Jiří Kajínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Jiří Kájínek)
Skočit na: Navigace, Hledání

Jiří Kajínek (* 11. ledna 1961 Prachovice) je pravděpodobně nejznámější vězeň v Česku. Za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy byl odsouzen k doživotnímu trestu.

Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení "méně závažné trestné činy", ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní - samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i již prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se podle rozhodnutí soudu dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. měl zastřelit nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. K tomuto činu se ale Jiří Kajínek nikdy nepřiznal, svoji účast na vraždách kategoricky popřel.

Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několikrát odročen a trval déle než čtyři roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a asi 10 soudních znalců. Rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 stran. Kajínek účast na vraždách kategoricky popřel. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil i přesto, že si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, při kterém jim odcizil služební vozidlo a zbraně.

Jiří Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil tři policisty železnou tyčí. Na základě rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla byl v roce 1990 propuštěn. V témže roce ovšem byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu.

Snaha o revizi odsouzení na doživotí[editovat | editovat zdroj]

  • červen 1998 – Krajským soudem v Plzni odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.
  • únor 2001 – ministr spravedlnosti Pavel Rychetský podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.
  • říjen 2001 – ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl.
  • listopad 2001 – ústavní stížnost podal i Jiří Kajínek, Ústavní soud ji zamítl.
  • leden 2004 – Kajínkovi noví právní zástupci Klára Slámová a Kolja Kubíček požádali o obnovu procesu, plzeňský krajský soud ji zamítl, na základě stížnosti zamítnutí ale Vrchní soud v Praze kvůli procesním vadám zrušil a Krajský soud v Plzni rozhodl znovu tak, že žádost o obnovu procesu zamítl. Následovala opět stížnost, ale pražský vrchní soud zamítnutí potvrdil.
  • srpen 2006 – ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.
  • listopad 2007 – právní zástupkyně Kajínka Klára Slámová podala k Ústavnímu soudu dvě ústavní stížnosti, které byly spojeny v jednu a ta byla zamítnuta.
  • 2011 – Kajínek podal novou žádost o obnovu procesu, Krajský soud v Plzni ji zamítl a Vrchní soud v Praze zamítnutí potvrdil.
  • září 2011 – Kajínek podal k Ústavnímu soudu další ústavní stížnost, která byla odmítnuta.[1]

Útěky z vězení[editovat | editovat zdroj]

18. ledna 1992 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise přerušil výkon trestu na dobu 21. - 23. ledna 1993. Kajínek se ale do vězení už nevrátil a o 4 měsíce později měl spáchat vraždy, kvůli kterým byl později odsouzen na doživotí.

Druhý pokus o útěk se stal v červenci 1994, když byl Kajínek umístěn ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Byl dopaden ještě týž den tak, že mu náhodný kolemjdoucí podkopl nohy a tím umožnil policii aby ho dopadla.

11. září 1996 se Jiří Kajínek pokusil uprchnout z vězení ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.

Po svém konečném odsouzení byl převezen do Věznice Mírov. Také odtud se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18:15 hodin opět uprchnout. Je tak zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z této věznice uprchnout. Utéct s ním měl i Martin Vlasák, dvojnásobný vrah a Kajínkův kamarád, který však (zřejmě kvůli momentálnímu zkratu) zůstal v cele. 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, člena gangu Orlických vrahů, který si rovněž odpykává doživotní trest v mírovské věznici.

Pochybnosti o vině[editovat | editovat zdroj]

Především Kajínkův poslední útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám. Začala vznikat jakási legenda o českém „Robinu Hoodovi“. V médiích se začala zdůrazňovat především jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost. U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu. Soudy ale dosud všechny návrhy na obnovu řízení zamítly, i přes předložení nových důkazů o Kájínkově údajné nevině. Ve prospěch Jiřího Kajínka podal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud zamítl. Bývalý místopředseda vlády Miloše Zemana a pozdější předseda ústavního soudu Pavel Rychetský prohlásil: „Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo od policie. (…) To byl evidentně případ, kdy policie spolupracovala s podsvětím.“[2]

V červenci roku 2010 média uvedla zprávu, že se objevily nové skutečnosti v případu vraždy podnikatele Jandy, kterou měl Kajínek spáchat v roce 1993. Úřady nevyloučily revizi rozsudku.[3] Dne 28. března 2011 byla jeho žádost opět zamítnuta.[4]

Jiří Kajínek v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 2000 vytvořil student Marek Blahuš počítačovou hru Hlídej si svého Kajínka, kterou si stáhly desítky tisíc lidí.[5]

O Jiřím Kajínkovi vznikl film Kajínek, který měl premiéru 5. srpna 2010. Jde o režijní debut Petra Jákla a hlavní roli ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.lidovky.cz/kajinek-u-ustavniho-soudu-neuspel-novy-proces-nebude-pdk-/ln_domov.asp?c=A111215_071841_ln_domov_rka
  2. Interview BBC s Pavlem Rychetským, 13. července 2001
  3. http://www.novinky.cz/krimi/207195-kajinkuv-pripad-znovu-otevren-z-odposlechu-ma-vyplyvat-ze-nevrazdil.html
  4. Nový proces s Kajínkem soud opět zamítl
  5. Hlídej si svého Kajínka! – Plné hry
  6. ČTK. Film o Kajínkovi přijde do kin začátkem srpna. ČeskéNoviny.cz [online]. 2010-02-25 [cit. 2010-03-02]. Dostupné online. ISSN 1213-5003.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]