Johann Nepomuk Gleispach
| Johann Nepomuk Gleispach | |
|---|---|
.jpg) | |
| Ministr spravedlnosti Předlitavska | |
| Ve funkci: 30. září 1895 – 30. listopadu 1897 | |
| Předchůdce | Karl Krall von Krallenberg |
| Nástupce | Ignaz von Ruber |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1895 – 1906 | |
| Poslanec Štýrského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – 1883 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana |
| Narození | 29. září 1840 Gorizia  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. února 1906 (ve věku 65 let) Štýrský Hradec  Rakousko-Uhersko |
| Děti | Wenzeslaus von Gleispach |
| Příbuzní | Henriette zu Gleispach (sourozenec) |
| Alma mater | Univerzita Štýrský Hradec |
| Profese | soudce a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johann Nepomuk Gleispach, též hrabě Johann Gleispach (29. září 1840 Gorizia – 21. únor 1906 Štýrský Hradec), byl štýrský a rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic, právník a politik, koncem 19. století ministr spravedlnosti Předlitavska ve vládě Kazimíra Badeniho.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Absolvoval studium práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci a od roku 1861 pracoval ve státních službách, zpočátku v Benátkách, pak ve Štýrském Hradci, kde se postupně stal prezidentem zemského soudu. V roce 1894 dosáhl pozice dvorního rady, o rok později tajného rady. Dlouhodobě zasedal v Štýrském zemském sněmu, kde zasedal ve velkostatkářské kurii. Ačkoliv měl původem blízko ke konzervativcům, v jednotlivých hlasováních setrvale podporoval pozice německé liberální strany (tzv. Ústavní strana). Když, ale vznikla vláda Eduarda Taaffeho, shledal jako nemožné dále setrvávat vůči ní v opozici jako němečtí liberálové a v roce 1883 na mandát v zemském sněmu rezignoval. V roce 1895 byl zároveň jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[1]
Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Kazimíra Badeniho, v níž se stal ministrem spravedlnosti Předlitavska. Funkci zastával v období 30. září 1895 – 30. listopadu 1897.[2] Ve funkci ministra se zasloužil o prosazení reformy občanského práva. Čelil obstrukcím opozice proti Badeniho jazykovým nařízením.[1]
Po odchodu z vlády se vrátil na post prezidenta zemského soudu ve Štýrském Hradci. Jeho synem byl rakouský a německý právník Wenzeslaus von Gleispach.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, G, s. 6. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
