Jindřich Kastilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Tagliocozza (středověká iluminace)
Příbuzenstvo
otec Ferdinand III. Kastilský
matka Alžběta Štaufská
manželka Juana Núñez de Lara
levobočný syn Jindřich
levobočná dcera Inéz

Jindřich Kastilský (šp. Enrique "el Senador", it. Arrigo di Castiglia, po 10. březnu 12308. srpna 1303 Roda)[1] byl kastilský infant a římský senátor. Svůj život strávil na bitevním poli a ve vězení sicilských králů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Konradin a Jindřich Kastilský jako vězni Karla z Anjou (středověká iluminace)

Jindřich byl mladším synem kastilského krále Ferdinanda III. a Alžběty, dcery Filipa Švábského. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu Alfonsovi, protože se s nimi Alfons odmítl podělit o moc.[2] Revolta byla roku 1255 poražena u Lebrije[3] a Jindřich na návrh nevlastní matky Johany zřejmě odešel na anglický dvůr,[pozn. 1] kam přibyl v srpnu 1256.[4] O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále Jindřicha III. rozloučit a odešel do Aragonie. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král Jakub souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů – Juana.[5]

Rozezlený Jindřich s malou armádou napadl a drancoval bratrovu zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s dalším bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se přidal ke svému příteli Karlovi z Anjou,[1] pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem,[2] ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil mu významný titul krále Sardínie či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k štaufské dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci Konradinovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické bitvě u Tagliocozza. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat.

Příštích třiadvacet let[6] strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v Canose a v Castel del Monte. Na rozdíl od synů krále Manfréda, kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a poměrně uctivé zacházení.[7] Král Alfons X. se zdržel vejít do válečného sporu s Karlem z Anjou, uvězněného bratra sice neměl zrovna v lásce, ale nechtěl riskovat jeho život.[8] Snažil se vyjednat jeho propuštění. V jeho snaze pokračovala roce 1272 i Jindřichova sestra, anglická královna Eleonora s manželem, kteří se na Sicílii vylodili při návratu z kruciáty. Snaha opět nebyla korunována úspěchem.

Jindřich byl propuštěn až roku 1291[pozn. 2] a roku 1298 byl stanoven regentem svého nezletilého prasynovce Ferdinanda IV. Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou Janou.[1] Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv. Františka ve Valladolidu.

Vývod předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Do Anglie byla provdána Jindřichova nevlastní sestra Eleonora.
  2. V tu dobu již byla Eleonora i Alfons po smrti a v Kastilíi vládl Alfonsův syn Sancho IV.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Henry of Castile na anglické Wikipedii.

  1. a b c www.fmg.ac
  2. a b RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. A History of the Mediterranean World in the Later Thirteenth Century. Cambridge : Cambridge University press. 356 s. Dále jen The Sicilian vespers. ISBN 978-0-521-43774-5. S. 99. (anglicky) 
  3. THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky : University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. S. 45. (anglicky) 
  4. www.e-stredovek.cz
  5. www.fmg.ac
  6. The Sicilian vespers, str. 115
  7. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha : Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. Dále jen Úsvit renesance. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 223.  
  8. The Sicilian vespers, str. 117

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe Del Giudice. Don Arrigo, infante di Castiglia: Narrazione istorica con note e documenti, 1875. (italsky)
  • DE MATA CARRIAZO, Juan. En la frontera de Granada. Sevilla : Universidad de Sevilla, 2002. 671 s. ISBN 9788433828422. (španělsky) 
  • RUNCIMAN, Steven. The Sicilian vespers. Cambridge : Cambridge University press, 1958. 356 s. ISBN 0521286522. (anglicky) 
  • THACKER, Shelby; ESCOBAR, Jose. Chronicle of Alfonso X. Kentucky : University Press of Kentucky, 2002. 267 s. ISBN 081312218X. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]