Jaroslav Křička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Křička
Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.
Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.
Narození 27. srpna 1882
Kelč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. ledna 1969 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání hudební skladatel
Ocenění zasloužilý umělec
Příbuzní bratr Petr Křička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Petr Křička

Jaroslav Křička (27. srpna 1882, Kelč[1]23. ledna 1969, Praha) byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (19051906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.

V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského- Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (19101916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).

Svými díly obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písní (Naše paní Božena Němcová1959), symfonií (Symfonietta op. 771942, Sinfonietta semplice1962), oper (Král Lávra1940, Psaníčko na cestách1944) až k filmové hudbě (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech1934) a houslisty (Malý Kubelík1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 19231924).

Při Letních olympijských hrách 1936 ve skladatelské soutěži získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.[2]

Vydal několik popularizačních a informačních publikací a ke konci života byl jmenován zasloužilým umělcem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Berlín 1936, Hry XI. olympiády, 1.–16. 8. 1936, olympic.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TROJANOVÁ, Jaromíra. Jaroslav Křička : personální bibliografie. Brno : Státní vědecká knihovna, 1984. 81 s.  
  • HRADIL, František Míťa. Jaroslav Křička : Úplná bibliografie skladatelského díla k 100. výročí autorova narození. Praha : Městská knihovna, 1982. 187 s.  
  • DOSTÁL, Jiří. Jaroslav Křička. Praha : Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 193 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]