Jasenná (okres Zlín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jasenná
Katolický kostel svaté Maří Magdalény a Mikuláštíkovo fojtství
Katolický kostel svaté Maří Magdalény a Mikuláštíkovo fojtství
Znak obce JasennáVlajka obce Jasenná
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVizovice
Obec s rozšířenou působnostíVizovice
(správní obvod)
OkresZlín
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel960 (2023)[1]
Rozloha12,36 km²[2]
Katastrální územíJasenná na Moravě
Nadmořská výška365 m n. m.
Počet domů312 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa obecního úřaduJasenná 190
76313 Jasenná u Vizovic
ou.jasenna@volny.cz
StarostaRoman Boháč
Oficiální web: www.jasenna.eu
Jasenná
Jasenná
Další údaje
Kód obce585301
Kód části obce57681
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Jasenná se nachází v okrese Zlín ve Zlínském kraji, v údolí potoka Jasenky zhruba 5,5 km severovýchodně od Vizovic. Žije zde 960[1] obyvatel.

Historie

O osídlení území dnešní Jasenné v době předhistorické svědčí ojedinělé nálezy z doby bronzové i halštatské i žárové hroby lidu popelnicových polí.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1468. Jasenná patřila k vizovickému panství a její osudy s ním byly vždy spojovány. V roce 1567 koupil vizovické panství Zdeněk Kavka Říčanský z Říčan u Prahy, který na svém panství horlivě prosazoval evangelické vyznání. Ke svým poddaným se choval velmi tvrdě, avšak zasadil se o povýšení Vizovic v roce 1570 na město a nechal postavit zámek zvaný Nový Smilheim.

Poddanské poměry byly takové, jako na ostatních vesnicích vizovského panství. Roku 1585 bylo v Jasenné 33 usedlostí, 8 pololánů, 16 čtvrtlánů, 7 podsedků a mlýn. Dle urbáře z roku 1775 bylo v Jasenné dědičné fojství na čísle 60. Později rozděleno na 3 selské usedlosti, číslo 60, 71 a 125. Byl to mlýn, při němž byla i pila, ale na nestálé vodě.[4]

V roce 1574 koupila panství Anna Kropáčka z Nevědomí, která povolila obsazovat faru jen kněžími evangelického vyznání. V tomto období působili téměř na všech farách v okolí evangeličtí duchovní. Evangelíci se těšili z náboženské svobody až do roku 1594, kdy panství koupil Emerich Dóczy, který začal potlačovat náboženské svobody. V roce 1777 byli poddaní vyzváni k písemnému přiznání své víry. Do poloviny května 1777 se přihlásilo k protestanství 60 obcí.

Větší část obyvatel se živila zemědělstvím - polním hospodářstvím, chovem dobytka a ovocnářstvím. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde bylo velmi rozšířeno salašnictví. V katastru obce bývalo až 18 salaší po 100 až 200 ovcí. Na salaši býval bača, který se zabýval přípravou žinčice, a valach s hoňákem, kteří ovce pásli.

V době po první světové válce začala část místních obyvatel jezdit za zaměstnáním do okolních průmyslových podniků – do Vsetína, ale hlavně do Baťovy obuvnické továrny ve Zlíně.[5]

Sport a turistika

V Jasenné existuje fotbalový klub SK Jasenná, který v současnosti hraje soutěž okresní přebor. Fungují tu i mladší žáci a přípravka.

V okolí Jasenné jsou Vizovické vrchy, které se táhnou kolem všech okolních obcí. V Jasenné je také krásná rozhledna Vartovna, v jejiž blízkosti je i cyklotrasa.

Oblíbeným cílem turistů v zimě je skiareál Jasenná. Jde o krátkou, středně náročnou trať: délka 343 m, převýšení 85 m. Svah je upravován rolbou a při dobrých povětrnostních podmínkách uměle zasněžován 3 sněhovými děly.

Pamětihodnosti

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. PEŘINKA, Vácslav. Vlastivěda Moravská. Vizovský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1907. 259 s. S. 138. 
  5. PALA, Josef. Farnost Jasenná. Jasenná: Římskokatlická farnost v Jasenné, 2012. 51 s. S. 6-7. 

Související články

Externí odkazy