Je t'aime moi non plus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o písni. O filmu pojednává článek Je t'aime moi non plus (film).
„Je t'aime moi non plus“
Singl od Serge Gainsbourg & Jane Birkin
z alba Jane Birkin/Serge Gainsbourg
Vydáno 1969
Formát 7"
Nahráno 1969
Žánr pop
Délka 4:22
Vydavatelství Fontana Records
Autor Serge Gainsbourg
Producent Jack Baverstock

Je t'aime moi non plus“ je francouzská píseň, kterou napsal Serge Gainsbourg. Tento duet Gainsbourg nahrál spolu s herečkou Brigitte Bardot v roce 1967. Tato verze písně ale nebyla do roku 1986 zveřejněna.

Populární se stala nahrávka této skladby z roku 1969. Tuto verzi Gainsbourg nazpíval se svou tehdejší milenkou Jane Birkinovou. Tato verze se stala jedničkou britských hitparád, ale v některých zemích se stala pro svůj výrazný sexuální náboj zakázanou. V pozdějších dobách nahráli coververze písně „Je t'aime moi non plus“ mnozí další umělci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Píseň byla původně napsána a nahrána v zimě roku 1967. Francouzská herečka Brigitte Bardot tehdy požádala svého přítele Serge Gainsbourga o napsání písní se silnou milostnou tématikou. Serge tehdy pro ni zkomponoval skladby „Bonnie and Clyde“ a „Je t'aime“. Nahrávání a aranžování skladeb zrealizoval Michel Colombierpařížském studiu. Konalo se během dvou hodin v malé prosklené budce a technik William Flageollet tuto session charakterizoval jako „těžký petting“.[1] O tomto nahrávání přešli na veřejnost zprávy, po kterých se rozhořčený manžel Bardotové, německý obchodník Gunter Sachs, rozhodl zakročit proti zveřejnění singlu. Bardot proto prosila Gainsbourga aby aby píseň nevydal i přesto, že on protestoval že „konečně poprvé ve svém životě napsal jemný milostný song a nakonec to musí všechno takto špatně skončit“.[1][2][3]

V roce 1968 se Gainsbourg zamiloval do anglické herečky Jane Birkin, které také navrhl aby se pokusili píseň „Je t'aime“ nahrát.[1] Birkin slyšela verzi od Bardott a označila ji za „dost horkou“.[4] Žárlila na to, že by Gainsbourg nahrával tuto skladbu sám ve studiu s nějakou jinou ženou, zpěvačkou. Gainsbourg požádal Birkin, aby zpívala oproti Brigitte Bardot o oktávu výše, neboť se mu zdálo, že Jane má příliš chlapecky znějící hlas.[5] Nahrávání relalizoval a aranžoval Arthur Greenslade ve studiu Marble Arch.[1] Birkin říkává, že v této písni měla problémy s hlubokými nádechy až tak velké, že se její hlas ztrácel spolu s dechem, až v některých chvílích přestávala dýchat. Během poslechu nahrávky jsou tyto pauzy zřetelné.[4] Média rády o výrobě skladby (podobně jako i s Brigitte Bardot) spekulovali, že to byla vlastně živá nahrávka sexuálního aktu, na co Gainsbourg reagoval odpovědí, že v tom případě by byla výsledkem nahrávání dlouhohrající deska a ne pouze singl.[1] Singl vyšel ve únoru 1969.[6] Měl obyčejný obal, na kterém bylo napsáno „Interdit aux moins de 21 ans“ (mládeži do 21 let zakázáno),[7] a nahrávací společnost se změnila z Philips na Fontanu.[6]

Gainsbourg na nahrávání této písně oslovil i Marianne Faithfull, která to komentovala, že „Hah! On o to žádal každého“. Mezi oslovené patřily i Valérie Lagrange a Mireille Darcová.[1] Bardotová svou verzi nechtěla vydat, ale její přítel Jean-Louis Remilleux ji časem oslovil aby kontaktovala Gainsbourga a verze „Je t'aime“ v podání Brigitte Bardotové byla zveřejněna v roce 1986.[3]

Text a hudba[editovat | editovat zdroj]

Slova písně „Je t'aime moi non plus“ jsou zpívané mluvené a šeptané v C durové stupnici a doprovázené vlažným čokoládově sladkými barokními varhanami a kytarou.[7][8][9][1] Její název byl inspirován výrokem Salvadora Dalího: „Picasso je Španěl i já jsem. Picasso je génius i já jsem. Picasso je komunista, já nejsem“.[7][P 1] Gainsbourg prohlašoval, že jeho nepojednává o sexu, že je to píseň o zoufalství a o neschopnosti fyzické lásky,[1] je dialogem milenců během koitu.

Odezvy[editovat | editovat zdroj]

Potom, jak vznikla nahrávka této písně s Brigitte Bardot francouzští novináři publikovali své verze o tom, že jde o autentickou nahrávku milování a týdeník France Dimanche poznamenal, že jsou v ní „vzdechy a vzlyky blaženosti, které vzbuzují dojem, že posloucháte dva souložící lidí“.[1] Poprvé byla píseň na veřejnosti prezentována krátce po nahrání v jedné pařížské restauraci. Jane Birkin říkala, že „poté, co zazněly její tóny, bylo slyšet cinkání příborů, nožů a vidliček, jak jejich hosté odkládají na talíře“ nač Gainsbourg poznamenal, že „má pocit že mají nahraný hit“.[1][4]

Erotický náboj skladby se setkával s odporem. Text byl chápán jako propagace tabuizovaného sexu bez lásky, který byl umocněn dýchavičným sugestivním stylem. Hudební magazín Observer Monthly Music ho nazval popovou verzí ve stylu erotické filmové série o Emmanuelle.[9]

Píseň kulminuje zvuky orgasmu v podání Jane Birkin. Možná i tyto zvuky jsou důvodem, proč byla tato píseň zakázána ve vysíláních médií Španělska, Švédska, Brazílie, Spojeného království[9], Itálie[10], Portugalska, ale i Polska a Československa. Do nočních hodin (od 23:00) se nesměla vysílat ani ve Francii a Spojených státech amerických[6], píseň odsoudil i Vatikán,[9][10] který veřejně odsoudil i italského vydavatele hudebního nosiče.[7]

V roce 2004 se Jane Birkin vyjádřila, že podle ní nebyla tato píseň až tak příliš vulgární, že vůbec nechápe proč způsobil až takový rozruch. Anglicky mluvící lidé mu podle ní i tak nemohli docela dobře rozumět.[11] Když později měl jít Gainsbourg nahrávat na Jamajku se seskupením Sly and Robbie, členové této kapely se k němu chovali nedůvěřivě. Řekli mu, že oni v podstatě neznají z francouzskou popovou hudbu, nic pouze jakousi píseň s názvem Je t'aime moi non plus“, v níž nějaká žena sténá. Když jim Gainsbourg řekl, že je to od něj, jejich postoj k němu se radikálně změnil.[1]

Komerční úspěch[editovat | editovat zdroj]

Píseň „Je t'aime moi non plus“ dosáhla v komerční úspěch v celé Evropě. Do roku 1986 se z ní prodalo čtyři miliony nosičů.[12] Ve Spojeném království singl vydalo hudební vydavatelství Fontana, ale po dosažení druhé příčky v žebříčcích byl tímto vydavatelem singl z prodeje stažen. Gainsbourg se nevzdal a uzavřel novou smlouvu s vydavatelem Major Minor Records, jehož edice se dostala na vrchol britských žebříčků. Tento singl byl ve Spojeném království první zakázanou a zároveň i první neanglicky zpívanou písní na vrcholu žebříčků[9] Na vrcholu se přitom udržel 31týdnů.[13] Ve Spojených státech byl na 69. pozici žebříčku Billboardu, noviny The New York Times skladbu nazvaly „poetickou šťastnou náhodou“[8], z čehož byl Gainsbourg patřičně nadšen.[12] Americký vydavatel Mercury Records čelil kritice, že je píseň obscénní a proto bylo její vysílání limitované, což omezilo prodej jejích nosičů na úroveň okolo 150 000 kusů.[14]

Žebříček (1969) Vrcholová pozice
Ö3 Austria Top 40 1
German Musikmarkt / Media Control Charts 3[15]
Dutch Top 40 2
Irish Singles Chart 2
Norwegian VG-lista Chart 1
Swiss Top 100 Singles 1
UK Singles Chart 1
US Billboard Hot 100 69

Coververze[editovat | editovat zdroj]

Sexuální téma patří mezi nejoblíbenější komerční, umělecké ale i konverzační „magnety“ a proto se píseň „Je t'aime moi non plus“ dočkala mnoha svých verzí, které byly vážně ale i humorně laděné.[16] V podstatě i nejslavnější verze písně v podání Jane Birkin a Serge Gainsbourga je také coververzí.

Od roku 1969 bylo nahráno více verzí skladby pod názvem „Love at First Sight“[16], z nichž jedna od kapely Sounds Nice se dostala do Top 20[17] První parodii této písně napsal v roce 1970 sám Gainsbourg spolu s Marcelem Mithoisom. Tuto verzi skladby s názvem „Ça“ nazpíval populární francouzský komik Bourvil a Jacqueline Maillan. Byla to poslední nahrávka před Bourvilovou smrtí.[16][18]

Píseň byla v roce 1975 inspirací i pro disco klasiku „Love to Love You Baby“ od zpěvačky Donny Summer a producenta Giorgio Morodera. Jejich 15 minutová verze tohoto duetu byla nahrána pro film Thank God It's Friday z roku 1978.[19]

V roce 1998 nahrála skladbu Sam Taylor-Wood spolu s Pet Shop Boys pro kompilační projekt Ambassadors − We Love You, který konceptuálně prezentoval spojitost mezi vizuálními a hudebními umělci. Tato nahrávka vyšla i jako bonus na CD singlu „I Don't Know What You Want But I Can't Give It Any More“.[20][21]

V roce 2002 producent Dimitri Tikovoi pořídil v rámci svého projektu Trash Palace album Positions, na kterém Brian Molko z kapely Placebo a Asia Argento nazpívali obrácenou verzi skladby „Je t'aime moi non plus“: Molko v ní nazpíval ženské party.[22][23]

Jednu patřičně dušnosti anglickou coververzi této písně s názvem "I Love You (Me Either)" nazpívala v roce 2005 pro svůj album Monsieur Gainsbourg Revisited dvojice Cat Power a Karen Elson.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve francouzštině: „Picasso est espagnol, moi aussi. Picasso est un génie, moi aussi. Picasso est communiste, moi non plus“.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Je t’aime… moi non plus na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Simmons, Sylvie."The eyes have it", The Guardian, 2 February 2001. Ověřeno k 4 August 2010. 
  2. RFI Musique - - Serge Gainsbourg
  3. a b Singer, Barnett(2006). Brigitte Bardot: a biography.McFarland. ISBN 0786425156. 
  4. a b c Walden, Celia."Jane Birkin interview", Daily Telegraph, 13 October 2009. Ověřeno k 3 August 2010. 
  5. Lloyd, Albertina."Birkin: Much more than a bag", Kidderminster Shuttle, 17 October 2009. Ověřeno k 4 August 2010. 
  6. a b c d [1]
  7. a b c d Zwerin, Mike."Music's laureate of the outrageous", New York Times, 29 January 2003. Ověřeno k 4 August 2010. 
  8. a b Rosen, Jody."French Pop's Witty Roué", New York Times, 26 August 2001. Ověřeno k 3 August 2010. 
  9. a b c d e Spencer, Neil."The 10 most x-rated records", Observer Music Monthly, Guardian Newspapers, 22 May 2005. Ověřeno k 3 August 2010. 
  10. a b (2001) The art of persuasion: political communication in Italy from 1945 to the 1990s.Manchester University Press, 331. ISBN 0719041708. 
  11. Solomons, Jason."'Serge needed all the love he could get'", The Observer, 15 August 2004. Ověřeno k 3 August 2010. 
  12. a b Truman, James."No. 69 Avec une Balle", Spin, October 1986. Ověřeno k 5 August 2010. 
  13. Chrisafis, Angelique."Gainsbourg, je t'aime", The Guardian, 14 April 2006. Ověřeno k 4 August 2010. 
  14. "Steinberg: Obscenity is Relative", Billboard, 7 November 1970. Ověřeno k 5 August 2010. 
  15. Peak position on German Musikmarkt/Media Control Charts|accessdate=27 February 2011
  16. a b c WEAVER, Julian. je t'aime moi non plus: a maintes reprises transcript [online]. Resonance FM, 14 February 2003, [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Larkin, Colin(1998). The encyclopedia of popular music, 3Volume 7,Macmillan, 5049. ISBN 033374134X. 
  18. Way, Michael."Paris", Billboard, 5 September 1970. Ověřeno k 5 August 2010. 
  19. Spencer, Kristopher(2008). Film and television scores, 1950-1979: a critical survey by genre.McFarland, 122. ISBN 0786436824. 
  20. "Pet Shop Boys' arty comeback", BBC News, 15 June 1999. Ověřeno k 4 August 2010. 
  21. Collaborations [online]. [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Dark, Jane."Fever Pitch: Asia Argento Branches Out in the Family Business", Village Voice, 6 August 2002. Ověřeno k 4 August 2010. 
  23. ANDRIEU, Pierre. Positions [online]. 1 April 2003, [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (French)