Jean-Paul Laurens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Autoportrét (1876)

Jean-Paul Laurens (28. března 1838 - 23. března 1921) byl francouzský malíř, sochař a ilustrátor, jeden z posledních hlavních zastánců francouzského akademického stylu.

Poslední okamžiky mexického císaře Maxmiliána I. (1882)

Narodil se ve Fourquevauxu. Již od mala se u něj projevoval neobvyklý malířský talent a zájem o toto umění, na což začal studovat u Léona Cognieta a Alexandra Bida. Laurens byl antiklerikalista a republikán a jeho práce byly často založeny na historických a náboženských tématech. Ve své době byl pro své erudice a technické mistrovství velice obdivován, ale po jeho smrti začal být jeho hyperaktivní a realistický styl, spojovány s velmi teatrálním, spíše obdusován jako příliš didaktický a proto postupem času jeho popularita příkře klesala.

Laurens byl ve své době několikrát pověřen malováním veřejných prací pro Francouzskou republiku, včetně několik výzdob stropů a stěn, např. monumentální série o životě svaté Geneviève v apsidě Pantheonu, který dnes zdobí strop Odéonského divadla. Ve své době inspiroval několik umělců včetně Augustina Thierryho, kterého inspiroval k napsání díla Récits des temps mérovingiens.

Působil také jako profesor na École nationale supérieure des beaux-arts, kde učil například Andrého Dunoyera de Segonzaca nebo George Barbiera. Dva z jeho synů, Albert Laurens (1870-1934) a Jean-Pierrea Laurens (1875-1932) se stali také vlivnými malíři u Académie Julian. Jean-Paul Laurens zemřel 23. března v Paříži.

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Paul Laurens na anglické Wikipedii. Kategorie Jean-Paul Laurens ve Wikimedia Commons