Ještěd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o hoře. Další významy jsou uvedeny na stránce Ještěd (rozcestník).
Ještěd
Hotel a vysílač na Ještědu
Vrchol1012 m n. m.
Prominence517 m ↓ Jeřmanické sedlo
Izolace18,1 km → Holubník
SeznamyTisícovky v Česku #351
Ultratisícovky #91
Nejprominentnější hory CZ #11
Ještědsko-kozákovské hory #1
PoznámkaPřírodní park Ještěd, výhled
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříJeštědsko-kozákovský hřbet / Ještědský hřbet / Hlubocký hřbet / Pasecký hřbet
Souřadnice50°43′56″ s. š., 14°59′7″ v. d.
Ještěd
Ještěd
Horninafylit, kvarcit
PovodíLužická Nisa, Ploučnice, Jizera
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ještěd (1012 m n. m.; německy Jeschken nebo Jeschkenkoppe, polsky Jeszted nebo Jeszczed) je hora na severu Česka, jihozápadně od Liberce, nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu. S prominencí 517 metrů (převýšení od sedla v Jeřmanicích, které ho odděluje od Jizerských hor) jde o jedenáctou nejprominentnější horu v Česku[1].

Na vrcholu se nachází známý televizní vysílač v technicistním architektonickém stylu; v dolní části vysílače je umístěn hotel a restaurace. Na Ještěd vedou lanovky, na svazích je lyžařské středisko. Těsně pod Ještědem se nachází Horní Hanychov, nejzápadnější městská část Liberce. Masiv Ještědu je od roku 1995 součástí Přírodního parku Ještěd.

Ještě před výstavbou vysílače zde stál velký kříž. Ještědské kříže mají svoji dlouhou historii doloženou od roku 1737; prozatím poslední pochází z roku 1990. Jeho předchůdce byl v 80. letech tajně uříznut, údajně na pokyn tehdejšího komunistického předsedy národního výboru v Liberci.

Významnou roli sehrál Ještěd krátce po srpnové okupaci Československa v roce 1968, když odtud ve dnech 25.–27. srpna vysílalo televizní Svobodné studio Sever.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Je to výrazný kuželovitý suk budovaný ordovickými sericitickými kvarcity, tvořícími mocnou vložku v prekambrických chlorit-muskovitických fylitech, vystupujících na západních svazích. Suk se stupňovitými příkrými svahy s kryoplanačními terasami krytými balvanovými haldami a kamennými moři (z rozpadlých mrazových srubů a izolovaných skal) se zvedá v místě největšího zdvihu hřbetu nad Libereckou kotlinou. Na fylitových svazích hřbetu jsou místy kvarcitové skály (horolezecké objekty) s hranáčovymi osypy a svahové sutě, kryoplanační terasy (PP Terasy Ještědu – největší počet kryoplanačních teras na jednom svahu v Česku).[2]

Charakter území[editovat | editovat zdroj]

Na jihozápadních svazích pramení Ploučnice. Průměrná roční teplota vzduchu 3,9 °C (1923–1937), průměrný roční úhrn srážek 852 mm (1925–1950). Vrchol se zvedá nad hranicí lesa, která je zde v pouhých 980 metrech (vlivem exponované geomorfologické polohy a silných větrů), svahy převážně zalesněné – ve vrcholových partiích jsou rozvolněné klimaticky deformované umělé porosty kleče, smrku, břízy, modřínu. Jsou zde rozsáhlé přechodné lesokřoviny po rozvrácených smrčinách. V lesních porostech převládá smrk s vtroušeným bukem a jeřábem.[2]

Geomorfologické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Ještěd náleží do celku Ještědsko-kozákovský hřbet, podcelku Ještědský hřbet, okrsku Hlubocký hřbet a podokrsku Pasecký hřbet.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ještěd kolem roku 1900

Ještěd byl vždy dominantou severních Čech a symbolem kraje pod ním. První kříž na vrcholu byl vztyčen údajně již v roce 1737, byl kamenný a vydržel až do roku 1812, kdy byl povalen. Přesto však tradice křížů na vrcholu pokračovala dál, i když po roce 1834 už jen kříži dřevěnými. Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný dodnes Rohanský kámen (Rohanstein). Tento kamenný objekt stojí na někdejší hranici mezi Rohanským a Clam-Gallasovským panstvím.

Zájem turistů o vrchol se probudil až v polovině 19. století. Turisté však netoužili jen po nádherném výhledu po okolí, ale přáli si také na vrcholu načerpat síly. V tom jim vyšli vstříc manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova, kteří zde o letních nedělích roku 1844 zřídili prodej občerstvení z přinesených zásob. O tři roky později nabízel podobnou službu také rohanský lesník Hebelt. Roku 1850 zbudovali Haslerovi na Ještědu vlastní chatu, kterou v následujících letech vylepšovali a návštěvníkům nenabízeli jen občerstvení, ale také nocleh. Stará chata dosloužila roku 1868, byla však záhy nahrazena chatou novou, částečně kamennou, finančně podpořenou i mnoha předními libereckými občany. K této Rohanově chatě byla roku 1885 přistavěna Německým horským spolkem terasa pro 200 lidí. V květnu 1876 byla na vrcholu postavena dřevěná věž. Tato 5 m vysoká vyhlídková věž byla první rozhlednou této části Čech a vydržela až do konce července 1889. Ještě v témže roce však byla postavena rozhledna nová – vysoká 8 metrů. Zároveň s tím se ovšem začalo uvažovat o stavbě honosnější. Liberecká firma Gustav Sachers a synové navrhla kamennou stavbu v podobě středověkého hradu, horský spolek však na takto velkolepou stavbu neměl dostatek prostředků a souhlas s ní nedal ani majitel panství – hrabě Clam-Gallas.

léto 1961

Nový horský hotel vznikl podle plánů libereckého stavitele Schäfera. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již za půl roku – 13. 1. 1907 – byl hotel slavnostně otevřen. V jeho přízemí byla velká společenská místnost pro víc než 100 hostů, hotel měl 23 pokojů a noclehárnu, terasu pro 50 lidí a 23 metrů vysokou rozhlednu. Horský spolek zaplatil za stavbu 161 000 K, pozemek pod hotelem však nevlastnil, ale měl jej na 50 let pronajatý od hraběte. Atraktivita Ještědu se ještě zvýšila, když zde byla v letech 1909–1911 postavena tříkilometrová sáňkařská dráha, na níž se v roce 1914 konalo první mistrovství Evropy. Dráha byla koncem třicátých let poškozena polomem, v 60. letech byla v jejích místech postavena nová, kratší, jejíž torzo je na místě dodnes. Skutečnou ranou pro Horský spolek však bylo postavení lanovky roku 1933 – to sice znamenalo příliv návštěvníků, ale zároveň se dle tehdejšího výnosu stal vrchol hory[zdroj?] majetkem provozovatele lanové dráhy (ČSD) a tak vlastně přešel do majetku státu.

Roku 1945 se hotel stal majetkem Klubu českých turistů, později přešel pod hotelový a restaurační podnik. Od roku 1959 sloužil kromě turistiky také televiznímu vysílání. Hotel i původní Rohanova chata (přejmenovaná na Chatu brigádníků) byly do roku 1962 rekonstruovány podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera.

31. ledna roku 1963 však při neopatrném rozmrazování potrubí vznikl v budově hotelu požár, kterému celá stavba podlehla. Stejný osud v následujícím roce potkal i Rohanovu chatu – jen důvod byl jiný: rozmrazování oděvů.

Přesto však vrchol neměl zůstat pustý. Nová budova byla od počátku navrhována jako hotel i televizní vysílač. Projekt vypracoval architekt Karel Hubáček z ateliéru SIAL Liberec a základní kámen byl položen 30. 7. 1966. Během stavby byla jako ubytovna dělníků Pozemních staveb roku 1966 postavena v sedle Černého vrchu horská chata Ještědka. Nový hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl slavnostně otevřen 21. září 1973.

Ještěd je také významným telekomunikačním uzlem. Proto když původní chata vyhořela, bylo nutné postavit vedle horní stanice lanovky provizorní vysílací stanici. Právě z té vysílalo ve dnech 25.–27. srpna 1968 Svobodné studio Sever provozované dvěma techniky a rozhlasovým redaktorem Miroslavem Hladíkem, kteří používali vybavení Libereckých výstavních trhů. Sedmadvacátého srpna v něm živě vystoupil herec Jan Tříska a pozdější prezident Václav Havel. Tuto událost dnes připomíná pamětní tabulka na posledním ze zbytku základů bývalé vysílací stanice[4][5].

Tradiční dřevěný kříž, odstraněný v osmdesátých letech, se na vrchol hory vrátil roku 1990.

Lyžařské středisko[editovat | editovat zdroj]

Lyžařské středisko na Ještědu ležící ve výšce 540–1000 m je pravděpodobně nejpřístupnějším takovým areálem v celých Čechách – na okraj areálu totiž jezdí tramvajová linka z města Liberce. Od března roku 2006 do února 2009 měla areál (původně na 25 let) pronajatý společnost Snowhill, která měla za jeho pronájem platit městu 8 milionů korun ročně, od roku 2010 pak ještě 5,50 Kč z každé prodané jízdenky. Společnost dále měla do areálu investovat na 300 miliónů Kč, areál skutečně inovovala a vybudovala v něm čtyři lanové dráhy a tři vleky. Dne 22. února 2009 však byly podepsány smlouvy, jimiž celý areál vrátila zpět městské společnosti Sportovní areál Ještěd.

Areál samotný trpěl dlouhá léta nedostatkem sněhu způsobeným vyššími teplotami a menším množstvím sněhu v zimních měsících. Problém byl vyřešen až systémem umělého zasněžování pokrývajícím 80 % sjezdových tratí.

Mistrovství světa v klasickém lyžování[editovat | editovat zdroj]

Od 18. února do 1. března 2009 byl Liberec hostitelem mistrovství světa v klasickém lyžování. Tento šampionát se skládal ze tří disciplín: skoků na lyžích, běhu na lyžích a severské kombinace. Skokanská část šampionátu se odehrávala právě v Ještědském areálu, pro část běžeckou byl určen areál v libereckém Vesci.

Sjezdové tratě[editovat | editovat zdroj]

Přehled sjezdových tratí areálu
Název Obtížnost Převýšení (m) Délka (m) Poznámka
Pod lany červená 330 1450 bývalá F10 a č. 2
Slalomový svah černá 300 920
Liberecká červená 300 1450 bývalá Liberecká A a B
Skalka červená 360 1750 část bývalé Liberecké A a C
Turistická modrá 360 2600
Nové Pláně červená 170 700
Nové Pláně červená 170 1100
Višňovka červená 150 700
Staré Pláně červená 60 290
Bucharka modrá 30 170
Lyžařská škola modrá

Lanovky a vleky[editovat | editovat zdroj]

Přehled lanovek a vleků
Název Typ Délka (m) Kapacita (osob/hod.) Poznámka
Kabinová lanovka kabinová 1180 525 Vlastní a provozují České dráhy a. s.
Černý vrch čtyřsedačková lanovka 810 2005
Skalka čtyřsedačková lanovka 1470 2400
Nové Pláně dvousedačková lanovka 600 1200
Staré Pláně kotva 290 1200
Pod lany kotva 385 1200
Bucharka talíř 170 840
Na hřeben kotva 450 1200 Přibližovací mezi Pláněmi a Skalkou
Dětský

Skokanské můstky[editovat | editovat zdroj]

Důležitou částí areálu je také dvojice můstků pro skoky na lyžích:

  • HS134
  • HS100

Oba můstky vznikly na severním svahu v 70. letech a byly již několikrát upravovány tak, že dnešní i budoucí požadavky splňují, do roku 2009 musí již jen dojít k výstavbě diváckých tribun, chlazení nájezdové stopy a položení umělé hmoty, díky čemuž je bude možné využívat celoročně.

Výstupy na vrchol[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na vrchol Ještědu
Vrchol Ještědu nad mraky
Inverze nad Libercem
Ještěd z obce Hamr na Jezeře.

Již němečtí turisté vedli evidenci o počtu pěších výstupů na vrchol hory a každý rok zveřejňovali jména osob, které se na vrchol dostaly nejvícekrát. Roku 1922 vystoupil Rudolf Kauschka s druhy na vrchol 12× během jediného dne. Držitelkou rekordu v největším počtu výstupů na horu v jediném roce byla od roku 1937 Lilly Flassaková, která během tohoto roku vystoupila na vrchol celkem 709 krát. Tento její výkon překonal až 28. dubna 2006 třiašedesátiletý důchodce Vladimír Ježek z Liberce, který tohoto dne vystoupil na Ještěd po 712. Ve výstupech pokračoval i poté a 6. července dosáhl vrcholu hory po 1000. V roce 1937 jiná paní – Frieda Mandeliková – překonala hranici 5000 výstupů celkem, za což tehdy obdržela stříbrný odznak.

Dnes je již tradicí, že na Nový rok pořádá KČT Lokomotiva Liberec „Novoroční výstup na Ještěd“, kdy stovky turistů pěšky vystupují od konečné tramvaje v Horním Hanychově na vrchol hory. Výstup z roku 2005 byl již třicátým v řadě.

Rozhled[editovat | editovat zdroj]

Díky osamělosti hory se z Ještědu nabízejí daleké výhledy na celou polovinu Čech. Severním směrem lze dohlédnout daleko do Německa a Polska, východněji pak na Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory. Jižním směrem jsou za pěkného počasí vidět Železné hory, jihozápadně lze spatřit Polabí, Prahu, Brdy a Křivoklátskou vrchovinu. Západně pak České středohoří a při perfektní viditelnosti Doupovské hory a Krušné hory.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Nejprominentnější české hory na Ultratisicovky.cz
  2. ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  3. ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.totalita.cz [online]. [cit. 2007-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-17. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.jested.cz [online]. [cit. 2007-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-12. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Osamělé tisícovky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ještěd&oldid=23789154“