtí odborníci.

Pracím práškům navzdory[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 byla společnost znárodněna a dostala nové jméno: národní podnik Severočeské tukové závody. Ty se pak staly součástí koncernu Tukový průmysl. Roku 1990 se osamostatnily jako státní podnik. O dva roky později se z něj při velké privatizaci stala akciová společnost Setuza.

Složité osudy měl i Schichtův nejslavnější výrobek, mýdlo s jelenem. Úspěšně přečkalo léta socialistického budování, "sametovou revoluci" i nápor pracích prášků, v roce 2005 však málem podlehlo ekologickým požadavkům. Tehdy se Setuza rozhodla výrobu zrušit, protože likvidace odpadů začala být finančně příliš náročná. Zákazníci však projevili takovou nevoli, že už o rok později se legendární výrobek znovu objevil na trhu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Biografie s fotografiemi