Jindřich I. ze Champagne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich I. ze Champagne
Příbuzenstvo
otec Theobald II. ze Champagne
matka Matylda Korutanská
manželka Marie Francouzská
dcera Scholastika ze Champagne
syn Jindřich II. ze Champagne
dcera Marie ze Champagne
syn Theobald III. ze Champagne

Jindřich I. ze Champagne (francouzsky Henri le Libéral, 1126 ? Vitry-en-Perthois16. března 1181 Troyes) byl hrabě ze Champagne, účastník druhé křížové výpravy, zeť a zároveň švagr francouzského krále Ludvíka VII.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jindřich se narodil jako syn Theobalda ze Champagne a Matyldy z korutanského rodu Sponheimů. Po otcově smrti roku 1152 se ujal hrabství Champagne a ostatní majetky udělil v léno svým mladším bratrům.[2]

Onen Jindřich byl hrabětem šampaňským a brijským a byl nazýván hrabětem Jindřichem Štědrým, a věru slušelo se ho tak jmenovati, neboť byl štědrý k Bohu i k světu...
— Jean de Joinville[3]

Zúčastnil se společně s tehdejší elitou královy křížové výpravy, měl za úkol předat poselstvo od Bernarda z Clairvaux byzantskému císaři a vrátil se zpět domů o několik týdnů dříve než samotný Ludvík VII.

...sotva se vrátili z cest princ Jindřich, bratr hraběte ze Champagne a Robert, králův bratr, kteří jsou rozeštváni, svolali po velikonočních svátcích jedno z těch proklatých a zavrženíhodných utkání, kde si to chtějí vyřídit mezi sebou a bojovat na smrt...
— Bernard z Clairvaux (dopis opatu Sugerovi roku 1149)[4]
Jindřichova jezdecká pečeť

Po králově rozvodu s Eleonorou Akvitánskou se francouzská koruna snažila udržet Akvitánii, ale vojenské tažení, jež podporoval kromě Jindřicha ze Champagne také Robert z Dreux a Eustach z Boulogne, dopadlo nevalně. Po smrti anglického krále Štěpána na ostrovní trůn dosedl mladý normandský vévoda Jindřich, nový manžel Eleonory Akvitánské. [5] Král Ludvík stále neměl mužského dědice a tak se roku 1160, pět týdnů po skonu druhé manželky Konstancie rychle znovu oženil. Vyvolenou se stala Adéla, sestra hraběte ze Champagne, což zapřičinilo změnu politického kurzu rodu z Blois.[2] Jindřich ze Champagne byl kvůli papežskému schizmatu roku 1162 vyslán králem do Pavie na dvůr císaře Fridricha Barbarossy,[6] který byl hraběte vzdálený příbuzný. Hrabě ze Champagne byl v tu dobu významným hybatelem francouzské politiky, jako hlava dynastie z Blois byl oporou Ludvíka VII. proti pronikání vlivu Plantagenetů na kontinent a také ovlivňoval vztah mezi francouzským královstvím a říší.[7]

Roku 1164 se hrabě s kapetovským rodem spojil znovu, když se oženil s o mnoho let mladší královou dcerou Marií,[8] svou dlouholetou snoubenkou. Marie uměla číst a psát ve francouzštině a latině, měla vlastní knihovnu a byla mecenáškou mnohých spisovatelů. Hraběti porodila čtyři děti a během jeho pobytu ve Svaté zemi zastávala funkci regentky.

Litografie Jindřichova náhrobku v kostele sv. Štěpána v Troyes

Ludvík VII. byl na podzim roku 1179 postižen záchvatem mrtvice, po kterém ochrnul na jednu polovinu těla[9] a ztratil i schopnost vlády. Vliv získali bratři královny Adély a udrželi si jej až do dvorského sněmu, který se konal téhož roku a nemocný král zde se souhlasem pánů vyhlásil Filipovu korunovaci. Čtrnáctiletý mladíček se nečekaně rychle vymanil z vlivu strýců a královna po synově sňatku s Isabelou Henegavskou, neteří flanderského hraběte, hledala oporu i u anglického krále Jindřicha II. Ludvík VII. zemřel o rok později a ještě předtím Filip uzavřel s Jindřichem Plantagenetem u Gisorsu mírovou smlouvu, která podráždila hrabata z Flander a ze Champagne. Hrabata se obávala královy přílišné samostatnosti a vytvořila na několik let protikapetovskou alianci,[10] které se Jindřich nezúčastnil, protože byl od roku 1179 na výpravě do Svaté země, kde se dostal do zajetí Kiliče Arslana. Vykoupil jej byzantský císař a hrabě krátce poté roku 1181 zemřel a byl pohřben v kostele sv. Štěpána v Troyes.[11]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888–1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. Dále jen Francouzští králové. ISBN 80-7203-465-0. S. 140.  
  2. a b Francouzští králové, str. 140
  3. JOINVILLE, Jean de. Život svatého Ludvíka, krále francouzského. Stará Říše na Moravě : Antonín Ludvík Stříž, 1917. 224 s. S. 27.  
  4. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 99.  
  5. Francouzští králové, str. 139
  6. OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2001. 354 s. Dále jen Fridrich Barbarossa. ISBN 80-7185-342-9. S. 89.  
  7. Fridrich Barbarossa, str. 295–296
  8. www.mittelalter-genealogie.de
  9. Francouzští králové, str. 146
  10. Francouzští králové, str. 149
  11. MCGEE MORGANSTERN, Anne; A. A. GOODALL, John. Gothic Tombs of Kinship in France, the Low Countries, and England. [s.l.] : Pennsylvania State Univ Press, 2000. ISBN 978-0271018591. S. 10. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Theobald II.
Znak z doby nástupu Hrabě ze Champagne
Jindřich I.
11521181
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II.