Jevgenij Karlovič Miller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevgenij Karlovič Miller
Evgenij Miller.jpg

Narození: 25. září 1867
Daugavpils, Rusko
Úmrtí: 11. května 1939 (71 let)
Moskva, SSSR
Vojenská kariéra
Hodnost: Generálporučík
Doba služby: 1884—1920
Velel: Flag of Russia.svg carské Rusko

Flag of Russia.svg Bílá armáda

Války: První světová válka

Ruská občanská válka

Jevgenij Karlovič Miller, (rusky Евгений Карлович Миллер, 25. září 1867, Daugavpils, Rusko - 11. května 1939, Moskva, SSSR), byl ruský generál a jeden z vůdců bělogvardějců během Ruské občanské války.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Miller se narodil 25. září 1867 v Dvinsku (dnešní Daugavpils v Lotyšsku) do rusko-německé rodiny. Po ukončení Akademie generálního štábu působil v carské armádě a mezi lety 1898 a 1907 zastával funkci vojenského attaché v Římě, Haagu a Bruselu. Během první světové války působil jako velitel vojsk v okolí Moskvy a byl v té době povýšen na generálporučíka.

Ruská občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Po Únorové revoluci v roce 1917 se Miller postavil proti demokratizaci v armádě. Byl zajat vlastními vojáky po jeho rozkazu, aby si vojáci sundali revoluční rudé pásky nosící přes rameno.

Po Říjnové revoluci uprchl Miller na sever do Archangelsku, kde se prohlásil za generálního guvernéra severního Ruska. Byl kontaktován vůdcem bělogvardějců admirálem Kolčakem a souhlasil s připojením jeho vojsk k armádám bílých, bojujících proti bolševikům. V Archangelsku, Murmansku a Olonets byly jeho síly podporovány vojsky dohody, a to převážně Brity. Podařilo se mu dosáhnout několika vítězství nad vojsky bolševického Ruska, ale při ofenzívě na řece Dvině v létě 1919 utrpěl drtivou porážku. Následně se Britové stáhli z regionu a Millerovo vojsko muselo čelit bolševikům osamoceně. Samotný Miller opustil Rusko v únoru 1920 a odešel do Norska.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Po definitivní porážce bělogvardějců ve válce se odešel do Francie, kde se připojil k dalším exulantům z řad bělogvardějců. Byl jedním z hlavních členů ruské opoziční skupiny zvané Ruský vševojenský svaz, která aktivně podporovala odboj proti bolševikům a snažila se tlačit na vlády ostatních státu v otázce bolševického Ruska. Po náhlé a podezřelé smrti lídra Ruského vševojenského svazu generála Wrangela se stal dokonce jeho předsedou. Sám vedl Ruský vševojenský svaz v letech 1930-1937.

Únos a smrt[editovat | editovat zdroj]

Jeho aktivity ale byly trnem v oku bolševikům v Rusku. Dne 22. září 1937 byl pozván Nikolajem Skoblinem, který byl členem Ruského vševojenského svazu (ale ve skutečnosti byl sovětským agentem NKVD) na domnělou schůzku s německými agenty Abwehru. Miller byl omámen a v kufru ho propašovali na palubu sovětské lodi v Le Havre, která odjela do Ruska. Opatrný Miller ale zanechal dopis, který měl být otevřený, pokud by se ze schůzky nevrátil a v němž detailně popsal schůzku se Skoblinem. Francouzská policie provedla obrovskou kampaň na dopadení sovětského agenta, ale Skoblin se ukryl na sovětské ambasádě v Paříži a následně uprchl do druhé Španělské republiky, která ho odmítala vydat. Skoblinova žena a populární zpěvačka Nadežda Plevitskaja ale byla zadržena a odsouzena francouzským soudem na 20 let vězení.

Generál Miller byl úspěšně dopraven do Moskvy, kde byl vyslýchán, mučen a nakonec po 19 měsících věznění 11. května 1939 zastřelen. Dopisy, které Miller sepsal v průběhu svého věznění, byly vydány Dmitri Volkogonovem v knihovně Kongresu v USA.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ruský film Unaveni sluncem byl natočen na motivy únosu generála Millera. Hlavní hrdina Míťa byl bělogvardějský exulant a později agent NKVD, který v Paříži předal do rukou Sovětům 8 bývalých bílých generálů. Všichni byli uneseni do Moskvy a zastřeleni bez soudu. Jeden z nich měl příznačné německé jméno Weiner.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evgeny Miller na anglické Wikipedii.