Jobova zvěst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jobova zvěst ( také Jobova zpráva či „Jobovka“) je ustálené slovní spojení, které vešlo mezi česká rčení a přirovnání. Označuje se tak zpráva o neočekávané tragické nebo nepříjemné události; špatná zpráva všeobecně.

[editovat] Původ

Jób – podle stejnojmenné starozákonní knihy – žil v zemi Uz poblíž Edomu asi před pěti tisíci lety. O zbožnosti bohatého, ale mravně dokonalého otce deseti dětí Jóba pochyboval ďábel a slovy: „není těžké být zbožný, když se daří“ žádal Boha, aby Joba týráním mohl vyzkoušet.

A tak za Jobem přiběhl posel se zprávou, že zloději ukradli jeho stáda volů. Druhý pak oznámil zcizení stád velbloudů a další přinesl zprávu o zničujícím ohni. Krutou zvěst přinesl čtvrtý posel - všech deset Jobových dětí zahynulo při zřícení domu při návštěvě u nejstaršího z nich. Z Joba se stal žebrák a osamocený zdrcený muž, ale nerouhal se.

Ďábel pokračoval - seslal na Joba malomocenství a také nařčení, křivdy a pomluvy od ženy a přátel : že nevinného by Bůh takhle trpět nenechal. Protože i to Job přijímal pokorně a nevinil z toho Hospodina, musel ďábel přiznat prohru, Job se uzdravil a opět shromáždil majetek. Narodilo se mu znovu sedm synů a tři dcery - a žil prý ještě sto čtyřicet let…

• Tento příběh se pak také rozrostl ve filozofické otázky :
  • Problém utrpení člověka a Boží spravedlnosti
  • Proč nejvíce trpí nevinní…?
  • Proč se zlo odměňuje a dobro trestá… ?