Jean-Baptiste Drouet d'Erlon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jean-Baptiste Drouet, hrabě d'Erlon (29. července 1765 v Remeši - 25. ledna 1844 v Paříži) byl francouzský generál a maršál Francie.

Jean-Baptiste Drouet, hrabě d'Erlon

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec i děd byli tesaři, on sám se vyučil zámečníkem. Roku 1797 vstoupil do královské armády a sloužil v ní 5 let. Poté roku 1792 se zapsal do praporu dobrovolnického a stal se pro své rozsáhlé armádní zkušenosti pobočníkem generála Lefebvrea, s nímž prodělal tažení v letech 1793-1796. Od roku 1799 brigádní generál, roku 1803 povýšen na divizního generála. V tažení 1805 velel divizi ve sboru maršála Bernadotta a účastnil se na centrálním úseku bitvy u Slavkova. V kampani 1806-1807 se vyznamenal v bitvě u Jeny a u Friedlantu. V roce 1809 podílel se na potlačení povstání v Tyrolsku. Od 1810 slouží pod Massenou jako velitel divize ve Španělsku. Porazil anglického generála Hilla přinutil jej k ústupu k Lisabonu. Roku 1813 velel ve Španělsku armádnímu sboru a po bitvě u Vittorie ustupuje spořádaně přes Pyreneje, aby v roce 1814 patřil k předním velitelům armády maršála Soulta bránící vstup do Francie – bitvy u l’Adouru, d’Orthezu a Toulouse. Po První restauraci stal se velitelem 16. pěší divize. V březnu 1815 jako spoluviník povstání v departementu du Nord zatčen a vsazen do citadely v Lille. Ve zmatku způsobeném Napoleonovým triumfálním vítáním při jeho návratu z Elby utekl z vězení a s důstojnickým sborem divize se postavil na stranu císaře. Ten jej jmenoval pairem a pověřil jej velením I. armádního sboru. V bitvě u Waterloo (18. června 1815) vedl statečně, ale takticky nešťastně hlavní útok na střed britské sestavy („úder kladiva“), který, jak známo, selhal. Po kapitulaci Paříže, stáhl se za Loiru. Zatčení se vyhnul útěkem do Bavorska. Ve Francii odsouzen in absentia k trestu smrti. V bavorském exilu žil poblíž Bayreuthu, a založil i provozoval pivovar. Po amnestii 28. května 1825 se vrátil do Francie a uvítal roku 1830 Červencovou revoluci. V roce 1834 přebírá velení 12. pěší divize. V letech 1834-1835 je generálním guvernérem Alžírska. Poté opět přejímá velení 12. divize. V květnu 1843 jmenován maršálem Francie a zemřel 25. ledna 1844. Je pohřben v Reims na hřbitově Cimitere du Nord. Jeho osobně psané memoáry „ Vie militaire“ byly vydány posmrtně v roce 1844. Na jeho počest město Reims zřídilo jeho sochu vytvořenou Louisem Rochetem, která dnes stojí na rohu boulevardu Victor Hugo a boulevardu Henry Vasnier. Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži.