Je t'aime moi non plus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o písni. O filmu pojednává článek Je t'aime moi non plus (film).
„Je t'aime moi non plus“
Singl od Serge Gainsbourg & Jane Birkin
z alba Jane Birkin/Serge Gainsbourg
Vydáno 1969
Formát 7"
Nahráno 1969
Žánr pop
Délka 4:22
Vydavatelství Fontana Records
Autor Serge Gainsbourg
Producent Jack Baverstock

Je t'aime moi non plus“ je francouzská píseň, kterou napsal Serge Gainsbourg. Tento duet Gainsbourg nahrál spolu s herečkou Brigitte Bardot v roce 1967. Tato verze písně ale nebyla do roku 1986 zveřejněna.

Populární se stala nahrávka této skladby z roku 1969. Tuto verzi Gainsbourg nazpíval se svou tehdejší milenkou Jane Birkinovou. Tato verze se stala jedničkou britských hitparád, ale v některých zemích se stala pro svůj výrazný sexuální náboj zakázanou. V pozdějších dobách nahráli coververze písně „Je t'aime moi non plus“ mnozí další umělci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Píseň byla původně napsána a nahrána v zimě roku 1967. Francouzská herečka Brigitte Bardot tehdy požádala svého přítele Serge Gainsbourga o napsání písní se silnou milostnou tématikou. Serge tehdy pro ni zkomponoval skladby „Bonnie and Clyde“ a „Je t'aime“. Nahrávání a aranžování skladeb zrealizoval Michel Colombierpařížském studiu. Konalo se během dvou hodin v malé prosklené budce a technik William Flageollet tuto session charakterizoval jako „těžký petting“.[1] O tomto nahrávání přešli na veřejnost zprávy, po kterých se rozhořčený manžel Bardotové, německý obchodník Gunter Sachs, rozhodl zakročit proti zveřejnění singlu. Bardot proto prosila Gainsbourga aby aby píseň nevydal i přesto, že on protestoval že „konečně poprvé ve svém životě napsal jemný milostný song a nakonec to musí všechno takto špatně skončit“.[1][2][3]

V roce 1968 se Gainsbourg zamiloval do anglické herečky Jane Birkin, které také navrhl aby se pokusili píseň „Je t'aime“ nahrát.[1] Birkin slyšela verzi od Bardott a označila ji za „dost horkou“.[4] Žárlila na to, že by Gainsbourg nahrával tuto skladbu sám ve studiu s nějakou jinou ženou, zpěvačkou. Gainsbourg požádal Birkin, aby zpívala oproti Brigitte Bardot o oktávu výše, neboť se mu zdálo, že Jane má příliš chlapecky znějící hlas.[5] Nahrávání relalizoval a aranžoval Arthur Greenslade ve studiu Marble Arch.[1] Birkin říkává, že v této písni měla problémy s hlubokými nádechy až tak velké, že se její hlas ztrácel spolu s dechem, až v některých chvílích přestávala dýchat. Během poslechu nahrávky jsou tyto pauzy zřetelné.[4] Média rády o výrobě skladby (podobně jako i s Brigitte Bardot) spekulovali, že to byla vlastně živá nahrávka sexuálního aktu, na co Gainsbourg reagoval odpovědí, že v tom případě by byla výsledkem nahrávání dlouhohrající deska a ne pouze singl.[1] Singl vyšel ve únoru 1969.[6] Měl obyčejný obal, na kterém bylo napsáno „Interdit aux moins de 21 ans“ (mládeži do 21 let zakázáno),[7] a nahrávací společnost se změnila z Philips na Fontanu.[6]

Gainsbourg na nahrávání této písně oslovil i Marianne Faithfull, která to komentovala, že „Hah! On o to žádal každého“. Mezi oslovené patřily i Valérie Lagrange a Mireille Darcová.[1] Bardotová svou verzi nechtěla vydat, ale její přítel Jean-Louis Remilleux ji časem oslovil aby kontaktovala Gainsbourga a verze „Je t'aime“ v podání Brigitte Bardotové byla zveřejněna v roce 1986.[3]

Text a hudba[editovat | editovat zdroj]

Slova písně „Je t'aime moi non plus“ jsou zpívané mluvené a šeptané v C durové stupnici a doprovázené vlažným čokoládově sladkými barokními varhanami a kytarou.[7][8][9][1] Její název byl inspirován výrokem Salvadora Dalího: „Picasso je Španěl i já jsem. Picasso je génius i já jsem. Picasso je komunista, já nejsem“.[7][P 1] Gainsbourg prohlašoval, že jeho nepojednává o sexu, že je to píseň o zoufalství a o neschopnosti fyzické lásky,[1] je dialogem milenců během koitu.

Odezvy[editovat | editovat zdroj]

Potom, jak vznikla nahrávka této písně s Brigitte Bardot francouzští novináři publikovali své verze o tom, že jde o autentickou nahrávku milování a týdeník France Dimanche poznamenal, že jsou v ní „vzdechy a vzlyky blaženosti, které vzbuzují dojem, že posloucháte dva souložící lidí“.[1] Poprvé byla píseň na veřejnosti prezentována krátce po nahrání v jedné pařížské restauraci. Jane Birkin říkala, že „poté, co zazněly její tóny, bylo slyšet cinkání příborů, nožů a vidliček, jak jejich hosté odkládají na talíře“ nač Gainsbourg poznamenal, že „má pocit že mají nahraný hit“.[1][4]

Erotický náboj skladby se setkával s odporem. Text byl chápán jako propagace tabuizovaného sexu bez lásky, který byl umocněn dýchavičným sugestivním stylem. Hudební magazín Observer Monthly Music ho nazval popovou verzí ve stylu erotické filmové série o Emmanuelle.[9]

Píseň kulminuje zvuky orgasmu v podání Jane Birkin. Možná i tyto zvuky jsou důvodem, proč byla tato píseň zakázána ve vysíláních médií Španělska, Švédska, Brazílie, Spojeného království[9], Itálie[10], Portugalska, ale i Polska a Československa. Do nočních hodin (od 23:00) se nesměla vysílat ani ve Francii a Spojených státech amerických[6], píseň odsoudil i Vatikán,[9][10] který veřejně odsoudil i italského vydavatele hudebního nosiče.[7]

V roce 2004 se Jane Birkin vyjádřila, že podle ní nebyla tato píseň až tak příliš vulgární, že vůbec nechápe proč způsobil až takový rozruch. Anglicky mluvící lidé mu podle ní i tak nemohli docela dobře rozumět.[11] Když později měl jít Gainsbourg nahrávat na Jamajku se seskupením Sly and Robbie, členové této kapely se k němu chovali nedůvěřivě. Řekli mu, že oni v podstatě neznají z francouzskou popovou hudbu, nic pouze jakousi píseň s názvem Je t'aime moi non plus“, v níž nějaká žena sténá. Když jim Gainsbourg řekl, že je to od něj, jejich postoj k němu se radikálně změnil.[1]

Komerční úspěch[editovat | editovat zdroj]

Píseň „Je t'aime moi non plus“ dosáhla v komerční úspěch v celé Evropě. Do roku 1986 se z ní prodalo čtyři miliony nosičů.[12] Ve Spojeném království singl vydalo hudební vydavatelství Fontana, ale po dosažení druhé příčky v žebříčcích byl tímto vydavatelem singl z prodeje stažen. Gainsbourg se nevzdal a uzavřel novou smlouvu s vydavatelem Major Minor Records, jehož edice se dostala na vrchol britských žebříčků. Tento singl byl ve Spojeném království první zakázanou a zároveň i první neanglicky zpívanou písní na vrcholu žebříčků[9] Na vrcholu se přitom udržel 31týdnů.[13] Ve Spojených státech byl na 69. pozici žebříčku Billboardu, noviny The New York Times skladbu nazvaly „poetickou šťastnou náhodou“[8], z čehož byl Gainsbourg patřičně nadšen.[12] Americký vydavatel Mercury Records čelil kritice, že je píseň obscénní a proto bylo její vysílání limitované, což omezilo prodej jejích nosičů na úroveň okolo 150 000 kusů.[14]

Žebříček (1969) Vrcholová pozice
Ö3 Austria Top 40 1
German Musikmarkt / Media Control Charts 3[15]
Dutch Top 40 2
Irish Singles Chart 2
Norwegian VG-lista Chart 1
Swiss Top 100 Singles 1
UK Singles Chart 1
US Billboard Hot 100 69

Coververze[editovat | editovat zdroj]

Sexuální téma patří mezi nejoblíbenější komerční, umělecké ale i konverzační „magnety“ a proto se píseň „Je t'aime moi non plus“ dočkala mnoha svých verzí, které byly vážně ale i humorně laděné.[16] V podstatě i nejslavnější verze písně v podání Jane Birkin a Serge Gainsbourga je také coververzí.

Od roku 1969 bylo nahráno více verzí skladby pod názvem „Love at First Sight“[16], z nichž jedna od kapely Sounds Nice se dostala do Top 20[17] První parodii této písně napsal v roce 1970 sám Gainsbourg spolu s Marcelem Mithoisom. Tuto verzi skladby s názvem „Ça“ nazpíval populární francouzský komik Bourvil a Jacqueline Maillan. Byla to poslední nahrávka před Bourvilovou smrtí.[16][18]

Píseň byla v roce 1975 inspirací i pro disco klasiku „Love to Love You Baby“ od zpěvačky Donny Summer a producenta Giorgio Morodera. Jejich 15 minutová verze tohoto duetu byla nahrána pro film Thank God It's Friday z roku 1978.[19]

V roce 1998 nahrála skladbu Sam Taylor-Wood spolu s Pet Shop Boys pro kompilační projekt Ambassadors − We Love You, který konceptuálně prezentoval spojitost mezi vizuálními a hudebními umělci. Tato nahrávka vyšla i jako bonus na CD singlu „I Don't Know What You Want But I Can't Give It Any More“.[20][21]

V roce 2002 producent Dimitri Tikovoi pořídil v rámci svého projektu Trash Palace album Positions, na kterém Brian Molko z kapely Placebo a Asia Argento nazpívali obrácenou verzi skladby „Je t'aime moi non plus“: Molko v ní nazpíval ženské party.[22][23]

Jednu patřičně dušnosti anglickou coververzi této písně s názvem "I Love You (Me Either)" nazpívala v roce 2005 pro svůj album Monsieur Gainsbourg Revisited dvojice Cat Power a Karen Elson.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve francouzštině: „Picasso est espagnol, moi aussi. Picasso est un génie, moi aussi. Picasso est communiste, moi non plus“.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Je t’aime… moi non plus na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Simmons, Sylvie."The eyes have it", The Guardian, 2 February 2001. Ověřeno k 4 August 2010. 
  2. RFI Musique - - Serge Gainsbourg
  3. a b Singer, Barnett(2006). Brigitte Bardot: a biography. McFarland. ISBN 0786425156. 
  4. a b c Walden, Celia."Jane Birkin interview", Daily Telegraph, 13 October 2009. Ověřeno k 3 August 2010. 
  5. Lloyd, Albertina."Birkin: Much more than a bag", Kidderminster Shuttle, 17 October 2009. Ověřeno k 4 August 2010. 
  6. a b c d [1]
  7. a b c d Zwerin, Mike."Music's laureate of the outrageous", New York Times, 29 January 2003. Ověřeno k 4 August 2010. 
  8. a b Rosen, Jody."French Pop's Witty Roué", New York Times, 26 August 2001. Ověřeno k 3 August 2010. 
  9. a b c d e Spencer, Neil."The 10 most x-rated records", Observer Music Monthly, Guardian Newspapers, 22 May 2005. Ověřeno k 3 August 2010. 
  10. a b (2001) The art of persuasion: political communication in Italy from 1945 to the 1990s. Manchester University Press, 331. ISBN 0719041708. 
  11. Solomons, Jason."'Serge needed all the love he could get'", The Observer, 15 August 2004. Ověřeno k 3 August 2010. 
  12. a b Truman, James."No. 69 Avec une Balle", Spin, October 1986. Ověřeno k 5 August 2010. 
  13. Chrisafis, Angelique."Gainsbourg, je t'aime", The Guardian, 14 April 2006. Ověřeno k 4 August 2010. 
  14. "Steinberg: Obscenity is Relative", Billboard, 7 November 1970. Ověřeno k 5 August 2010. 
  15. Peak position on German Musikmarkt/Media Control Charts|accessdate=27 February 2011
  16. a b c WEAVER, Julian. je t'aime moi non plus: a maintes reprises transcript [online]. Resonance FM, 14 February 2003, [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Larkin, Colin(1998). The encyclopedia of popular music, 3 Volume 7, Macmillan, 5049. ISBN 033374134X. 
  18. Way, Michael."Paris", Billboard, 5 September 1970. Ověřeno k 5 August 2010. 
  19. Spencer, Kristopher(2008). Film and television scores, 1950-1979: a critical survey by genre. McFarland, 122. ISBN 0786436824. 
  20. "Pet Shop Boys' arty comeback", BBC News, 15 June 1999. Ověřeno k 4 August 2010. 
  21. Collaborations [online]. [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Dark, Jane."Fever Pitch: Asia Argento Branches Out in the Family Business", Village Voice, 6 August 2002. Ověřeno k 4 August 2010. 
  23. ANDRIEU, Pierre. Positions [online]. 1 April 2003, [cit. 2010-08-04]. Dostupné online. (French)