Jindřich IV. Probus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich IV. Probus
Polský kníže
Portrét
Jindřich IV. Probus (Codex Manesse)
Narození1257/58
Úmrtí23. června 1290
PohřbenVratislav
PředchůdceLešek II. Černý
NástupcePřemysl II. Velkopolský
DynastiePiastovci
OtecJindřich III. Bílý
MatkaJudita Mazovská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich IV. Probus (polsky Henryk IV Prawy, 1257/58 – 23. června 1290, Vratislav) byl kníže vratislavský (1270–1290) a krakovský (1288–1290) ze slezské linie Piastovců.

Příbuzný Přemyslovců

Jindřich Probus (tz. Pravý, přeneseně Spravedlivý) se narodil kolem roku 1258 vratislavskému knížeti Jindřichovi III., jenž byl jedním z mnoha synů Přemyslovny Anny, dcery Přemysla Otakara I., a Jindřicha Pobožného. Jindřich III. byl častým hostem na přemyslovském dvoře a jako věrný spojenec Přemysla Otakara II. se zúčastnil roku 1260 česko-uherské bitvy u Kressenbrunnu. Po otcově náhlé smrti roku 1266[1] se stal malý Jindřich svěřencem strýce Vladislava, salcburského arcibiskupa. Zbytek dětství strávil na pražském dvoře královny Kunhuty, kde získal výchovu hodnou rytíře [2] a dal slib, že se ožení na doporučení českého krále.[3] Roku 1270 převzal po strýcově smrti plně vratislavský knížecí stolec[4] (knížetem byl oficiálně již od smrti svého otce roku 1266), poručníka mu vzhledem k nízkému věku dělal Přemysl Otakar II.[5]

Po nástupu na knížecí stolec přislíbil mladík už více nepoškozovat biskupský a kapitulní majetek a nepřivlastňovat si církevní desátek, jak se to dělo po smrti vratislavského biskupa Tomáše I. roku 1268.[6] V podstatě tak převzal zodpovědnost za škody způsobené za vlády strýce Vladislava.[6] Roku 1271 se kníže účastnil česko-uherské války a jeho knížectví zatím muselo čelit nájezdu piastovských knížat Boleslava Stydlivého, Leška Černého a Konráda II. Mazovského.[4] O dva roky později byl Jindřich oficiálně prohlášen dospělým a začal vést samostatnější politiku, navázal přátelské vztahy s Vladislavem Opolským a Přemyslem Poznaňským.

V listopadu roku 1276 se podle kronikáře Otakara Štýrského vratislavský kníže jako český straník zúčastnil mírových jednání mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským.[7]

Únos

Jindřichova pečeť z roku 1268

V únoru roku 1277 byl Jindřich zajat svým strýcem, lehnickým knížetem Boleslavem Rogatkou[8]

„ ...kvůli osudu arcibiskupa [Vladislava] a, kvůli bohaté zemi, kterou tak skvěle vzdělal jeho otec [Jindřich III.], pojala Boleslava Lehnického a jeho syna Jindřicha závist, a tak začali oba přemýšlet, jakou lstí a jakým přepadem se zmocní malého chlapce. Pro svůj plán získali šlechtice z okolí knížete, kteří se obávali pomsty kvůli smrti jeho otce a strýce. V noci 18. února 1277 obklíčili loupežníci chlapce spícího v nosítkách v městě Jelč a vzali ho do zajetí. Pak ho drželi krutě spoutaného na knížecím hradě Lehn. “
— Kronika polsko-slezská[9]

Český král plně zaneprázdněn potíráním vlastní vzbouřené šlechty lehnickému knížeti poslal výzvu k Jindřichovu propuštění, ale osobně nezasáhl. 24. dubna 1277 se Jindřichovi spojenci Jindřich Hlohovský a Přemysl Poznaňský se svými vojáky z Vratislavska, Hlohovska a Poznaňska utkali s oddíly Rogatky a jeho syna v bitvě u Stolce. Vítězství připadlo Boleslavu Lehnickému, který zajal obě znepřátelená knížata a poté bylo uzavřeno do července dočasné příměří.[10] Uvězněný kníže byl ze zajetí propuštěn koncem července 1277 [4] díky diplomacii českého krále. Přemysl Otakar II. převedl na Rogatku část vratislavského knížectví, ve prospěch lehnického knížete se musel Probus po propuštění musel vzdát mnoha hradů.[6]

Po bitvě na Moravském poli

Jindřich Probus a Mechtylda Braniborská (tympanon kostela sv. Kříže ve Vratislavi)

V srpnu 1278 došlo k vyvrcholení zápasu Přemysla Otakara a Rudolfa Habsburského. Jindřich se Přemyslovy poslední bitvy na Moravském poli pravděpodobně nezúčastnil, ale poslal mu vojáky.

Královna Kunhuta po obdržení zprávy o manželově smrti povolala do Čech na základě přání zesnulého braniborského markraběte Otu V. [11] Otovo chování po příchodu do Čech královnu poněkud zaskočilo a jako Otův soupeř se tak na žádost královny vdovy objevil s vojskem na Čáslavsku i Jindřich Probus a získal podporu části východočeské šlechty.[12] Kunhuta požadovala po Rudolfovi Habsburském, aby byl vratislavský kníže uznán poručníkem malého dědice trůnu.[13] V říjnu roku 1278 kvůli hrozícímu vojenskému konfliktu došlo k dohodě, kdy Václavovým poručníkem a správcem Čech na období pěti let byl ustanoven markrabě Ota V., Morava na pět let připadla Rudolfovi, Jindřichovi IV. na blíže neurčenou dobu Kladsko a Kunhutě byly zaručeny příjmy na Opavsku.[14] Po pěti letech se mělo české království obnovit v čele s Václavem II.[15] Jindřich Probus poté v rozporu s úmluvami zabral i Broumovsko.[16] Ani tato dohoda nezabránila vzájemnému nepřátelství obou hráčů o Václavovo poručnictví. V roce 1279 vpadla spojená vojska Oty Braniborského a svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového na Vratislavsko. O rok později pak výpad zopakovaly oddíly Otova bratra Albrechta, Boleslava Surového a Jindřicha Lehnického, když oblehly Minstrberk. Jindřich Probus na oplátku poplenil Lehnicko.[17] Roku 1280 složil Rudolfovi lenní slib [18] a oženil se s Konstancií, dcerou Vladislava Opolského.

Únor 1281 byl ve znamení schůzky slezských knížat, kterou inicioval Jindřich Probus. 9. února nechal zajmout a uvěznit Jindřicha Lehnického a své vlastní spojence Konráda Hlohovského a Přemysla Poznaňského,[4] které chtěl donutit k politickým ústupkům.

Roku 1284 byl Jindřich Probus společně s míšeňským markrabětem Jindřichem Jasným, zprostředkovatelem mírového jednání mezi Závišem z Falkenštejna, otčímem malého Václava, a jeho šlechtickými odpůrci.[19] O rok později obnovil spory s vratislavským biskupem a obsadil hrad Edelštejn, který měl vratislavský biskup Tomáš jako české léno z rukou Mikuláše Opavského.[20] Biskup poté hledal zastání u Václava II.[21]

Okolo roku 1287 Jindřich nechal pro bezdětnost anulovat své manželství s Konstancií Opolskou a znovu se oženil. Druhou manželkou se zřejmě okolo roku 1288 stala Mechtilda, dcera dávného soupeře o regentství nad malým českým princem.

Nákres Jindřichova náhrobku

Po smrti krakovského knížete Leška Černého roku 1288 povolala krakovská šlechta Boleslava Plockého. Jindřich Probus zahájil expanzi do Krakovska a vyvolal tím v knížatech z Horního Slezska pocit ohrožení.[22] Někteří z nich vyhledali ochranu Václava II.[23] a dali před Jindřichovou rozpínavostí přednost lennímu svazku s českým králem.[24]Na jaře 1289 využil Václav II. Jindřichovy zaneprázdněnosti v Malopolsku a obsadil mu Kladsko a Broumovsko. Jindřichovi se v Krakovsku dařilo, ale stále jej odmítal biskup Pavel z Przemankowa a většina šlechty. Probus nechal biskupa zajmout.[25] Jindřichova opozice v čele s Přemyslem Velkopolským, Vladislavem Lokýtkem, Kazimírem Lenčickým a Konrádem Mazovským porazila slezské vojsko 26. února 1289 u Siewierze.[26] V bitvě padl Přemek Stínavský, Jindřichův vojevůdce,[26] a Bolko I. Opolský byl těžce zraněn a padl do zajetí.[26] Vladislav Lokýtek se poté spojil se Lvem Haličským a dobyl Krakov. V srpnu 1289 se Probus v čele svého vojska vydal ke Krakovu. Lokýtek při krakovském proslezském převratu těsně unikl zajetí převlečen za mnicha[26] a Jindřich Probus se stal pánem Krakova.

Smrt

Český král Václav II. si ještě na Velikonoce 1290 v Erfurtu hořce stěžoval tchánovi na vlastní vzpurnou šlechtu a také na ohrožení ze strany uherského krále Ladislava IV. a Jindřicha Probuse.[27] Pravděpodobně v téže době tam přijela slezská delegace snad za účasti samotného vratislavského knížete, žádající římského krále o královskou korunu.[28] A poté zasáhl osud.

„ ...podivným rozhodnutím Boží pomsty v době jednoho měsíce padl král uherský zabit mečem, vévoda vratislavský zahynul byv otráven a Záviš, který dal příležitost k tém špatnosti, byv sťat skončil bídnou smrtí své dny. “
— Zbraslavská kronika[29]

Bezdětný Jindřich IV. Vratislavský příhodně zemřel ještě v den sepsání závěti [30] v níž odkázal krakovské knížectví Přemyslovi Poznaňskému, knížectví vratislavské Jindřichovi III. Hlohovskému a Kladsko Přemyslovcům. Dle svědectví dobových kronik byl otráven. Václav II. vystrojil Jindřichovi slavný pohřeb [31] a přebral do svých služeb jeho kancléře Bernarda z Kamence.[32]

Jindřich jako první používal titul „pán celé Vratislavi“.[32] Byl pravděpodobně přítelem a spojencem Mikuláše Opavského[33], hovořil několika jazyky, stejně jako Václav II. byl mecenášem německé rytířské kultury[12] a dvě z jeho básní jsou v Codexu Manesse. Je pohřben v Kostele sv. Kříže a sv. Bartoloměje ve Vratislavi, který založil po zakončení dlouholetého sporu s biskupem Tomášem II.

Odkazy

Reference

  1. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 112. 
  2. ↑ Vaníček, str. 350.
  3. ↑ Vaníček, str. 129.
  4. ↑ a b c d http://poczet.com/henrykiv.htm
  5. ↑ BAR, Přemysl. Vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus a poslední Přemyslovci, ČČH 106/2008. Praha: Historický ústav AV ČR, 2008. S. 760. 
  6. ↑ a b c Bar, str. 764.
  7. ↑ Bar, str. 765.
  8. ↑ Vaníček, str. 175.
  9. ↑ Bar, str. 766.
  10. ↑ Bar, str. 768.
  11. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II.. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 48. 
  12. ↑ a b Vaníček, str. 365.
  13. ↑ Vaníček, str. 366.
  14. ↑ Vaníček, str. 366-367.
  15. ↑ Vaníček, str. 367.
  16. ↑ WIHODA, Martin. Mikuláš I. Opavský mezi Přemyslovci a Habsburky. Český časopis historický. 2001, roč. 99, s. 214. ISSN 0862-6111. 
  17. ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 208 s. ISBN 80-7277-245-7. S. 54. 
  18. ↑ Vaníček, str. 368.
  19. ↑ Charvátová, str. 76.
  20. ↑ Vaníček, str. 397.
  21. ↑ Bar, str. 773.
  22. ↑ Vaníček, str. 405.
  23. ↑ Vaníček, str. 405-406.
  24. ↑ Charvátová, str. 126.
  25. ↑ Vaníček, str. 409.
  26. ↑ a b c d Vaníček, str. 410.
  27. ↑ Vaníček, str. 412.
  28. ↑ Bar, str. 776.
  29. ↑ Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. 25-015-76. S. 66. 
  30. ↑ Bar, str. 777.
  31. ↑ Zbraslavská, str. 67.
  32. ↑ a b Vaníček, str. 417.
  33. ↑ Vaníček, str. 380.

Literatura

  • Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. 
  • BAR, Přemysl. Vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus a poslední Přemyslovci. Český časopis historický. 2008, roč. 106, s. 753–787. ISSN 0862-6111. 
  • BAR, Přemysl. Královská koruna a vratislavský vévoda Jindřich IV. Probus. Od polemiky k novým perspektivám v bádání. Časopis Matice moravské. 2006, roč. 125, s. 487–507. ISSN 0323-052X. 
  • BAR, Přemysl. Král a kníže Přemysl Otakar II. a Jindřich IV. Probus. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. 2006, roč. C 54, s. 57–71. ISSN 0231-7710. 
  • BAR, Přemysl. Rituál smíření jako mýtus? Konflikt vratislavských biskupů se slezskými vévody a jeho řešení ve 13. století. In: NODL, Martin; WIHODA, Martin. Rituál smíření. Konflikt a jeho řešení ve středověku. Brno: Matice moravská, 2008. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 121–129.
  • BAR, Přemysl. „Monarchia śląskich Henryków“ w źródłach średniowiecznego Śląska. Na przykładzie Kroniki Polsko-Śląskiej i Kroniki Polskich Książąt. In: Drugie polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Mediewista wobec źródła – teoria i praktyka. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 25-28 września 2007 roku. Poznań: Instytut Historii UAM, 2009. ISBN 978-83-89407-56-6. S. 73–81. (polsky)
  • BAR, Přemysl. Nieudana próba opanowania księstwa wrocławskiego przez Wacława II w latach 1289/1290. In: Józef Dobosz, Jakub Kujawiński, Marzena Matla-Kozłowska. Pierwsze polsko-czeskie forum młodych mediewistów. Materiały z konferencji naukowej Gniezno 27-29 września 2005 roku. Poznań: Instytut Historii UAM, 2007. ISBN 978-83-89407-22-1. S. 201–210. (polsky)
  • CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. 343 s. ISBN 978-80-7021-841-9. 
  • JASIŃSKI, Kazimierz. Przydomek księcia wrocławskiego Henryka IV. Acta Universitatis Nicolai Copernici. Historia. 1992, roč. 26, s. 67–76. ISSN 0860-1232. (polsky) 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
  • "Listina- Dokument ksiecia z pieczecią"

Externí odkazy

Předchůdce:
Lešek II. Černý 		Znak z doby nástupu Polský kníže-senior
Jindřich IV. Probus
1288–1290 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Přemysl II. Velkopolský
Dynastie vládnoucí v Polsku
Seznam dynastií
Piastovci (870–1290) • Přemyslovci (1291–1306) • Piastovci (1306–1370) Anjouovci (1370–1399) • Jagellonci (1386–1572) • Valois-Angoulême (1573–1575) • Vasovci (1587–1668) • Wettinové (1697–1704, 1709–1763) • Holstein‑Gottorp‑Romanov (1815–1831)
 Znak polského království
Piastovci
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_IV._Probus&oldid=16261554“