Jaroslav Klemeš

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Klemeš
Narození31. ledna 1922
Čadca,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí7. srpna 2017 (ve věku 95 let)
Praha,
ČeskoČesko Česko
NárodnostSlováci
Povolánívoják, výsadkář a vojenský velitel
OceněníPamětní medaile československé armády v zahraničí
medaile Za hrdinství
Kříž obrany státu
Československá medaile za zásluhy
Československý válečný kříž 1939
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pietní akt k uctění památky skupiny Silver A. Jaroslav Klemeš druhý zprava.

Genpor. Jaroslav Klemeš (31. ledna 1922[1] Čadca – 7. srpna 2017 Praha[2]) byl příslušník československého zahraničního odboje za druhé světové války a příslušník paradesantního výsadku Platinum-Pewter.[3]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině úředníka berní správy v Čadci, matka, rozená Šohajová, byla v domácnosti. Měl jednoho bratra.

V letech 1926 až 1936 absolvoval obecnou školu a čtyř tříd školy měšťanské ve Skalici. V roce 1935 mu zemřela matka a Jaroslava i jeho mladšího bratra Vladimíra vychovával otec sám. Ve Skalici vyučil obchodním příručím, přičemž absolvoval jeden rok pokračovací obchodní školy a až do roku 1940 zde byl zaměstnán. Otec byl v roce 1939 vyhozen ze zaměstnání a odešel zpět do českých zemí.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940, po obsazení ČSR nacisty se rozhodl pro odchod do zahraničí. V 9. ledna 1940 přešel nejdříve do Maďarska (kde byl kratší dobu vězněn) a odtud přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Ve Francii byl 27. dubna 1940 zařazen do spojovací čety v čs. zahraničním vojsku. V jeho řadách se zúčastnil bojů o Francii. Po její okupaci se 12. července 1940 přesunul do Anglie, kde byl opět zařazen ke spojovací četě. V ní absolvoval radiotelegrafický kurz.

Od 25. října 1941 do 7. dubna 1944 prodělal sabotážní kurz, dále již v hodnosti svobodníka výcvik u paradesantních jednotek ve Skotsku zakončený seskokem, střelecký kurz a kurz spojovací. Následoval dokončovací konspirační kurz, dále absolvoval (již v hodnosti desátníka) výcvik v civilním zaměstnání. Poté byl zařazen do skupiny Platinum (později spojené se skupinou Pewter). Poté absolvoval konspirační cvičení a dokončovací sabotážní kurz. V hodnosti četaře absolvoval kurzy Eureky a S-Phone a dokončovací kurz. Se skupinou prodělal spojovací cvičení a poté individuální radiotelegrafické cvičení. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2. května 1944 se přesunul na základnu Laureto v Itálii, kde prováděl udržovací výcvik.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Platinum-Pewter.

17. února 1945 byl v rámci Operace Platinum-Pewter vysazen poblíž Nasavrk. Zpočátku se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině, v závěru války se přesunul do Prahy, kde až do osvobození působil jako radiotelegrafista a udržoval spojení s Londýnem a vládou v Košicích.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Od 11. června 1945 byl přidělen k MNO V létě 1945 byl postupně povýšen na podporučíka a poručíka. Od 10. ledna 1946 působil jako instruktor v Milovicích. 26. ledna 1946 byl povýšen na nadporučíka a byl převelen k 2. pěšímu pluku v Litoměřicích.

15. prosince 1950 byl propuštěn z činné služby a krátce nato zatčen. 15 měsíců, do roku 1952 byl držen ve vyšetřovací vazbě. Následně byl odsouzen ke dvěma letům nepodmíněně odnětí svobody za neoznámení trestného činu zrady. Navíc byl degradován a byla mu odňata udělená vyznamenání.

Po propuštění pracoval v dělnických povoláních; jako skladník, závozník, později jako řidič ČSAD v Ústí nad Labem. V roce 1954 se oženil, z manželství se narodil syn. V období 28. března 1959 až 27. února 1962 byl Klemeš veden jako spolupracovník StB.[4][5]

2. května 1968 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. 16. října 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1992 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze. 8. května 2010 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála.[6] 16. prosince 2011 byl jmenován čestným občanem Ústí nad Labem.[7]

17. března 2012 se stal čestným členem Klubu vojenské historie - Ústí nad Labem.[8]

Dne 28. října 2013 jej prezident Miloš Zeman jmenoval generálmajorem.[9]

Dne 8. května 2015 jej u příležitosti 70. výročí od konce 2. světové války prezident Miloš Zeman jmenoval generálporučíkem[10]

Jaroslav Klemeš byl čestným občanem města Chrudimě[11] a patronem 43. výsadkového praporu zde sídlícího.[12] Byl čestným občanem Ústí nad Labem. [13]

Poslední léta žil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze na oddělení sociální péče. Zemřel ve spánku 7. srpna 2017.[14] Pohřeb s vojenskými poctami se uskutečnil 14. srpna ve strašnickém krematoriu.[15]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Připomínka[editovat | editovat zdroj]

V expozici Armádního muzea Žižkov je vystaven Klemešův vojenský stejnokroj.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Odchod legendy. Zemřel poslední výsadkář z Anglie Jaroslav Klemeš [online]. Ceskatelevize.cz, 2017-08-07 [cit. 2017-08-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřel Jaroslav Klemeš. Poslednímu žijícímu parašutistovi vysazenému v protektorátu bylo 95 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-08-07 [cit. 2017-08-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jaroslav Klemeš - poslední žijící parašutista[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Mikuláš Kroupa: Únor 48 aneb jak se z hrdinů stávají konfidenti[nedostupný zdroj]: Jaroslav Klemeš, Toman Brod, Jiří Navrátil, in Příběhy 20. století, ČRo Rádio Česko, 10. únor 2008
  5. ↑ Mikuláš Kroupa: Únor 48 aneb jak se z hrdinů stávají konfidenti Archivováno 22. 10. 2016 na Wayback Machine. (článek), 10. únor 2008
  6. ↑ Klaus jmenoval šest nových generálů [online]. Česká televize [cit. 2010-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-11. 
  7. ↑ JAROSLAV KLEMEŠ SE STAL ČESTNÝM OBČANEM [online]. Statutární město Ústí nad Labem [cit. 2011-12-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ www.kvhusti.cz [online]. Klub vojenské historie Ústí nad Labem [cit. 2016-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-02. 
  9. ↑ BURIANOVÁ, Hana. Prezident republiky jmenoval nové generály [online]. Hrad.cz, 2013-10-28 [cit. 2013-10-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ http://zpravy.idnes.cz/oslavy-70-vyroci-konce-druhe-svetove-valky-fie-/domaci.aspx?c=A150508_073209_domaci_cen
  11. ↑ Chrudimský deník. Zdroj: https://chrudimsky.denik.cz/ctenar-reporter/ctenar-reporter-chrudimsti-vysadkari-nezapominaji-20200203.html[nedostupný zdroj Dostupné online.]
  12. ↑ Reportáž České televize. Dostupné online.
  13. ↑ Stránky města Ústí nad Labem. Dostupné online.
  14. ↑ V 95 letech zemřel poslední hrdinný válečný výsadkář. Dostupné online.
  15. ↑ S válečným veteránem Klemešem se rozloučily stovky lidí [online]. Česká televize [cit. 2017-08-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ Archivovaná kopie. www.hrad.cz [online]. [cit. 2009-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-25. 
  17. ↑ Válka.cz, Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení 2. světové války
  18. ↑ Válka.cz, Čestná pamětní medaile k 90. výročí vzniku Československé republiky
  19. ↑ Archivovaná kopie. www.mocr.army.cz [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-04. 
  20. ↑ Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
  21. ↑ Stejnokroj generálporučíka Jaroslava Klemeše, 1922-2017 [online]. Vojenský historický ústav [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 
  • VONDRÁČEK, Jan. Poslední parašutista: Životní příběh generálmajora Jaroslava Klemeše. [s.l.]: Antlet, 2014. ISBN 978-80-905329-6-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Klemeš&oldid=23193861“