Jiří Dohnal (herec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jiří Dohnal (12. srpna 1905 v Holoubkově u Rokycan – 9. září 1984 v Praze) byl český herec a režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec mu padl v první světové válce. Z rodného Holoubkova se s matkou přestěhoval do nedaleké obce Strašice, kde strávil dětství. Vyučil se zámečníkem a pracoval v holoubkovských železárnách. V roce 1923 byl z práce propuštěn a začal se profesionálně věnovat divadlu. Jeho bratr Jaromír byl rovněž divadelníkem, působil i jako ředitel Intimního divadla.[1]

V sezóně 1923/1924 nastoupil u divadelní společnosti A. Vladyky, další sezónu působil v Košicích, poté u divadelních společností R. Branalda a H. Kleina. V období 19261931 měl angažmá v Plzni a po jednoletém působení v Bratislavě se do Plzně vrátil na další dva roky (1932– 1934). Hostoval též v Komorním divadle v Praze. Do Národního divadla v Praze nastoupil v roce 1935, avšak v poslední válečné sezóně 19441945 odešel do Intimního divadla, po osvobození pomáhal zakládat Realistické divadlo a byl jeho prvním ředitelem (1945–1946).[2] Od sezóny 1946 se vrátil do Národního divadla, kde působil (s výjimkou let 19701974, kdy byl ředitelem kladenského Divadla Jaroslava Průchy)[2] až do svého odchodu do důchodu v roce 1981 jako člen činohry. V letech 19711972 byl i šéfem činohry. S divadlem se na scéně Národního divadla rozloučil dne 1. 4. 1984 pohostinským vystoupení v roli Ivana v Jiráskově Lucerně.[3]

Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Štětí a Bratislavě.

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. a 40. letech natočil řadu filmů, kde ztvárňoval především postavy milovníků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 157.
  2. a b Český film : herci a herečky I, s. 208.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 76.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 24
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 289, ISBN 80-85774-08-9
  • B.Bezouška, V.Pivcová, J.Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 66, 81, 113, 128, 132, 146, 172, 174, 207, 211, 239, 250, 278–9, 336
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 70, 118, 128, 138, 151, 160, 197, 231, 233, 257
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 340, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 240, 267, 274
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, 1970, str. 75, 141
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123, 126, 157, 166, 383, 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 36–7, 93, 205–6, 248, 253, 283, 305, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 188, 227, 324, 326, 466, 472.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 125, 139, 235, 370, 402, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 207–209.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 19–27
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 278, 390, 433
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 96, 101, 104, 107, 264, 299, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 117
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 342, 360, 402, 499, 504, 506, 518, 625, 657–8, 666
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 75–77
  • Viktor Kudělka: To byl český milovník, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, 1999, str. 83–92, ISBN 80-901887-4-5
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 125.  
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 204, 213–4, 223
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 199
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 127
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 39, 178
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 242.  
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 65, 165, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 249, 252, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 29, 51, 181, 210–212, 214, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha : Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 273–274.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]