Jaroslav Křička

Jaroslav Křička (vpravo) a dirigent George Szell během uvedení Křičkovy opery Bílý pán v Novém německém divadle, Praha, duben 1932.

Příbuzenstvo

bratr	Petr Křička

Jaroslav Křička (27. srpna 1882, Kelč – 23. ledna 1969, Praha) byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky.

Život a dílo

Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (1905–1906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.

V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského- Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (1910–1916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).

Svými díly obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písní (Naše paní Božena Němcová – 1959), symfonií (Symfonietta op. 77 – 1942, Sinfonietta semplice – 1962), oper (Král Lávra – 1940, Psaníčko na cestách – 1944) až k filmové hudbě (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech – 1934) a houslisty (Malý Kubelík – 1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 1923–1924).

Na Letních olympijských hrách 1936 získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.

Vydal několik popularizačních a informačních publikací a ke konci života byl jmenován zasloužilým umělcem.

Odkazy

Literatura

• TROJANOVÁ, Jaromíra. Jaroslav Křička : personální bibliografie. Brno : Státní vědecká knihovna, 1984. 81 s.  
• HRADIL, František Míťa. Jaroslav Křička : Úplná bibliografie skladatelského díla k 100. výročí autorova narození. Praha : Městská knihovna, 1982. 187 s.  
• DOSTÁL, Jiří. Jaroslav Křička. Praha : Hudební matice Umělecké besedy, 1944. 193 s.  

Externí odkazy

• Jaroslav Křička v archivu Národního divadla
• Stručný životopis
• Jaroslav Křička v KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Jaroslav Křička na Kinoboxu.cz