Jiří Pelikán (politik)
| Jiří Pelikán | |
|---|---|
| Narození | 7. února 1923 Olomouc |
| Úmrtí | 26. června 1999 (ve věku 76 let) Řím |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Povolání | politik, spisovatel, novinář, redaktor a TV/radio personnel |
| Ocenění | medaile Za zásluhy |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa Italská socialistická strana |
| Manžel(ka) | Jitka Frantová Pelikánová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Pelikán (7. února 1923 Olomouc – 26. června 1999 Řím) byl český novinář, publicista, český komunistický funkcionář a pozdější italský politik, někdejší generální tajemník Mezinárodního svazu studentstva a pozdější Generální ředitel Československé televize, vydavatel exilového časopisu Listy, italský politik a poslanec Evropského parlamentu za Italskou socialistickou stranu, syn sochaře Juliuse Pelikána.
Stručný životopis
Pocházel z umělecké rodiny a celý život byl levicově orientovaným intelektuálem a reformním komunistou. Za 2. světové války byl 5 měsíců vězněn nacistickým gestapem, po propuštění z vězení se od roku 1941 až do konce války skrýval na neznámém místě (ukrýval se na Kořenci /Boskovicko/, kde má v místním muzeu pamětní síň, zachycující jeho život a působení v této obci). Proto byla uvězněna jeho matka, která zahynula v koncentračním táboře. Po válce se stal aktivním mládežnickým a svazáckým funkcionářem, pracoval jako funkcionář Národní fronty a ÚV KSČ. On sám si později vyčítal, že byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, protože stál v čele tzv. vyakčňovací komise, která měla na svědomí vyhození tisíců vysokoškoláků.[1] Jeho aparátnická kariéra vyvrcholila tím, že v letech 1955 až 1963 zastával funkci generálního tajemníka a předsedy prokomunisticky orientovaného Mezinárodního svazu studentstva. Na počátku 60. let 20. století byl jmenován do funkce ústředního ředitele Československé televize, kde v roce 1968 zastával silně reformní postoje. I díky němu televize mnohem svobodněji informovala veřejnost o tehdejším politickém dění. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl „odsunut“ do diplomatických služeb a stal se kulturním atašé československého velvyslanectví v Itálii. V roce 1969 se odmítl vrátit do vlasti, za což byl doma zbaven poslaneckého mandátu.[2] V Itálii požádal o politický azyl a hned se zapojil do místního politického dění. V roce 1977 získal italské občanství a od roku 1979 působil po dvě volební období (znovu zvolen 1984) jako poslanec Evropského parlamentu za italskou socialistickou stranu. Po roce 1990 působil krátce jako poradce československého prezidenta Václava Havla.
Byly po něm pojmenovány ulice v Římě[3] a Miláně[4] a také v jeho rodné Olomouci (třída Jiřího Pelikána)[5].
Státní bezpečnost
Spolupráce
V dubnu 2009 byla zveřejněna informace, že na začátku 60. let 20. století spolupracoval se Státní bezpečností (StB). Pomáhal jí vylákat německého představitele studentského hnutí Dietera Konieckého do východního Berlína, kde byl zatčen východoněmeckou policií a tajně dopraven do Prahy. Koniecki byl následně v květnu 1961 v Československu odsouzen v neveřejném procesu k deseti letům vězení za špionáž.[6][7]
Pronásledování
V roce 1974 se jej StB pokusila neúspěšně zabít nebo zranit prostřednictvím výbušné zásilky ve formě fingovaného balíku.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ PELIKÁN Jiří
- ↑ Zápis z jednání Sněmovny lidu Federálního shromáždění dne 16. října 1969, [cit. 2008-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Pelikán má ulici v Římě | Radio Praha. Radio Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-21].
- ↑ Slavnostní pojmenování milánské ulice po Jiřím Pelikánovi - Milán. milano.czechcentres.cz [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Slib splněn, hlásil Zemanovi primátor. Na Šibeníku bude třída Jiřího Pelikána. Olomoucký deník. 2016-05-18. Dostupné online [cit. 2018-08-21].
- ↑ MfD:Disident a novinář Jiří Pelikán pracoval pro StB
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/znamy-disident-jiri-pelikan-pomahal-stb-unest-cloveka-ze-zapadu-pwd-/domaci.asp?c=A090421_184235_domaci_js
- ↑ Jarmila Cysařová: Římský atentát před pražským soudem, Listy, 1/2004
Literatura
- F. Caccamo, Jiří Pelikán a jeho cesta socialismem 20. století, Praha 2008, ISBN 978-80-7239-226-1.
- Inventario del Fondo Jiri Pelikan [Quaderni dell’Archivio storico 8], Roma 2003.
- Jiří Pelikán, Io, esule indigesto. Il Pci e la lezione del ’68 di Praga, ed. Antonio Carioti, Milano 1998.
- Jiří Pelikán, Il fuoco di Praga. Per un socialismo diverso, Milano 1978
- Jiří Pelikán, nepohodlný exulant. Rozhovor s Antoniem Cariotim. Praha 2015, ISBN 978-80-87683-52-1
- Tanky proti sjezdu. Protokol a dokumenrty XIV. sjezdu (vysočanského) KSČ. Úvod a závěr Jiří Pelikán. Praha 2018, ISBN 978-80-876-8385-9
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Pelikán
- Stránky časopisu Listy
- Jarmila Cysařová: Římský atentát před pražským soudem, Listy, 1/2004
- Jiří Pelikán na stránkách Britských listů
- Stručný životopis na serveru TOTALITA
