Jestřábník savojský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jestřábník savojský

Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum)
Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: jestřábník (Hieracium)
Binomické jméno
Hieracium sabaudum
L.

Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) je vysoká, žlutě kvetoucí, volně rostoucí bylina. Je pro něj, stejně jako pro celý rod jestřábník, charakteristická značná morfologická proměnlivost, jen na území střední a jihovýchodní Evropy je rozpoznáno na 34 jeho poddruhů. Při širším pojetí s. l. rodu jestřábník (s dvěma podrody) spadá jestřábník savojský mezi tzv. "pravé jestřábníky" do podrodu Hieracium.

[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tento druh jestřábníku roste hojně ve světlých listnatých a borových lesích, křovinách a kamenitých stráních po celé Evropě, od Britských ostrovů a Pyrenejí až na východ k Uralu. Byl zavlečen do Severní Ameriky a na Nový Zéland.

Nejobvyklejším stanovištěm jestřábníku savojského jsou světlé lesy, jejich paseky a lemy, vřesoviště, pastviny a překvapivě často i lidskou činnosti narušená místa jako jsou lomy, pískovny, okraje cest i železničních tratí. Protože je rostlinou málo agresivní a nedokáže dobře vzdorovat druhům silně se rozrůstajícím volí půdy chudé na živiny a ty které jsou po většinu roku sušší a jen občas zavlhlé.[1][2][3]

Na území České republiky se nachází hojně, vzácnější je pouze v oreofytiku. Podle "Florabase.cz" se jestřábník savojský v ČR vyskytuje: [1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina s hustě olistěnou, pevnou a přímou, podélně rýhovanou lodyhou, vysokou průměrně 50 až 100 cm, která roste z podzemního přezimujícího pupenu na krátkém, šikmém oddenku s tenkými podzemními výběžky. Lodyha je bez přízemní listové růžice a porůstá jednoduchými i hvězdicovitými chlupy.

Střídavě vyrůstajících 12 až 20 na okraji nepodvinutých listů velkých 30 až 80 × 10 až 25 mm je na lodyze v pravidelných odstupech nebo jsou ve spodní části mírně nahloučeny; směrem nahoru se jejich velikost postupně zmenšuje. Čepele tuhých lodyžních listů jsou po obvodě celokrajné nebo mnohem častěji mělce zubaté a brvité, na líci lysé a tmavě zelené, na rubu s jednotlivými chlupy a sivě zelené. Listy ve spodní části lodyhy jsou s řapíky a mají tvar eliptický až kopinatý, střední listy jsou zúženou bázi přisedlé a kopinaté, horní jsou v dolní části zubaté, širší bázi přisedlé až téměř objímavé a tvaru kopinatého až široce kopinatého, na vrcholech jsou zašpičatělé. Spodní listy na lodyze za květu zasychají.

Vrcholíkové květenství (lata)s oddálenými dolními větvemi je složené z 25 až 30 úborů nahloučených v horní části lodyhy. Stopky úborů s 40 až 60 květy mají husté hvězdicovité a ojediněle jednoduché chlupy nebo stopkaté žlázky a nejvýše 5 listenů. Stopka středního úboru bývá dlouhá 1 až 2,5 cm. Listeny zvonkovitého zákrovu jsou asi 7 mm dlouhé, jsou úzké, tupé, střechovitě uspořádané, černozelené až černé, nazpět neohnuté, většinou lysé nebo vzácně s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami, květní lůžko je zřetelně plevkaté.

Oboupohlavné souměrné žluté jazykovité květy jsou obvykle 5zubé, jejich liguly dlouhé asi 15 mm jsou na vrcholu lysé. V květu je 5 tyčinek přirostlých ke korunní trubce, prašníky jsou společně srostlé do trubičky, jednopouzdrý semeníkpestík s dlouhou čnělkou světlé barvy rozvětvenou ve dvě blizny. Rostlina vykvétá v srpnu až říjnu. Ploidie 2n = 18, 27, 26.

Nažky jsou 2,5 až 5 mm dlouhé, nahoře uťaté, tmavě hnědé až černé, ověnčené krátkým jednoduchým chmýrem, rozšiřují se hlavně anemochorně nebo příležitostně zoochorně.[1][2][3][4][5][6]

Přizpůsobivost[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl introdukován mj. i do Spojených států kde mu v některých oblastech místní podmínky velmi svědčí. Např. ve státě Washington se rozšířil natolik, že je zařazen mezi nejnebezpečnější plevele a je sváděn zápas o jeho plné vyhubení. Majitelé pozemků jsou tam zodpovědní za okamžitou likvidaci této rostlin včetně vykopání a zničení oddenků.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c STRNADOVÁ, Petra. DP: Rozšíření druhu Hieracium sabaudum v ČR [online]. Masaryková univerzita, PřF, Brno, rev. 11.05.2007, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Květena ČR: Jestřábník savojský [online]. Petr Kocián, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b HRBÁČ, Petr. Rostliny střední Evropy: Jestřábník savojský [online]. Petr Hrbáč, Rostliny.nikde.cz, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (česky) 
  4. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hieracium sabaudum [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2012-12-01]. S. 425. Dostupné online. (česky) 
  5. Flora of North America: Hieracium sabaudum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Published chromosome-counts in Hieracium [online]. Botanische Staatssammlung, München, DE, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Noxious weeds: European hawkweed (Hieracium sabaudum) [online]. King County Courthouse, Seatle, WA, USA, rev. 09.02.2012, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]