Jdi a dívej se

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jdi a dívej se
Původní název Иди и смотри
Země Sovětský svaz Sovětský svaz
Jazyk běloruština
ruština
němčina
Délka 142 min.[1]
Žánr válečný
Scénář Elem Klimov
Ales Adamovič
Režie Elem Klimov
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Alexej Kravčenko
Produkce Mosfilm
Belarusfilm
Hudba Oleg Jančenko
Kamera Alexej Rodionov
Střih Valerija Belova
Výroba a distribuce
Premiéra 27. září 1985 (SSSR)
Jdi a dívej se na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb

Jdi a dívej se (rusky: Иди и смотри) je sovětský válečný film ruského režiséra Elema Klimova z roku 1985.

Děj se odehrává v létě roku 1943. Hlavní postava je čtrnáctiletý chlapec Fljora, mladý naivní Bělorus odhodlaný přidat se k partyzánům. Fljora prožívá během druhé světové války mnoho strastí, jež ho tvrdě poznamenají. Na začátku mladičký chlapec plný ideálů prochází po děsivých zážitcích osobnostní proměnou a ztrácí veškeré iluze o válce, do které se nadšeně hlásil.

Film je natáčen chronologicky, což výrazně pomohlo Alexeji Kravčenkovi (Fljora) ke ztotožnění se svým hrdinou. Celková pochmurná a do děje strhující atmosféra příběhu je podpořena výbornou prací kameramana a zvukaře a občas se dostává téměř do dokumentárních poloh. Film je doplněn Mozartovou hudbou. Slova „jdi a dívej se“ (resp. „pojď a dívej se“) jsou ze šesté kapitoly Janova zjevení, kde zaznívají jako pozvání k obhlédnutí zkázy způsobené čtyřmi jezdci Apokalypsy.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Film začíná scénou dvou chlapců, kteří překopávají písek hledajíce pušku - vstupenku do partyzánského oddílu. Jeden z chlapců, Fljora, najde pušku SVT-40. Další den sovětští partyzáni přijdou k Fljorovi domů, aby ho vzali sebou. Partyzánská skupina se připravuje na střet s Němci. Na poslední chvíli partyzánský velitel rozhodne, aby Fljora zůstal v týlu v partyzánském táboře, čímž chlapce zklame. Zde potkává Glašu, děvče které také zůstalo v týlu. Náhle německá letadla objeví tábor a poté začne dělostřelecká palba.

Fljora přechodně ztrácí sluch a vrací se s Glašou do své vesnice. Věří, že se jeho rodina ukryla před Němci na ostrůvku v močálech. Glaša si ale všimla hromady těl za jedním z domů. Němci postříleli všechny vesničany. V močálech potkává Fljora mnoho jiných vesničanů, kteří sem utekli před nacisty. Nakonec se dovídá, že jeho rodina nepřežila. V močálech leží muž, který má silně popálené tělo a obličej. Prosí, aby ho někdo zastřelil.

Fljora a tři další partyzáni opouštějí ostrov, aby našli jídlo pro hladové vesničany. Avšak narazí na jednotku Waffen SS nasazenou v protipartyzánských bojích a tzv. Einsatzgruppen. Posuny fronty byly rychlejší než očekávali, navíc nenaleznou předpokládané zásoby jídla. Rozhodnou se ukrást krávu místního vesničana, ta ale padla na poli v palbě během noci dřív než ji Florja stihne dovést k vesničanům. Jeho společníci jeden po druhém umírají (dva zabila pozemní mina, třetí byl zastřelen) a Fljora tak zůstal opět sám.

Ráno se Florja vzbudí na poli blízko vesnice a potká jednoho z vesničanů s koňským povozem. Chce použít povoz na odvezení krávy, která se dá zužitkovat na jídlo. V blízkosti zaslechne hluk motorů a německé povely. Nabíjí pušku, ale vesničan ho přiměje zbraň ukrýt a bere jej do vesnice, kde jej vydává za svého. Vesnice je přepadena vojáky Einsatzgruppe. Němci naženou všechny obyvatele do dřevěného kostela. Jeden z německých důstojníků oznámí, že lidé mohou vylézt oknem ven, ale bez dětí. Ty musejí zůstat uvnitř. Fljora, Glaša a několik dalších lidí vyleze. Jsou biti a ponižováni, ale na rozdíl od ostatních lidí uvnitř přežijí. Zbytek vesničanů uhoří poté, co vojáci dovnitř naházeli granáty, zápalné lahve a začali do budovy střílet. Fljora společně s několika ostatními přeživšími sleduje hořící peklo. Opilí vojáci mají radost ze své práce a pokračují v rabování a ve vypalování domů ve vesnici plamenomety. Glašu zatáhnou vojáci do nákladního vozu, kde ji znásilňují.

Expozice snímku Иди и смотри v Muzeu historie běloruského filmu v Minsku.

Fljora najde a opraví svou pušku, která měla odlomenou část pažby. Krátce nato se setkává s partyzány, kteří zajali několik nacistů zodpovědných za vyvraždění lidí v kostele. Na místo se připotácí duchem nepřítomná Glaša a po stehnech jí stéká krev. Fljora bere z jednoho německého motocyklu kanystr s benzínem a jde s ním směrem k zajatým vojákům, kteří jsou střeženi houfem partyzánů. Jeden ze zajatců zbaběle zapírá, že je Němec a svaluje vinu na velitele. Velitel se staví do role mírumilovného člověka, který má také rodinu a nikdy by nikomu neublížil. Pouze jeden z důstojníků se nebojí přiznat podíl na napáchaných zvěrstvech. S nenávistí v hlase oznamuje přítomným partyzánům, že jejich národ musí být vyhlazen. Nižší rasy nemají nárok na budoucnost. Všichni zajatí Němci jsou postříleni a partyzáni se chystají k odchodu. Florja si všimne portrétu Adolfa Hitlera v kaluži vody a začne do něj střílet. Každý interval mezi střelami je proložen montáží ze záběrů proti proudu času: koncentrační tábory, Hitler gratulující mladému příslušníku Hitlerjugend, mítink nacistů ze 30. let 20. století, Hitlerova fotografie z první světové války, Hitlerova fotografie ve škole a nakonec Hitler jako dítě v náručí své matky.

V poslední scéně Florja dohání partyzány na pochodu za doprovodu Mozartovy skladby Lacrimosa.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Come and See, British Board of Film Classification, vyd. 1986-12-16, cit. 2013-06-25 (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]