Jean Senebier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jean Senebier (6. května 1742 Ženeva22. července 1809 Ženeva) byl švýcarský pastor, který napsal řadu prací v oboru fyziologie rostlin. Je připomínán zejména v souvislosti se svými příspěvky k pochopení vlivu světla na růst rostlin.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv již Marcello Malpighi a Stephen Hales v minulosti prokázali, že mnoho látek rostliny získávají ze vzduchu, k dalšímu pokroku došlo, až když Charles Bonnet pozoroval, že listy ponořené do provzdušněné vody vytvářejí bublinky plynu, který Joseph Priestley identifikoval jako kyslík. Jan Ingenhousz pak potvrdil spontánní úbytek oxidu uhličitého. Ale teprve Senebier jasně prokázal, že tato aktivita může být připisována zeleným částem rostlin, které jsou vystaveny slunečnímu záření, a jako první poskytl ucelený pohled na výživu rostlin. Asistentem při jeho práci byl François Huber.

Jean Senebier má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Seneb..[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Senebier na anglické Wikipedii.

  1. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E.. Authors of Plant Names. Kew : Royal Botanical Gardens, 1992. Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky)