Jimmy Carter

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
James Earl Carter
39. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 1977 – 20. ledna 1981
PředchůdceGerald Ford
NástupceRonald Reagan
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana
Rodné jménoJames Earl Carter Jr.
Narození1. října 1924 (99 let)
Lillian G. Carter Nursing Center
ChoťRosalynn Carterová (1946–2023)
RodičeJames Earl Carter a Lillian Gordyová Carterová
DětiJack Carter
James Carter
Donnel Carter
Amy Carter
PříbuzníBilly Carter, Gloria Carterová Spannová a Ruth Carterová Stapletonová (sourozenci)
Berry Gordy (druhý bratranec)
Jason Carter[1] a Sarah Carterová[1] (vnoučata)
SídloPlains
Alma materNámořní akademie Spojených států amerických (do 1946)
Union College (od 1953)
Georgijský technický institut
Georgijská jihozápadní státní univerzita
Profesenámořní důstojník, diplomat, romanopisec, politik, zemědělec, autor autobiografie, ponorkář, státník, ochránce životního prostředí, podnikatel, inženýr, mírový aktivista, lidskoprávní aktivista, spisovatel a humanitární pracovník
Náboženstvíbaptisté
OceněníOsoba roku Financial Times (1976)
Medaile za mezinárodní zprostředkování (1979)
Cena Ansela Adamse (1982)
Cena Alberta Schweitzera za humanitářství (1987)
American Library Association Honorary Membership (1994)
… více na Wikidatech
PodpisJames Earl Carter, podpis
CommonsJimmy Carter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (* 1. října 1924) je americký demokratický politik, byl 39. prezidentem Spojených států amerických (1977–1981), 83. guvernérem Georgie (1972–1975) a senátorem za Georgii (1962–1966). Carter v roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.

V prezidentských volbách v roce 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.

Prezidentské období

Jimmy Carter & Leonid Brežněv při ratifikaci SALT-2 (1979, Vídeň)
Menachem Begin, Jimmy Carter a Anvar Sadat během mírových jednání v Camp Davidu
Jimmy Carter a Andy Warhol v roce 1977

Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce. V mezinárodní politice se mezi jeho největší úspěchy řadí zprostředkování uzavření mírové dohody v Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.

Během jeho vlády USA nevedly žádnou válku.

V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. V listopadu téhož roku začala jeho obliba u obyvatel klesat. V Íránu proběhla islámská revoluce a na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí.

Když o měsíc později došlo k útoku SSSR na Afghánistán (Sovětská invaze do Afghánistánu), Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan. O deset let později se přišlo na to, že vydání rukojmích bylo záměrně pozdrženo, aby se odehrálo až po volbách.[2][3][4] Událost byla nazvána Říjnové překvapení (October Surprise). V souvislosti s vojenskou účastí SSSR v Afganistanu přiměl olympijský výbor USA, že tento rozhodl 12. dubna 1980 o neúčasti amerických sportovců na XXII. LOH v Moskvě.[5]

Po opuštění prezidentského úřadu

Poté, co opustil úřad, začal se Carter věnovat především charitě a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír. Ještě dnes se nevyhýbá veřejnosti, přijímá účast v komentovaných zpravodajských událostech a publicistických pořadech – například kritizuje praktiky mučení válečných zajatců v rámci Operace Trvalá svoboda. Mimoto publikoval knihu Beyond the White House. V srpnu 2015 mu byla diagnostikována rakovina.

Citáty

„ Nemůžeme být světový vůdce míru a současně světově největší výrobce zbraní. “
— Jimmy Carter, ve své prezidentské kampani, 1976[6]
Vláda Jimmy Cartera
Úřad Osoba Období
Prezident Jimmy Carter 1977–1981
Viceprezident Walter Mondale 1977–1981
Ministr zahraničí Cyrus Vance 1977–1980
  Edmund Muskie 1980–1981
Ministr financí W. Michael Blumenthal 1977–1979
  G. William Miller 1979–1981
Ministr obrany Harold Brown 1977–1981
Ministr spravedlnosti Griffin Bell 1977–1979
  Benjamin R. Civiletti 1979–1981
Ministr vnitra Cecil D. Andrus 1977–1981
Ministr obchodu Juanita M. Kreps 1977–1979
  Philip M. Klutznick 1979–1981
Ministr práce Ray Marshall 1977–1981
Ministr zemědělství Robert Bergland 1977–1981
Ministr zdravotnictví a
vzdělání		 Joseph A. Califano, Jr. 1977–1979
Ministr zdravotnictví Patricia R. Harrisová 1979–1981
Ministr vzdělání Shirley M. Hufstedlerová 1979–1981
Ministr bytové výstavby a
rozvoje měst		 Patricia R. Harrisová 1977–1979
  Moon Landrieu 1979–1981
Ministr dopravy Brock Adams 1977–1979
  Neil E. Goldschmidt 1979–1981
Ministr energetiky James R. Schlesinger 1977–1979
  Charles W. Duncan 1979–1981

Dílo

  • Život ve víře, vzpomínky (Pragma, 1997)

Reference

  1. ↑ a b New Georgia Encyclopedia. Dostupné online. [cit. 2021-02-02]
  2. ↑ Honegger, Barbara.: October Surprise, New York: Tudor, 1989. 323 stran.
  3. ↑ Parry, Robert.: Trick or Treason: The October Surprise Mystery, New York: Sheridan Square Press, 1993. 350 stran.
  4. ↑ Sick, Gary.: October Surprise: America's Hostages in Iran and the Election of Ronald Reagan, New York: Times Books – Random House, 1991. 278 stran
  5. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 209. 
  6. ↑ http://www.controlarms.org/the_issues/arms_industry.htm

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Prezidenti Spojených států amerických
George Washington (bezp., F) • John Adams (F) • Thomas Jefferson (SR) • James Madison (SR) • James Monroe (SR) • John Quincy Adams (SR) • Andrew Jackson (D) • Martin Van Buren (D) • William Henry Harrison † (W) • John Tyler (W, bezp.) • James K. Polk (D) • Zachary Taylor † (W) • Millard Fillmore (W) • Franklin Pierce (D) • James Buchanan (D) • Abraham Lincoln †* (R,U) • Andrew Johnson (U) • Ulysses S. Grant (R) • Rutherford B. Hayes (R) • James A. Garfield †* (R) • Chester A. Arthur (R) • Grover Cleveland (D) • Benjamin Harrison (R) • Grover Cleveland (D) • William McKinley †* (R) • Theodore Roosevelt (R) • William Howard Taft (R) • Woodrow Wilson (D) • Warren G. Harding † (R) • Calvin Coolidge (R) • Herbert Clark Hoover (R) • Franklin Delano Roosevelt † (D) • Harry S. Truman (D) • Dwight D. Eisenhower (R) • John Fitzgerald Kennedy †* (D) • Lyndon B. Johnson (D) • Richard Nixon (R) • Gerald Ford (R) • Jimmy Carter (D) • Ronald Reagan (R) • George H. W. Bush (R) • Bill Clinton (D) • George W. Bush (R) • Barack Obama (D) • Donald Trump (R) • Joe Biden (D)
 Pečeť (znak) prezidenta Spojených států
Legenda:  (F) – federalista  (SR) – „starorepublikán“  (W) – whig  (D) – demokrat  (R) – republikán  (U) – unionista  (bezp.) – bezpartijní  † – zemřel v úřadě * – zavražděn v úřadě
Seznam prezidentů
Nositelé Nobelovy ceny za mír
1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost

Šablona:Osobnost roku Time 1976–2000

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jimmy_Carter&oldid=16324389“