Elina Svitolinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jelena Svitolinová)
Elina Svitolinová
Еліна Світоліна
Elina Svitolina na French Open 2019
Elina Svitolina na French Open 2019
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
Datum narození12. září 1994 (29 let)
Místo narozeníOděsa, Ukrajina
BydlištěCharkov, Ukrajina
Výška174 cm
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek21 890 358 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů461–242
Tituly17 WTA, 1 WTA 125, 6 ITF
Nejvyšší umístění3. místo (11. září 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2018, 2019)
French Openčtvrtfinále (2015, 2017, 2020, 2023)
Wimbledonsemifinále (2019, 2023)
US Opensemifinále (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňvítězka (2018)
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů48–68
Tituly2 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění108. místo (4. května 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2014, 2016)
French Open2. kolo (2014)
Wimbledon2. kolo (2016)
US Open2. kolo (2014)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Open2. kolo (2015)
Wimbledon3. kolo (2014)
US Open2. kolo (2018)
Týmové soutěže
Hopman Cupfinále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230712a12. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Bronz na LOH 2020 znamenal historicky první olympijskou medaili v tenise pro Ukrajinu

Bronz na LOH 2020 znamenal historicky první olympijskou medaili v tenise pro Ukrajinu

Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz Tokio 2020 ženská dvouhra

Elina Svitolinová (ukrajinsky Еліна Михайлівна Світоліна, Elina Mychajlivna Svitolina, * 12. září 1994 Oděsa) je ukrajinská profesionální tenistka, juniorská vítězka French Open 2010 a vůbec první hráčka z Ukrajiny v elitní světové desítce žebříčku WTA, do níž se posunula v únoru 2017.[1] Na Letních olympijských hrách 2020 vybojovala první ukrajinskou medaili z tenisových soutěží, když si odvezla bronzový kov z dvouhry. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour sedmnáct turnajů ve dvouhře, včetně vítězství na Turnaji mistryň 2018 a čtyř triumfů v kategorii WTA 1000. Dvě kariérní turnajová vítězství přidala ze čtyřhry. V sérii WTA 125K ovládla punécký Royal Indian Open 2012. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 3. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2015 na 108. místě.[3] Na počátku sezóny 2020 ji začal trénovat Kypřan Marcos Baghdatis. V letech 2014–2016 tuto roli plnil Iain Hughes, v sezóně 2016 bývalá světová jednička Justine Heninová, poté Španěl Gabriel Urpi s Francouzem Thierrym Ascionem a v roce 2019 Andrew Bettles. V počáteční fázi kariéry byli kouči Andrej Lucenko a Sebastien Mattieu.

V ukrajinském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2012 dubnovým utkáním baráže o Světovou skupinu proti Spojeným státům, v němž prohrála obě dvouhry se Serenou Williamsovou i Christinou McHaleovou. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–8 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.[4]

Ukrajinu reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v ženské dvouhře startovala jako patnáctá nasazená. Ve třetím kole porazila poprvé v kariéře světovou jedničku, když na ni nestačila obhájkyně titulu Serena Williamsová.[5] Ve čtvrtfinále však byla nad její síly Petra Kvitová. Do ženské čtyřhry nastoupila s Olgou Savčukovou. Soutěž opustily po prohře v úvodním kole od českého páru Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Zúčastnila se také Her XXXII. olympiády v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V singlové soutěži získala bronzovou medaili po výhře nad Kazachstánkou Jelenou Rybakinovou. V tokijském deblu vypadla po boku Dajany Jastremské v úvodním kole.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Debutový turnaj na okruhu ITF odehrála v sezóně 2008 v ukrajinském Charkově. Premiérový titul ze čtyřhry si připsala na stejném turnaji v roce 2010, když byla její spoluhráčkou krajanka Kateryna Kozlovová. První vítězství ve dvouhře přišlo na istanbulském turnaji v srpnu 2011 poté, co ve finále přehrála Slovinku Anju Prislanovou.

Na French Open 2010 vyhrála dvouhru juniorky po finálovém triumfu nad tuniskou hráčkou Ons Džabúrovou.[6] V boji o singlový juniorský titul ve Wimbledonu 2012 nestačila na Kanaďanku Eugenii Bouchardovou. Na US Open 2012 postoupila z kvalifikace do hlavní soutěže ženské dvouhry, kde v úvodním kole podlehla Srbce Aně Ivanovićové. První kolo nepřešla ani na Australian Open 2013, když nenašla recept na favorizovanou pátou nasazenou Angelique Kerberovou.

Premiérový triumf na okruhu WTA Tour vybojovala na listopadovém Royal Indian Open 2012 v indickém Puné, turnaji hraném v rámci úvodního ročníku série WTA 125K. Ve finále si poradila s Japonkou Kimiko Dateovou Krummovou. Druhý titul přidala na červencovém Baku Cupu 2013, když ve finále zdolala izraelskou hráčku Šachar Pe'erovou ve dvou setech. V osmnácti letech se tak stala první teenagerkou od února 2012, která vyhrála titul na tomto ženském okruhu.[7] Bodový zisk ji posunul o třicet dva míst výše a v následné klasifikaci WTA z 29. července 2013 figurovala na 49. příčce.[8]

Na Australian Open 2014 na úvod přehrála dvojnásobnou grandslamovou šampiónku a turnajovou devatenáctku Světlanu Kuzněcovovou.[9] Po výhře nad Australankou, hrající na divokou kartu, Olivií Rogowskou si poprvé v kariéře zahrála třetí kolo majoru, v němž ji po dvousetovém průběhu vyřadila třináctá nasazená Američanka Sloane Stephensová. Debutovou trofej ze čtyřhry WTA Tour si odvezla v červenci, když v páru s japonskou hráčkou Misaki Doiovou ovládly İstanbul Cup 2014, hraný na tvrdém povrchu. Ve finále zdolaly gruzínsko-polský pár Oxana Kalašnikovová a Paula Kaniová.

Na srpnovém Cincinnati Masters 2014 zaznamenala první vítězný zápas nad hráčkou elitní desítky, když ve druhém kole vyřadila čerstvou wimbledonskou šampiónku Petru Kvitovou.[10] Poprvé také prošla do čtvrtfinále události z kategorie Premier 5, v němž nestačila na Anu Ivanovićovou ve dvou sadách.[11] Premiérové semifinále turnaje Premier 5 pak dosáhla na Wuhan Open 2014, když cestou pavoukem na její raketě zůstaly Camila Giorgiová, Sabine Lisická, odstoupivší Garbiñe Muguruzaová a ve čtvrtfinále světová osmička Angelique Kerberová. V semifinále však nad její síly byla turnajová trojka Petra Kvitová, které podlehla ve dvou sadách.[12]

Na French Open 2015 poprvé postoupila do čtvrtfinále grandslamu

Třetí singlovou trofej vybojovala na marocké antuce, když na květnovém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2015 ve finále zdolala Maďarku Tímeu Babosovou. Zisk 280 bodů ji v následné klasifikaci žebříčku WTA ze 4. května 2015 posunul na dosavadní kariérní maximum, když figurovala na 21. místě, o týden později pak na 19. příčce.

Na únorovém Taiwan Open 2017 vybojovala pátý vavřín po finálové výhře nad Číňankou Pcheng Šuaj. Série neporazitelnosti pokračovala dvěma fedcupovými výhrami ve druhé světové skupině proti Austrálii a také na navazujícím Dubai Tennis Championships 2017 z kategorie Premier 5. V semifinále vyřadila potřetí za sebou, v rozmezí několika měsíců, světovou dvojku Angelique Kerberovou. Dvousetová finálová výhra nad dánskou turnajovou desítku Caroline Wozniackou znamenala zisk 900 bodů. Ten jí zajistil jako vůbec první ukrajinské tenistce v historii, premiérový průnik do elitní světové desítky žebříčku WTA, když se 27. února 2017 posunula z 13. na 10. příčku s minimální ztrátou 25 bodů za osmou Kuzněcovovou. Stala se tak 120 členkou elitního klubu hráček Top 10 od zavedení klasifikace v roce 1975.[1][13]

Ve čtvrtfinále květnového Internazionali BNL d'Italia 2017 v Římě vyřadila třetí hráčku žebříčku Karolínu Plíškovou, jíž dokázala porazit po sérii pěti vzájemných proher. Snížila tak pasivní bilanci utkání na 2–5.[14] Po semifinálové skreči Španělky Garbiñe Muguruzaové během úvodní sady prošla do finálového duelu. V něm přehrála rumunskou světovou čtyřku Simonu Halepovou po třísetovém průběhu. Jako první tenistka si v sezóně 2017 připsala čtvrté turnajové vítězství s bilancí výher a proher 31–6. Bodový zisk jí zajistil návrat do elitní desítky žebříčku a posun na kariérní maximum, když jí po turnaji patřilo 6. místo.[15]

Bekhend na US Open 2016

Po dvou letech opět vypadla ve čtvrtfinále French Open 2017, kde hrála jako světová šestka a pátá nasazená. V zápase dvou nejlepších antukářek odehrané části sezóny[16] přitom již nad Halepovou vedla 6–3 a 5–1. Dominantním nástupem si vypracovala vedení 5–0 a jeden míč ji dělil od udělení „kanára“. Po zisku úvodní sady 6–3 kontrolovala průběh i ve druhém setu, v němž vedla již 5–1 na gamy a mířila k postupu. Rumunka však dokázala průběh tohoto dějství otočit a vypracovat si tři setboly za stavu 6–5 a 40:0. Poté, co neproměnila žádný z nich a ani čtvrtý při výhodě, hru ztratila. Vyrovnávající sadu si však připsala v tiebreaku. Ve třetím setu už Halepová řídila hru a Svitolinovou vyvedenou z konceptu deklasovala za 23 minut poměrem 6–0, když se dopustila jen jedné nevynucené chyby při osmi vítězných míčích. Aktivní bilanci vzájemných utkání zvýšila na 3–1.[16]

2018: Vítězka Turnaje mistryň a obhajoby v Dubaji a Římě[editovat | editovat zdroj]

V úvodu sezóny triumfovala na Brisbane International po finálové výhře nad kvalifikantkou Aljaksandrou Sasnovičovou, která na ni uhrála jen tři gamy.[17] Svou první čtvrtfinálovou účast na Australian Open nevylepšila, když podlehla Elise Mertensové.[18] Třetí kolo Qatar Total Open pro ni znamenalo vyřazení od pozdější šampionky Petry Kvitové. Naopak přemožitelku nenalezla v pavouku Dubai Tennis Championships a po finálovém vítězství nad Darjou Kasatkinovou obhájila trofej. Vyhrála tak sedmé finále v řadě.[19] Na BNP Paribas Open odešla poražena ve třetí fázi od Carly Suárezové Navarrové a z navazujícího Miami Open ve čtvrtfinále s Jeļenou Ostapenkovou.[2]

Na French Open prohrála ve třetím kole s Mihaelou Buzărnescuovou

Antukovou část rozehrála čtvrtfinálovou prohrou s Caroline Garciaovou na stuttgartském Porsche Tennis Grand Prix. Následně opět nenašla recept na Suárezovou Navarrovou, která ji zastavila ve druhém utkání dvouhry Mutua Madrid Open.[2] V repríze finále římského Internazionali BNL d'Italia opět zdolala světovou jedničku Simonu Halepovou, čímž obhájila druhý titul v probíhající sezóně.[20] Grandslamové French Open však opustila již ve třetím kole po prohře od Mihaely Buzărnescuové.[21] Tato Rumunka jí uštědřila druhou porážku za sebou, ve čtvrtfinále travnatého Nature Valley Classic v Birminghamu.[22] Ve Wimbledonu nenašla v úvodním kole recept na čerstvou mallorskou šampionku Tatjanu Mariovou.[2]

Letní US Open Series otevřela semifinálovou účastí na Rogers Cupu, kde nestačila na Sloane Stephensovou. O jedno kolo horšího výsledku dosáhla na cincinnatském Western & Southern Open, porážkou od pozdější vítězky Kiki Bertensové. Podruhé v řadě se probojovala do osmifinále US Open, v němž ji stopku vystavila Anastasija Sevastovová po třísetovém průběhu.[2] Nevýrazné výkony se dostavily v podzimní asijské túře, s vyřazeními v úvodních kolech Wuhan Open od pozdější šampionky Aryny Sabalenkové i pekingského China Open od Aleksandry Krunićové. V utkání přitom ztratila vedení 6–0 a 3–0 na gamy. Do čtvrtfinále se podívala během Hong Kong Tennis Open. V něm její cestu pavoukem uzavřela Wang Čchiang.[2] Stále však neměla jistotu startu na Turnaji mistryň, kterou získala až časnými prohrami Plíškové s Bertensovou na moskevském Kremlin Cupu, kde absentovala.[23]

Na singapurském WTA Finals, kde startovala jako světová sedmička, nejdříve ovládla bílou základní skupinu, v níž porazila všechny tři soupeřky, Wozniackou, Plíškovou i Kvitovou. V semifinále sehrála vyrovnané třísetové klání s Nizozemkou Bertensovou, které vyznělo v její prospěch. Ve finále pak zdolala americkou šestou hráčku žebříčku Sloane Stephensovou ve třech sadách a připsala si třináctý singlový titul na okruhu WTA Tour. Stala se tak první ukrajinskou šampionkou Turnaje mistryň. Jako neporažená vítězka si připsala 1 500 bodů, s posunem na čtvrtou příčku žebříčku.[24]

2021: Olympijská medaile a propad mimo top 10[editovat | editovat zdroj]

Netradiční začátek sezóny v Abú Zabí představoval prohru ve čtvrtfinále na raketě Veroniky Kuděrmetovové v tiebreak třetího setu. Ve stejné fázi skončila o měsíc později na jediném australském přípravném turnaji Gippsland Trophy, kde ji vyřadila pozdější šampionka Elise Mertensová. Netradiční únorové Australian Open pro ni ukončila v osmifinále nenasazená Američanka Jessica Pegulaová.[25]

Arabské Qatar Total Open i Dubai Tennis Championships pro ni skončily po druhém, resp. prvním zápase, přestože na obou turnajích startovala jako nejvýše nasazená. O něco lépe si vedla v Miami, kde poprvé v sezóně postoupila do semifinále, v němž podlehla světové jedničce Ashleigh Bartyové. Stejným výsledkem pro ni skončila první antuková událost roku Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu. Mezi osm nejlepších postoupila i v oblíbeném Římě, kde ji zastavila pozdější polská vítězka turnaje Iga Świąteková. Na French Open skončila ve třetím kole, když nestačila na další následnou vítězku turnaje Barboru Krejčíkovou. Travnaté turnaje opustila v negativní bilancí dvou výher a tří porážek, když ve Wimbledonu podlehla ve druhém kole Polce Magdě Linetteové ve dvou setech.[26]

Svitolinová na tokijských Letních olympijských hrách

Následně se zúčastnila Her XXXII. olympiády v Tokiu. V singlové soutěži hrála jako čtvrtá nasazená. Po třech třísetových výhrách postoupila podruhé za sebou na olympijském turnaji mezi poslední osmičku. Tam zdolala Camilu Giorgiovou. V semifinále jí k boji pouze o třetí místa odkázala Češka startující díky chráněnému žebříčku Markéta Vondroušová.[27] V duelu o bronzovou medaili za dvě a půl hodiny přehrála Jelenu Rybakinovou, přestože Rybakinonvá vedla již 6–1 a 3–1 a ve třetím setu pak 3–0 a 40:15 při podání Svitolinové.[28] Pro Ukrajinu získala první olympijskou medaili v tenise.[29] V tokijském deblu vypadla po boku Dajany Jastremské v úvodním kole.

Po návratu do Severní Ameriky prohrála po volných losech vždy ve druhém kole. V Motreálu byla nad její síly Johanna Kontaová, v Cincinnati pak Angelique Kerberová. Těsně před US Open získala 16. kariérní titul, když na nově zařazeném Chicago Women's Open v boji o titul porazila Francouzku Alizé Cornetovou.[30] Nejlepší výsledek v probíhající sezóně na grandslam zaznamenala na US Open, kde postoupila do čtvrtfinále. V něm ji porazila 19letá Leylah Fernandezová, když o vítězce rozhodlo zkrácená hra třetího setu.[31][32]

V boji o postupové místo na Turnaj mistryň skončila na 13. místě. Díky odhlášení tenistek mohla plnit roli náhradnice, sama se však rozhodla do mexické Guadalajary necestovat. Sezónu ukončila na 15. místě.

2022: Těhotěnství a přerušení kariéry[editovat | editovat zdroj]

Během australské šňůry odešla poražena v prvních kolech na obou turnajích v Adelaide. Do třetího kola postoupila na Australian Open, ve kterém ji za hodinu hry vyřadila Viktoria Azarenková, na kterou uhrála jenom dvě hry.[33] Jedinou další vítěznou šňůru zápasů zaznamenala na Monterrey Open, kde ji ve čtvrtfinále vyřadila Kolumbijka Camila Osoriová. Turnaj se odehrál jenom několik dní po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu. V prvním kole původně odmítla nastoupit k utkání proti Rusce Anastasiji Potapovové, pokud WTA neumožní nastoupit hráčkám z Ruska a Běloruska pouze pod neutrálními vlajkami.[34] Celou finanční odměnu, kterou obdržela za postup do čtvrtfinále, poslala na pomoc Ukrajině.[35]

Velké podniky v Indian Wells a Miami představovaly prohry v úvodních kolech. Koncem března se kvůli zdravotním problémům, především bolesti zad, a emočnímu vyčerpání v důsledku událostí na Ukrajině rozhodla, že vynechá jarní antukové turnaje.[36] V květnu pak na sociálních sítích oznámila, že je těhotná.[37]

2023: Semifinalistka Wimbledonu po dubnovém návratu na dvorce[editovat | editovat zdroj]

Na kurty se vrátila po více než roce od posledního zápasu, a pět měsíců po porodu, na Credit One Charleston Open hraném na zelené antuce. V prvním kole podlehla Kazachstánce Julii Putincevové ve třech setech.[38] První výhry na okruhu WTA po návratu se dočkala ve Štrasburku, když porazila Američanku Louisou Chiricovou. V semifinále otočila nepříznivě se vyvíjející utkání proti Francouzce Burelové, která vedla již 6–4 a 4–1.[39] Své jubilejní 20. finále proměnila po finálové výhře nad Annou Blinkovovou v sedmnáctý kariérní titul. Bodový zisk jí zajistil posun z 508. pozice do druhé světové stovky žebříčku WTA. Při závěrečném ceremoniálu uvedla, že veškeré odměny obdržené za vítězství daruje dětem zasaženým invazí Ruska na Ukrajinu.[40]

Svitolinová v semifinále Wimbledonu

Dobrou formu potvrdila na French Open, kde startovala díky chráněnému žebříčku. Na úvod vyřadila obhájkyni semifinálové účasti Martinu Trevisanovou, ve třetím kole po týdnu opět Blinkovovou a v osmifinále světovou devítku Darju Kasatkinovou, čímž si zajistila účast ve čtvrtém čtvrtfinále na pařížském majoru.[41][42] V něm ji zastavila světová dvojka Aryna Sabalenková.

Do Wimbledonu vstoupila výhrou v souboji dvou hráček startujících na divokou kartu. Čtyři prolomená podání znamenala postup přes 43letou Venus Williamsovou.[43] Na její raketě dále dohrály 28. nasazená Belgičanka Elise Mertensová[44] a americká kvalifikantka Sofia Keninová. V osmifinále na šestý pokus poprvé porazila Viktorii Azarenkovou, když závěrečný supertiebreak třetí sady získala těsným poměrem 11:9.[45] Ve čtvrtfinále pak zdolala úřadující světovou jedničku Igu Świątekovou. O výhře rozhodla dvěma prolomenými podáními v z rozhodující sadě. Polce oplatila prohru z jediného předchozího duelu na Italian Open 2021 a dosáhla sedmé výhry nad úřadující světovou jedničkou, první od vítězství nad Halepovou na Italian Open 2018. Na cestě do druhého semifinále v All England Clubu vyřadila čtyři grandslamové šampionky, což se v otevřené éře grandslamů podařilo jen Sereně Williamsové na US Open 1999 a Justine Heninové na Roland Garros 2005.[46][47] V open éře se stala teprve třetí wimbledonskou čtvrtfinalistkou i semifinalistkou hrající na divokou kartu, když navázala na Čeng Ťie z roku 2008 a Lisickou z roku 2011.[45] Ve svém třetím kariérním semifinále na grandslamu podlehla v prvním semifinále dvou nenasazených hráček v otevřené éře Češce Markétě Vondroušové ve dvou setech.[48] Bodový zisk jí vrátil do první světové třicítky.

Svitolinová na Washington Open

Azarenkovou a Kasatkinovou znovu porazila na Washington Open, než jí mezi poslední osmičkou porazila nejvýše nasazená Jessica Pegulaová.[49] Již v prvním se rozloučila s kanadským National Bank Open a kvůli zranění chodidla vynechala Western & Southern Open.[50] Na US Open, kde hrála už opět jako nasazená, skončila ve třetím kole na raketě Pegulaové po třísetovém duelu.

2024: Návrat do první dvacítky[editovat | editovat zdroj]

Sezónu zahájila jako druhá nasazená na ASB Classic, kde porazila taktéž na kurty se vracející po mateřské pauze Dánku Caroline Wozniackou a po zranění vracející se Emmu Raducanuovou,[51][52] aby postoupila až do finále. V něm podlehla světové trojce světová trojka Coco Gauffové.[53] Jednalo se o její teprve čtvrté prohrané finále z jednadvaceti kariérních finálových účastí.[54] Na Australian Open po třech dvousetových výhrách postoupila potřetí do osmifinále australského majoru. V boji o postup do čtvrtfinále vzdala po třech odehraných gamech souboj s Češkou Lindou Noskovou pro bodavou bolest zad.[55][56]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Tenis začala hrát v pěti letech.

Během Australian Open 2019 oznámila vztah s francouzským tenistou Gaëlem Monfilsem.[57] Na sociálních sítích začala používat příjmení Monfilsová, ale na tenisových okruzích setrvala u příjmení Svitolinová.[58] Po dvouletém vztahu oznámili rozchod, aby se následně po šesti týdnech v dubnu 2021 zasnoubili.[59] Během července téhož roku se ve Švýcarsku uskutečnil sňatek.[60] V květnu 2022 přerušila svoji tenisovou kariéru pro těhotenství[37] a dcera Skaï Monfilsová se narodila v říjnu téhož roku.[61] Na dvorce se vrátila v dubnu 2023 na Charleston Open.[38]

Během února po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu se stala jednou z nejvýraznějších tenisových tváří, které požadovaly vyloučení ruských a běloruských sportovců.[62][63][34] Na Monterrey Open odmítla nastoupit k utkání proti Rusce Anastasiji Potapovové, pokud WTA neumožní nastoupit hráčkám z Ruska a Běloruska pouze pod neutrálními vlajkami.[34][64] Ženská tenisová organizace, stejně jako její mužská verze, a Mezinárodní tenisová federace, následně k tomuto kroku skutečně přistoupily.[65] Svitolinová tak do turnaje zasáhla[66] a celou finanční odměnu, kterou obdržela za postup do čtvrtfinále, poslala na pomoc Ukrajině.[35]

Finále Turnaje mistryň[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 28. října 2018 WTA Finals, Singapur tvrdý (h) USA Sloane Stephensová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 1. 3. listopadu 2019 WTA Finals, Šen-čen tvrdý (h) Austrálie Ashleigh Bartyová 4–6, 3–6

Zápasy o olympijské medaile[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (1 bronz)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok místo konání povrch soupeřka výsledek
Bronz 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 1–6, 7–6(7–5), 6–4

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (1–1 D)
WTA Elite Trophy (0–1 D)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (4–0 D)
Premier / WTA 500 (2–1 D)
International / WTA 250 (10–1 D; 2–0 Č)

Dvouhra: 21 (17–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 28. července 2013 Baku, Ázerbájdžán tvrdý Izrael Šachar Pe'erová 6–4, 6–4
Vítězka 2. 27. července 2014 Baku, Ázerbájdžán (2) tvrdý Srbsko Bojana Jovanovská 6–1, 7–6(7–2)
Vítězka 3. 2. května 2015 Marrakéš, Maroko antuka Maďarsko Tímea Babosová 7–5, 7–6(7–3)
Vítězka 4. 6. března 2016 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý Kanada Eugenie Bouchardová 6–7(5–7), 6–4, 7–5
Finalistka 1. 27. srpna 2016 New Haven, Spojené státy tvrdý Polsko Agnieszka Radwańská 1–6, 6–7(3–7)
Finalistka 2. 6. listopadu 2016 Ču-chaj, Čína tvrdý (h) Česko Petra Kvitová 4–6, 2–6
Vítězka 5. 5. února 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan tvrdý Čína Pcheng Šuaj 6–3, 6–2
Vítězka 6. 25. února 2017 Dubaj, SAE tvrdý Dánsko Caroline Wozniacká 6–4, 6–2
Vítězka 7. 30. dubna 2017 Istanbul, Turecko antuka Belgie Elise Mertensová 6–2, 6–4
Vítězka 8. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka Rumunsko Simona Halepová 4–6, 7–5, 6–1
Vítězka 9. 13. srpna 2017 Toronto, Kanada tvrdý Dánsko Caroline Wozniacká 6–4, 6–0
Vítězka 10. 6. ledna 2018 Brisbane, Austrálie tvrdý Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 6–2, 6–1
Vítězka 11. 25. února 2018 Dubaj, SAE (2) tvrdý Rusko Darja Kasatkinová 6–4, 6–0
Vítězka 12. 20. května 2018 Řím, Itálie (2) antuka Rumunsko Simona Halepová 6–0, 6–4
Vítězka 13. 28. října 2018 Turnaj mistryň, Singapur tvrdý (h) USA Sloane Stephensová 3–6, 6–2, 6–2
Finalistka 3. 3. listopadu 2019 Turnaj mistryň, Šen-čen tvrdý (h) Austrálie Ashleigh Bartyová 4–6, 3–6
Vítězka 14. 8. března 2020 Monterrey, Mexiko tvrdý Česko Marie Bouzková 7–5, 4–6, 6–4
Vítězka 15. 26. září 2020 Štrasburk, Francie antuka Kazachstán Jelena Rybakinová 6–4, 1–6, 6–2
Vítězka 16. 28. srpna 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý Francie Alizé Cornetová 7–5, 6–4
Vítězka 17. 27. května 2023 Štrasburk, Francie (2) antuka   Anna Blinkovová 6–2, 6–3
Finalistka 4. 8. ledna 2024 Auckland, Nový Zéland tvrdý USA Coco Gauffová 7–6(7–4), 3–6, 3–6

Čtyřhra: 2 (2–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Vítězka 1. 20. července 2014 İstanbul, Turecko tvrdý Japonsko Misaki Doiová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Polsko Paula Kaniová 		6–4, 6–0
Vítězka 2. 26. července 2015 İstanbul, Turecko (2) tvrdý Rusko Darja Gavrilovová Turecko Çağla Büyükakçay
Srbsko Jelena Jankovićová 		5–7, 6–1, [10–4]

Finále série WTA 125K[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 1. 11. listopadu 2012 Puné, Indie tvrdý Japonsko Kimiko Dateová 6–2, 6–3

Finále na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

100 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra: 8 (6–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 1. 17. května 2010 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Ljudmyla Kičenoková 2–6, 6–4, 1–6
Vítězka 2. 16. srpna 2011 Istanbul, Turecko tvrdý Slovinsko Anja Prislanová 6–2, 6–7, 6–0
Vítězka 2. 17. října 2011 Lagos, Nigérie tvrdý Chorvatsko Donna Vekićová 6–4, 6–3
Finalistka 2. 26. prosince 2011 Ťumeň, Rusko tvrdý Rusko Julia Putincevová 6–2, 6–4
Vítězka 3. 19. března 2012 La Marsa, Tunisko antuka Bulharsko Isabella Šinikovová 7–67–4, 7–6 7–5
Vítězka 4. 24. září 2012 Telavi, Gruzie antuka Ukrajina Lesja Curenková 6–1, 6–2
Vítězka 5. 3. února 2013 Ejlat, Izrael tvrdý Rusko Marta Sirotkinová 6–3, 3–6, 7–5
Vítězka 6. 3. srpna 2013 Doněck, Ukrajina tvrdý Maďarsko Tímea Babosová 3–6, 6–2, 7–6(11–9)

Čtyřhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 1. 25. května 2009 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Kateryna Kozlovová Ukrajina Kateryna Avdijenková
Rusko Maria Žarkovová 		7–6(3), 3–6, 9–11
Finalistka 1. 3. května 2010 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Kateryna Kozlovová Ukrajina Ljudmyla Kičenoková
Ukrajina Nadija Kičenoková 		4–6, 2–6
Vítězka 1. 19. července 2010 Charkov, Ukrajina antuka Ukrajina Kateryna Kozlovová Ukrajina Valentina Ivachněnková
Ukrajina Aljona Sotnikovová 		6–3, 7–5
Finalistka 3. 18. dubna 2011 Tessenderlo, Belgie antuka Ukrajina Maryna Zanevská Německo Anna-Lena Grönefeldová
Německo Tatjana Maleková 		5–7, 3–6
Vítězka 2. 28. ledna 2013 Ejlat, Izrael tvrdý Rusko Alla Kudrjavcevová Itálie Corinna Dentoniová
Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová 		6–1, 6–3

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráč Soupeři Výsledek
Finalistka 1. 9. ledna 2016 Hopman Cup
Perth, Austrálie 		tvrdý (h) Ukrajina Alexandr Dolgopolov Austrálie Darja Gavrilovová
Austrálie Nick Kyrgios 		0–2

Finále na juniorce Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorek: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Vítězka 2010 French Open antuka Tunisko Ons Džabúrová 6–2, 7–5
Finalistka 2012 Wimbledon tráva Kanada Eugenie Bouchardová 2–6, 2–6

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2010 Wimbledon tráva Rusko Irina Chromačovová Maďarsko Tímea Babosová
USA Sloane Stephensová 		7–6(9–7), 2–6, 2–6

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A A 1. kolo 3. kolo 3. kolo 2. kolo 3. kolo ČF ČF 3. kolo 4. kolo 3. kolo A 4. kolo 0 / 11 25–11
French Open Q1 Q2 2. kolo 2. kolo ČF 4. kolo ČF 3. kolo 3. kolo ČF 3. kolo A ČF 0 / 10 26–10
Wimbledon A Q1 1. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 4. kolo 1. kolo SF NH 2. kolo A SF 0 / 9 16–9
US Open A 1. kolo 2. kolo 1. kolo 3. kolo 3. kolo 4. kolo 4. kolo SF A ČF A 3. kolo 0 / 10 22–10
výhry–prohry 0–0 0–1 2–4 3–4 9–4 7–4 12–4 9–4 15–4 6–2 10–4 2–1 11–3 3–1 0 / 40 89–40
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elina Svitolina na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Svitolina To Make Top 10 Debut Following Dubai Victory [online]. WTA Tour, Inc., 2017-02-25 [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Elina Svitolinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230509a9. května 2023
  3. ↑ Elina Svitolinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20190712a12. července 2019
  4. ↑ Elina Svitolinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230509a9. května 2023
  5. ↑ Dan Levinsohn. Serena Williams loses in singles round three, out of Rio Olympics [online]. NBC Olympics, 2016-08-10 [cit. 2016-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-11. (anglicky) 
  6. ↑ Svitolina and Velotti take French Open junior titles [online]. June 6, 2010 [cit. 2010-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11. 
  7. ↑ Elina Svitolina picks up first WTA title at Baku Cup, United Press International (28 July 2013)
  8. ↑ Svitolina rising quickly in WTA rankings, United Press International (29 July 2013)
  9. ↑ Serena earns record-tying 60th victory at Australian Open, Arizona Daily Star, 15 January 2014
  10. ↑ Kuznetsova stuns Bouchard in Cincy, WTA official website, 13 August 2014
  11. ↑ Sharapova wins Halep showdown, WTA official website, 15 August 2014
  12. ↑ pva. Kvitová si ve Wuhanu zahraje o titul. tenisportal.cz [online]. 2014-09-26 [cit. 2014-09-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová si v Dubaji došla pro nejcennější trofej a premiérový posun do Top 10 [online]. Tenisportal.cz, 2017-02-25 [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Plíšková posun v žebříčku nevybojovala, v Římě vypadla se Svitolinovou [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-19 [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová zastavila zraněnou Halepovou a má čtvrtý letošní titul [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-21 [cit. 2017-05-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Ondřej Jirásek. Kar. Plíšková udolala Garciaovou a je v Paříži poprvé v semifinále! V něm vyzve Halepovou [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-07 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Svitolina stops Sasnovich, wins first title in Brisbane [online]. 06-01-2018 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Magical Mertens stuns Svitolina to make Aussie Open semis [online]. 23-01-2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz. Celý týden jsem hrála solidní tenis, radovala se Svitolinová po obhajobě triumfu v Dubaji [online]. TenisPortal.cz, 2018-03-03 [cit. 2018-02-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Svitolinová v Římě smetla Halepovou a obhájila titul! [online]. ŘÍM: TenisPortal.cz, 2018-05-20 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Buzarnescu blows by Svitolina in stunning Paris upset [online]. WTA Tour, Inc., 01-06-2018 [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Buzarnescu bounces Svitolina from Birmingham [online]. 22-06-2018 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Plíšková v Moskvě prohrála se Zvonarevovou a může přijít o Turnaj mistryň [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-17 [cit. 2018-10-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Životní úspěch Svitolinové: Jako první Ukrajinka vyhrála Turnaj mistryň [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-28datum přístupu = 2018-10-29. Dostupné online. 
  25. ↑ Plucky Pegula takes down Svitolina, Brady awaits. ausopen.com [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  26. ↑ Linette stuns Svitolina at Wimbledon; Krejcikova, Pavlyuchenkova advance [online]. WTA Tennis, 2021-07-01 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová má jistou medaili! Po zametení se Svitolinovou postoupila do olympijského finále. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-29 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  28. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová otočila zápas o bronz proti Rybakinové a získala první medaili pro Ukrajinu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ Tokyo 2020: Svitolina seals bronze medal with gritty comeback over Rybakina [online]. WTA Tennis, 2021-07-31 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. 19. finále, 16. titul. Svitolinová v Chicagu porazila Cornetovou a potvrdila pověst finálové hráčky. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-29 [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Fernandez holds off Svitolina in three-set thriller to make US Open SF. Women's Tennis Association [online]. 2021-09-07 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  32. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Fernandezová vyřadila i Svitolinovou a je teprve třetí kanadskou semifinalistkou US Open v open éře. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-08 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  33. ↑ Badosa outlasts Kostyuk; Azarenka zips into Australian Open round of 16. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-21 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c Elina Svitolina refuses to play Russian or Belarusian players due to Ukraine invasion, tells WTA to 'take action'. Eurosport [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Mé srdce krvácí, napsala Svitolinová. Prémie z příštích turnajů věnuje na obranu Ukrajiny. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-27 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ “Тіло більше не може витримувати”: Світоліна оголосила про тимчасову паузу у спортивній кар’єрі. ТаблоID [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b ZABLOUDIL, Luboš. Tenis jde stranou. Svitolinová s Monfilsem čekají miminko. TenisPortal.cz [online]. 2022-05-15 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b Ondřej Jirásek, Tomáš Rambousek. Svitolinová se vrátila po porodu. V Charlestonu prohrála tříhodinovou bitvu s Putincevovou. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-03 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  39. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová je 7 měsíců po porodu ve finále turnaje WTA ve Štrasburku. TenisPortal.cz [online]. 2023-05-26 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ Svitolina captures Strasbourg title; donates winnings to Ukrainian children. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-27 [cit. 2023-05-27]. Dostupné online. 
  41. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová porazila Kasatkinovou i posedmé. Osm měsíců po porodu je ve čtvrtfinále grandslamu. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  42. ↑ Svitolina bests Kasatkina again to advance to Roland Garros quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Svitolina beats Venus Williams in Wimbledon opener. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-03 [cit. 2023-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Battling Svitolina knocks Mertens out of Wimbledon. Reuters [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b Svitolina outlasts Azarenka in Wimbledon fourth-round thriller. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-09 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Šwiateková končí už ve čtvrtfinále! Světová jednička nestačila na vracející se Svitolinovou. TenisPortal.cz [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  47. ↑ Svitolina stuns Swiatek in Wimbledon quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Vondrousova beats Svitolina at Wimbledon; makes second Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Pegulaová otočila čtvrtfinále se Svitolinovou, Ukrajinku porazila už potřetí v řadě. TenisPortal.cz [online]. 2023-08-04 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  50. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová a Murray se kvůli zranění odhlásili z generálky na US Open v Cincinnati. TenisPortal.cz [online]. 2023-08-17 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. 
  51. ↑ Raducanu victorious in return, Svitolina tops Wozniacki in Auckland. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-02 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  52. ↑ Svitolina escapes Raducanu in Auckland three-setter. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-04 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  53. ↑ BURGESS, Michael. Coco Gauff crowned the queen of Auckland. NZ Herald [online]. 2024-01-08 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Gauffová zvládla premiéru jako obhájkyně titulu. Auckland dobyla po obratu se Svitolinovou. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-07 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  55. ↑ Svitolinová zdůvodňuje skreč proti Noskové: Jako by mě střelili do zad. TN.cz [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  56. ↑ Noskova moves into Australian Open quarterfinals after Svitolina retires. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Tennis news - Elina Svitolina and Gael Monfils are Instagram official after new couple post video [online]. Eurosport [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. 
  58. ↑ Na líbánky do Tokia. A příjmení si soupeřka Vondroušové změní až po kariéře. iDNES.cz [online]. 2021-07-28 [cit. 2022-07-17]. Dostupné online. 
  59. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Po dvouletém vztahu pauza. O šest týdnů později se Svitolinová s Monfilsem zasnoubili. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-04 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  60. ↑ Tenisová svatba. Monfils a Svitolinová stvrdili svůj vztah před odletem na olympiádu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-07-16 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online. 
  61. ↑ VOJKŮVKA, Jan. Vítej na světě, Skaï! Svitolinová s Monfilsem se podělili o šťastnou novinku. Tenisový svět [online]. 2022-10-15 [cit. 2022-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-15. 
  62. ↑ Elina Svitolina demands Russian, Belarusian players answer three questions. Tennis World USA [online]. [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  63. ↑ Svitolina: Russians, Belarusians must talk war. ESPN.com [online]. 2022-05-11 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  64. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Ukrajinka odmítá nastoupit proti tenistce reprezentující Rusko. Svitolinová se chce z Monterrey odhlásit. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  65. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Tenisové sankce pro Rusko a Bělorusko: Vyřazení z týmových soutěží, zrušené turnaje či zákaz reprezentování země. TenisPortal.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  66. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Svitolinová zahájila misi pro Ukrajinu hladkou výhrou nad 'Ruskou' Potapovovou. TenisPortal.cz [online]. 2022-03-02 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vítězky Turnaje mistryň ve dvouhře
(1971) Billie Jean Kingová • (1972–1973) Chris Evertová • (1974) Evonne Goolagongová • (1975) Chris Evertová • (1976) Evonne Goolagongová • (1977) Chris Evertová • (1978–1979) Martina Navrátilová  • (1980) Tracy Austinová • (1981) Martina Navrátilová • (1982) Sylvia Haniková • (1983–1985) Martina Navrátilová • (1986–březen) Martina Navrátilová • (1986–listopad) Martina Navrátilová  • (1987) Steffi Grafová • (1988) Gabriela Sabatini • (1989) Steffi Grafová • (1990–1992) Monika Selešová • (1993) Steffi Grafová • (1994) Gabriela Sabatini • (1995–1996) Steffi Grafová • (1997) Jana Novotná • (1998) Martina Hingisová • (1999) Lindsay Davenportová • (2000) Martina Hingisová • (2001) Serena Williamsová • (2002–2003) Kim Clijstersová • (2004) Maria Šarapovová • (2005) Amélie Mauresmová • (2006–2007) Justine Heninová • (2008) Venus Williamsová • (2009) Serena Williamsová • (2010) Kim Clijstersová • (2011) Petra Kvitová • (2012–2014) Serena Williamsová • (2015) Agnieszka Radwańská • (2016) Dominika Cibulková • (2017) Caroline Wozniacká • (2018) Elina Svitolinová • (2019) Ashleigh Bartyová • (2021) Garbiñe Muguruzaová • (2022) Caroline Garciaová • (2023) Iga Świąteková
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elina_Svitolinová&oldid=23779340“