Jaroslav Ježek
| Jaroslav Ježek | |
|---|---|
 Jiří Traxler a Jaroslav Ježek (vpravo) | |
| Základní informace | |
| Narození | 25. září 1906 Žižkov, Čechy  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. ledna 1942 (ve věku 35 let) New York  USA |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Žánry | jazz a swing |
| Povolání | hudební skladatel, esperantista, dirigent, spisovatel, jazzový hudebník a klavírista |
| Nástroje | klavír |
| Příbuzná témata | Osvobozené divadlo Jiří Voskovec Jan Werich |
| Ocenění | medaile Za zásluhy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Jaroslav Ježek (25. září 1906 Žižkov[1] – 1. ledna 1942 New York) byl český hudební skladatel, dirigent, hudební improvizátor, dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby ale i vážné hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba k divadelním hrám a filmům, která v některých případech téměř zlidověla.
Život
Narodil se na pražském předměstí, tehdy samostatném městě Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky (dnešní ulice Rokycanova č. 8, tehdy Všehrdova[2]). Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. Veškerou svou péčí a sesterskou láskou jej v té době také zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, později provdaná Strnadová. Jako švadlena mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano.
V roce 1921 se přestěhovala rodina Jaroslava Ježka do družstevního domu v Kaprově ulici, kde v prvním patře získali dvoupokojový byt [3].
V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Albín Šíma, Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.
V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR.
Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Janem Werichem emigroval do Spojených států [4]. Zde se k nim připojil i Jiří Voskovec. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku 35 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a dne 5. ledna 1947 [5] uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.
Ocenění
Dne 18. června 1946 byl zvolen členem České akademie věd a umění in memoriam.[6]
V Praze je po něm od roku 1990 pojmenována Konzervatoř a Vyšší odborná škola se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.
Modrý pokoj
Pro Jaroslava Ježka navrhl okolo roku 1926 jeho přítel a spolupracovník z Legie malých a později z Osvobozeného divadla architekt František Zelenka v bytě Ježkových v pražské Kaprově ulici č. 10/45 na Starém Městě pokoj v modré barvě zařízený speciálně pro Ježka, ztrácejícího zrak. Pokoj se zachoval s původním vybavením a od roku 1983 je v něm umístěna expozice spravována Hudebně historickým oddělením Národního muzea – Českého muzea hudby, pod názvem Památník Jaroslava Ježka – Modrý pokoj.
Citát
| „ | Jedna z prvních našich písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. „My tři strážníci si přece rozumíme, veď“, říkával s nadšeným usměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli. | “ |
| — Jan Werich[7] | ||
Některá díla
- Etuda
- Ezop a Brabenec (z divadelní hry Caesar a filmu Pudr a benzin)
- Bagatelles
- Rapsodie
- Bugatti-step
- Tři strážníci (z divadelní hry Ostrov dynamit)
- Život je jen náhoda (z divadelní hry Svět za mřížemi)
- Tmavomodrý svět (z divadelní hry Ostrov dynamit)
- Mercedes (tango)
- David a Goliáš
- Klobouk ve křoví
- Nebe na zemi
- Strašlivá píseň o Golemovi
- Když jsem kytici vázala
- Proti větru
- Pochod stoprocentních mužů
- Pochod optimistů (Hej rup!)
- Pochod plebejců (z divadelní hry Caesar)
- V domě straší duch (z divadelní hry Caesar)
- Zlatá střední cesta
Seznam písňové tvorby (výběr)
Autoři všech textů Jiří Voskovec a Jan Werich, pokud není uvedeno jinak.
- Civilizace (i pod názvem Civilisace)
- David a Goliáš
- Ezop a brabenec
- Klobouk ve křoví
- Mary, babička Mary
- Nebe na zemi
- Nikdy nic nikdo nemá
- O Španělsku si zpívám
- Potopa
- Prodám srdce
- Stonožka
- Svět patří nám
- Svítá
- Tmavomodrý svět
- Tři strážníci
- Zeměkoule
- Život je jen náhoda
Osobnosti kultury vzpomínají na Jaroslava Ježka
- Jarda Ježek – to byla zvláštní osobnost. Neoplýval nijak krásou, nejenže špatně viděl, jak jsem řekl, později dokonce i špatně slyšel. Když však zasedl ve společnosti ke klavíru a hmátl do kláves, tak mohli jít všichni donchuáni do háje. Nejkrásnější děvčata byla kolem piána a existoval pro ně jen on. Fantastická vitalita z něho přímo živelně vyzařovala. [8]
- Vážil jsem si Jaroslava Ježka jako člověka vzácných lidských vlastností. Byl přirozený, nepovyšoval se, družný, ke každému se choval vlídně a přátelsky, i když si uměl lidi také dobírat a pak se dlouho smál vydařenému šprýmu.[9]
- Viděl jsem ho po prvé roku 1924. Byl jsem právě po závěrečných zkouškách v prvním ročníku konservatoře a toho dne jsem se rozhodl jít na promenádní koncert České filharmonie, která hrála na Slovanském ostrově. Při Schubertově Nedokončené symfonii jsem postřehl mezi návštěvníky zvláštního mladíka; procházel se s malou partiturou a sledoval bedlivě notový text, maje obličej takřka na papíře. Byl silně krátkozraký, ale obtíže četby mu asi nevadily. Tvářil se spokojeně, a když hudba dozněla, sklapl knížku s blaženým uspokojením. Zářilo z něho štěstí, které vyvolávalo u každého, kdo ho pozoroval, sympatie a úsměv. Byl dobře a čistě oblečen a budil dojem příjemného člověka a zaujatého muzikanta. Nevím proč, ale něco mi řeklo, že se s tímto mladíkem seznámím a že se stane mým přítelem. [10]
- Zvláštní byl jeho mimořádný zájem o modrou barvu. Vzbuzovala v něm pocity, které u normálně vidoucích lidí asi neexistují; jejich působivost by se dala vysvětlit nejspíše skladbou jeho oka. Psal na modrém papíře, používal modrých obálek, kupoval si často modré košile, kravaty i šaty. Nebyla to u něho póza....Láska k modři vyvěrala z něho a nepotřebovala předloh. Byla jednou z jeho vlastností.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Rocha na pražském Žižkově
- ↑ http://www.adresatnezastizen.cz/Jaroslav-Jezek
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 22
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 47
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 60-61
- ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 129.
- ↑ Jan Werich vzpomíná...vlastně potlach, Melantrich, Praha, 1982, str. 201
- ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 141
- ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 142
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, vyd. SNKLHU, Praha, 1957, str. 9
- ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, vyd. SNKLHU, Praha, 1957, str. 35–6
Literatura
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 192, 195, 199
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 303–8, 320, 329, 356, 400, 401
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, vyd. SNKLHU, Praha, 1957
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 81, 86, 91, 93, 98–100, 102, 156, 162, 224–5, 302, 313, 323, 334, 345, 365–6, 414, 419, 566–7, 591, 594, 598, 607, 618–9, 621, 637, 655–7
- Václav Mikota: Na paměť Jaroslava Ježka (soukr. tisk ke 40. výročí narození skladatele), Občanská knihtiskárna, Praha, 1946
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 75, 143, ISBN 80-86182-51-7
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 287.
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 27, 58–9, 64, 67–8, 71, 73, 81, 83, 97, 107, 111–2, 117, 121–2, 128–9, 134, 143–5, 152, 154, 156, 163–8, 231
- Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, vyd. Práce, Praha, 1982, 216 s.
- Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Oddíl "Osvobozené divadlo neznámé" (s. 339–485) obsahuje skeče, scénické improvizace, předscény a náměty nerealizovaných her V+W, které se podařilo rekonstruovat z autorských rukopisů, záznamů a stenogramů, pořízených v Osvobozeném divadle (včetně dvou neznámých písní Jaroslava Ježka). Blíže in: [1]
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 55, 57, 72, 120
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 606–607.
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, vyd. Odeon, Praha, 1994, str. 72–4
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 63–4, 141, 155, 165, 180, 204, ISBN 80-85625-19-9
- Jan Werich: Jan Werich vzpomíná...vlastně potlach, vyd. Melantrich, Praha, 1982
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Ježek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Ježek
- Heslo ve slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
- Jaroslav Ježek v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Životopis a sborová tvorba na portálu České-sbory.cz
- Jaroslav Ježek na Kinoboxu
- Informace o osobní knihovně Jaroslava Ježka v rámci webových stránek Knihovny významných českých osobností
- Skladatelé klasické hudby
- Skladatelé jazzu
- Čeští jazzoví hudebníci
- Čeští hudební skladatelé
- Čeští dirigenti
- Skupina surrealistů v ČSR
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Členové Umělecké besedy
- Čeští emigranti a exulanti
- Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko)
- Čeští esperantisté
- Pohřbení na Olšanech
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Narození na Žižkově
- Narození 25. září
- Narození 1906
- Úmrtí 1. ledna
- Úmrtí 1942
- Úmrtí v New Yorku