Jindřich Kajetán z Blümegenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Kajetán Blümegen
Jindřich Kajetán Blümegen na rytině Johanna Ernsta Mansfelda (po 1771)
Jindřich Kajetán Blümegen na rytině Johanna Ernsta Mansfelda (po 1771)
Nejvyšší český a první rakouský kancléř
Ve funkci:
15. prosinec 1771 – 1782
PanovníkMarie Terezie, Josef II.
PředchůdceKarel Bedřich z Hatzfeldu
NástupceLeopold Vilém Krakowský z Kolowrat
Dvorský kancléř
Ve funkci:
1765 – 1771
PanovníkMarie Terezie
Ministr pro vnitřní záležitosti
Ve funkci:
1760 – ?
PanovníkMarie Terezie
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1753 – 1763
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceFrantišek Josef Heissler z Heitersheimu
NástupceFrantišek Antonín Schrattenbach
V čele Moravské reprezentace a komory
Ve funkci:
1749 – ?
PanovníkMarie Terezie
Předseda smíšené kontribuční, kamerální a vojenské komise
Ve funkci:
1748 – ?
PanovníkMarie Terezie
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1748 – 1753
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceLepold z Dietrichsteinu
NástupceFrantišek Antonín Schrattenbach
Skutečný tajný rada
Ve funkci:
1748 – ?
PanovníkMarie Terezie
Kancléř Královského tribunálu na Moravě
Ve funkci:
1744 – ?
PanovníkMarie Terezie
Člen generální zemské vojenské komise
Ve funkci:
1744 – ?
PanovníkMarie Terezie
Přísedící Královského tribunálu na Moravě
Ve funkci:
1740 – ?
PanovníkMarie Terezie
Přísedící moravského zemského soudu
Ve funkci:
1740 – ?
PanovníkMarie Terezie
Císařský rada
Ve funkci:
1740 – ?
PanovníkMarie Terezie
Narození29. června 1715
Erlaa u Vídně
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí30. července 1788 (ve věku 73 let)
Letovice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť1. Marie Anna Chorinská z Ledské
2. Karolina Breunerová
RodičeHeřman Jošt Blümegen
Jenovéfa z Deuringu
DětiFrantiška Jindřicha Blümegen
PříbuzníJan Kryštof Blümegen a Heřman Hannibal Blümegen (sourozenci)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
CommonsHeinrich Kajetan von Blümegen
1759 hraběcí stav dědičných zemí
1761 říšský hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Kajetán hrabě (1720-1759 svobodný pán) z Blümegenu (29. června 1715 - 30. července 1788 Letovice[1]) vysoký rakouský úředník a manufakturista.

Původ

Narodil se jako syn přísedícího říšského komorního soudu ve Wetzlaru Heřmana Jošta Blümegena a jeho manželky Jenovéfy von Deuring. Roku 1720 se otec stal členem říšské dvorské rady, rodina se přestěhovala do Vídně a byla inkorporována mezi dolnorakouskou a později moravskou šlechtu. Mezi jeho mladší sourozence patřili královéhradecký biskup Heřman Hannibal, moravský zemský hejtman Jan Kryštof nebo abatyše vídeňského kláštera klarisek (Königinkloster) Marie Antonie.

Kariéra

Roku 1740 byl jmenován císařským radou a přísedícím moravského zemského soudu a královského tribunálu na Moravě. Roku 1743 se stal členem komise pro rozvržení daně z majetku, během válek v letech 1741 a 1742 spravoval spolu s Jiřím Fridrichem Žalkovským sklady obilí a krmiva v Čechách a na Moravě. Po zřízení zemské milice (1744) se stal členem generální zemské vojenské komise. V témže roce se také stal kancléřem královského tribunálu na Moravě. Roku 1748 se stal skutečným tajným radou, nejvyšším zemským komorníkem a předsedou smíšené kontribuční, kamerální a vojenské komise. Po oddělení justice od politické správy stanul roku 1749 v čele moravské reprezentace a komory, budoucího moravského gubernia (od 1763), roku 1753 byl jmenován moravským zemským hejtmanem. Královna ho roku 1759 povýšila do hraběcího stavu dědičných zemí, císař František I. Štěpán následně do říšského hraběcího stavu (1761).[2] Roku 1760 byl povolán do Vídně do státní rady, kde nejprve zastával post ministra pro vnitřní záležitosti, roku 1765 byl jmenován dvorským kancléřem a roku 1771 nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem. Za jeho působení ve funkci došlo ke zrušení jezuitského řádu, vydání tolerančního patentu, ke školským reformám, ke zřízení okrskové správy pro vojenskou konskripci a armádní odvody, ke zlepšení poddanských poměrů, ke zrušení nevolnictví a k dalším reformám. Pro zadržení jistého císařského opatření, jehož uplatnění se snažil zabránit, byl nucen rezignovat a byl propuštěn ze státních služeb bez nároku na penzi. Současně byl penzionován i jeho bratr Jan Kryštof, který stál v čele moravského gubernia.

Byl zakladatelem letovického kláštera milosrdných bratří (1759).

Velkostatkář a podnikatel

Po otci zdělil statky Letovice a Slatinka na Moravě. V Letovicích zřídil v roce 1745 plátenickou manufakturu, kterou později (1763) přestavěl na bavlnářskou, další bavlnářský podnik zřídil na nově zakoupeném (1762) statku Kettenhof v Dolním Rakousku. Jednalo se o jedny z největších podniků v monarchii. Společně se svými švagry hrabaty Kořenským a Chorynským provozoval také kožedělnou manufakturu ve Veselí nad Moravou. Ze statků Letovice, Slatinka a Kettenhöf potom zřídil roku 1774 rodový Svěřenství\fideikomis. Jeho dědicem se stal nejprve syn František Jindřich, poté synovec Petr a nakonec se majiteli fideikomisu stali potomci dcery Marie Eleonory, hrabata Kálnokyové.

Při svých brněnských pobytech využíval jako své sídlo zámek ve Šlapanicích.

Rodina

Poprvé se oženil s Marií Annou (1716-1781), dcerou hradišťského krajského hejtmana Františka Antonína Karla Chorinského z Ledské a sestrou pozdějšího brněnského biskupa Matyáše Františka Chorinského. Měli spolu devět dětí, z nichž se čtyři dcery dožily dospělosti:

Jeho druhou ženou se roku 1782 stala hraběnka Karolina Breunerová (1744-1799), se kterou měl svého jediného syna Františka Jindřicha (1756-1806).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. ↑ Deutsche Adelsproben aus dem Deutschen Ordens-Central-Archive. Příprava vydání Leopold Netopil. Svazek Vierter Band. Supplement. Wien: Selbstverlag des Deutschen Ritter-Ordens, 1881. 295 s. Dostupné online. S. 18. (ger) 

Literatura

  • WISSGRILL, Franz Karl. Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Svazek Erster Band. Wien: Franz Seizer, 1794. [6], 427, [1] s., [12]. Kapitola Heinrich Kajetan Graf von Blümegen, s. 354-356. (ger) 
  • Christian d'Elvert. Zur mähr.-schl. Adelsgeschichte. IX. Die Grafen von Blümegen. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. Mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Roč. 1866, čís. 3, s. 17-21. (ger) 
  • SMUTNÝ, Bohumír: Blümegen, Heinrich Cajetan. In: Biografický slovník českých zemí. 5. sešit, Bi-Bog, VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. (ed.) Praha : Libri, 2006, s. 570. ISBN 80-7277-309-7.
  • SMUTNÝ, Bohumír. Jindřich Kajetán Blümegen - člověk Marie Terezie na Moravě. In: MITÁČEK, Jiří. Vládcové Moravy. Kniha statí ze stejnojmenného cyklu přednášek. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007. ISBN 978-80-7028-304-2. (cze)
  • SMUTNÝ, Bohumír. Jindřich Kajetán Blümegen - portrét státního úředníka, velkostatkáře a manufakturního podnikatele na tereziánské Moravě. In: MACHAČOVÁ JANA. Studie k sociálním dějinám. = Studien zur Sozialgeschichte. Opava: Slezské muzeum v Opavě, 2001. ISBN 80-86224-24-4. S. 5-14. (cze)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Kajetán_z_Blümegenu&oldid=16090986“