Jaroslav Křička

Jaroslav Křička
Základní informace
Narození	27. srpna 1882 Kelč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. ledna 1969 (ve věku 86 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	opera a klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, dirigent, vysokoškolský učitel, básník a sbormistr
Ocenění	zasloužilý umělec (1957) čestné občanství
Příbuzní	Petr Křička bratr Pavla Křičková sestra
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Křička (27. srpna 1882, Kelč – 23. ledna 1969, Praha) byl moravský hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista.

Život

Jaroslav Křička se narodil v rodině učitele a ředitele školy Františka Křičky (1848–1891) a Františky roz. Minářové (1861–1936), v Kelči jako nejstarší ze tří sourozenců. Jeho bratr Petr Křička se později stal známým básníkem, sestra Pavla Křičková byla spisovatelkou. R. 1918 se oženil s Marií Krbovou (1890–1984) se kterou měli tři syny: Aleše (1919–2009), Ivana (1921–1992) a Michaela (1923–2000).

Studium

Otec velmi povzbuzoval své děti k hudebnímu vzdělání a Jaroslav v dětství dostával hodiny houslí, klavíru i zpěvu. Vystudoval piaristické gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem a jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (1905–1906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a propagoval českou hudbu. Založil zde symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace (do roku 1942) byl jejím ředitelem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.

Pohřben byl v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Vyznamenání

Jaroslav Křička byl v roce 1921 zvolen členem České akademie věd a umění a v roce 1957 obdržel čestný titul Zasloužilý umělec. V jeho rodné Kelči se nachází muzeum bratří Křičků.

Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.

Tvorba

V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (1910–1916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).

Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písní (Naše paní Božena Němcová – 1959), (Symfonietta op. 77 – 1942, Sinfonietta semplice – 1962), oper (Král Lávra – 1940, Psaníčko na cestsymfoniíách – 1944) až po filmovou hudbu (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919, libreto Ozef Kalda) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb Tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932, námět Josef Čapek), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech – 1934) a houslisty (Malý Kubelík – 1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 1923–1924).

Na konci éry němého filmu začal pracovat s filmem. V roce 1929 napsal hudbu k historickému filmu Svatý Václav, který byl natočen k tisíciletí smrti českého patrona. Po roce 1945 složil také několik operet.

Při Letních olympijských hrách 1936 ve skladatelské soutěži získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.

Vydal několik popularizačních a informačních publikací. Napsal mnoho esejů o hudbě a pravidelně publikoval články v hudebních časopisech Hudební revue a Hudební rozhledy.

Dílo

Písňové cykly

• Severní noci, op. 14 (1909/1910) – čtyři písně na básně Konstantina Balmonta. 1. Albatros, 2. Labuť, 3. Ukolébavka, 4. U skandinávských skal
• O lásce a smrti, op. 15 (1910) – čtyři písně na texty Konstantina Balmonta
• Písně rozchodu, op. 19 (1916) – čtyři písně na texty Otakara Theera
• Tři bajky pro soprán a klavír (1917) – na pohádky Boženy Němcové a Afanasjevovy bajky
• Jaro pacholátko, op. 29 (1919) – tři recitativy pro vysoký hlas a klavír
• Jiříčkovy písničky, op. 36 (1917, 1922–1923) – sbírka dětských písní
• Daniny písničky a říkadla, op. 49 (1928) – dětské písničky a říkanky pro malé děti
• Míšovy písničky (1932) – sbírka dětských písní
• Naše paní Božena Němcová, op. 112 (1954) – pět písní pro mezzosoprán a orchestr na texty Františka Halase

Kantáty

• Pokušení na poušti, op. 34 (1922) – kantáta pro sóla, sbor, orchestr a varhany podle Matoušova evangelia, text z Bible kralické
• Studentské vzpomínky – kantáta pro sóla, sbor a orchestr
• Tyrolské elegie, op. 52 (1930) – kantáta pro sóla, mužský sbor a orchestr na báseň Karla Havlíčka Borovského
• Moravská kantáta, op. 65 (1935) – kantáta pro malá sóla, smíšený sbor a orchestr
• Valašská jitřní mše (1941) – pro sóla, smíšený sbor a orchestr, na text Františka Táborského
• Requiem in memoriam fratris dilectissimi, op. 96 (1949) – jako vzpomínka na jeho bratra Petra

Orchestrální díla

• 1. Symfonie d moll („Jarní“) (1905)
• 2. Symfonie a moll („Letní“) (1907)
• Modrý pták, op. 16 (1911) – předehra k pohádkové hře Maurice Maeterlincka.
• Adventus, op. 33 (1921)
• Horácká suita, op. 63 (1936) – získala 3. cenu ve skladatelské soutěži na Letních olympijských hrách 1936

Komorní hudba

• 1. Smyčcový kvartet D dur („Ruský“) (1907)
• Divertimento Novodvorico (1921) – serenáda pro smyčcové kvarteto
• Sonata e-moll pro violu a klavír, op. 40 (1925) – jako vzpomínka na Jana Štursu
• Klavírní trio, op. 38 („Malé domácí trio“) (1934)
• 2. Smyčcový kvartet e moll (1938)
• 3. Smyčcový kvartet („Valašský“) (1949)

Scénická hudba

• Zmoudření Dona Quijota, op. 18 (1914) – hudba k divadelní hře Viktora Dyka
• Hipolyta, op. 20 (1916) – opera, premiéra v Národním divadle 10. října 1917
• Ogaři, op. 27 (1918) – dětská opera na texty Ozefa Kaldy
• Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, op. 50 (1929) – operní komedie podle novely Oscara Wilda, Strašidlo cantervillské
• Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové, op. 56 (1932) – singspiel pro děti
• České jesličky, op. 69 (1937) – vánoční singspiel
• Hra na květinky. A-o-i-e-u, jaro již je tu!, op. 71 (1937) – singspiel pro dětský sbor
• Král Lávra, op. 73 (1939) – zpívaný balet na báseň Karla Havlíčka Borovského
• Psaníčko na cestách, op. 79 (1941) – singspiel na motivy pohádky Karla Čapka
• Jáchym a Juliana, op. 90 (1948) – opera
• Zahořanský hon, op. 98a (1949) – hudební komedie podle povídky Aloise Jiráska
• Český Paganini aneb Slavík a Chopin (1951) – opereta
• Kolébka, op. 101 (1950) – Hudební komedie s písněmi a tanci na motivy povídky Aloise Jiráska.
• Tichý dům, op. 105 (1952) – opereta podle povídky Jana Nerudy
• Polka vítězí, op. 111 (1954) – opereta
• Cirkus Humberto, op. 118 (1955) – opereta
• Kalhoty (1962) – singspiel
• Pohádka o 12 měsíčkách (1962) – singspiel pro školní děti na motivy pohádky Boženy Němcové
• Dvě komedie televizní: 1. Měsíc divů; 2. Šlechetný kasař aneb s poctivostí nejdál dojdeš (1963) – dvě miniaturní opery

Filmová hudba

Filmová hudba Jaroslava Křičky

• Svatý Václav (1929)
• Naši furianti (1937)
• Cech panen kutnohorských (1938)
• Jarní píseň (1944)
• Nikola Šuhaj (1947)
• Štika v rybníce (1951)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslav Křička na německé Wikipedii.

Literatura

• TROJANOVÁ, Jaromíra. Jaroslav Křička: personální bibliografie. Brno: Státní vědecká knihovna, 1984. 81 s. 
• HRADIL, František Míťa. Jaroslav Křička: Úplná bibliografie skladatelského díla k 100. výročí autorova narození. Praha: Městská knihovna, 1982. 187 s. 
• DOSTÁL, Jiří. Jaroslav Křička. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 193 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Křička na Wikimedia Commons
• Autor Jaroslav Křička ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Křička
• Jaroslav Křička v databázi Archivu Národního divadla
• Jaroslav Křička na stránkách musica.cz
• Jaroslav Křička Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Jaroslav Křička na Kinoboxu
• Jaroslav Křička v databázi Olympedia (anglicky)

Autoritní data	AbARTP: 23661 Biblio: 32fff2a4-9090-4b5f-af80-3868f769645d NKC: jk01070071 BIBSYS: 4103510 BNF: cb16373055z (data) CiNii: DA09111656 GND: 122176103 ICCU: LO1V184719 ISNI: 0000 0001 0813 6648 LCCN: n83208826 MBA: dede293d-2b1e-4e7c-8542-5e0d2d31a9b7 NLI: 987007284209005171 NTA: 096839244 PLWABN: 9810583049705606 SNAC: w6903k34 VIAF: 8262408 WorldCat Identities: lccn-n83208826

Portály: Hudba | Lidé