Jarosław Kaczmarczyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jarosław Kaczmarczyk
Jarosław Kaczmarczyk
Jarosław Kaczmarczyk
Narození 26. července 1885
Binczarowa, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1944?

PhDr. Jarosław Kaczmarczyk (26. července 1885, Binczarowa, Rakousko-Uhersko - asi 1944) byl lemský politik, právník a prezident Lemko-rusínské republiky. Přestože jeho snahy skončily neúspěchem, je dodnes Lemky oslavován.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jarosław Kaczmarczyk se narodil v obci Binczarowa. Jeho otec byl známý kněz a rusínský aktivista, reverend Teofil Kaczmarczyk. Mladý Jarosław viděl ve své otci vzor. Na jeho přání studoval na Lvovské univerzitě, kde získal doktorát filosofie.

Politik[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války sloužil Kaczmarczyk v rakousko-uherské armádě. Po skončení války chtěl Kaczmarczyk využít rozpad Rakousko-Uherska a rozhodnout o politickém osudu Lemků. V důsledku toho zorganizoval Kaczmarczyk a několik dalších aktivistů (především řeckých katolických kněží, učitelů, právníků, a rolníků) politické hnutí v Karpatech. Výsledkem bylo dne 5. prosince 1918 vyhlášení nezávislosti Lemko-rusínské republiky ve Florynce.

Během tohoto období byl Kaczmarczyk v čele Rusínské rady ve své rodné vesnici Binczarowa. Jako mnoho Lemků své doby, cítil silnou kulturní blízkost k Rusům a obhajoval spojení s Ruskem. Vzhledem k tomu, že Kaczmarczyk byl antikomunista a v té době nebylo spojení s Ruskem možné, podporoval proto spojení s Československem jako provizorní řešení do doby, než skončí občanská válka v Rusku ve prospěch bílých.

V lednu 1919 se Kaczmarczyk stal prezidentem republiky. Nově vzniklé Polsko však mělo s Lemky jiné plány, chtělo převzít kontrolu nad republikou. To vedlo k četným konfliktům. Stovky Lemků, kteří sloužily v polské armádě, uprchli do zahraničí pronásledováni armádou. Ve snaze tuto krizi vyřešit, přijel roku 1919 Kaczmarczyk do Varšavy vyjednávat.

Republika neměla valnou politickou, ani vojenskou sílu nezbytnou k obraně svých práv. Osud republiky byl definitivně zpečetěn uzavřením Saint-Germainské smlouvy, která přidělila Halič (a celkově i Lemko-Rusínsko) Polsku. Zpočátku nebyli Lemkové ochotní se připojit, ale postupem času se podvolili.

Pád a pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. ledna 1921 byl Kaczmarczyk zatčen a v červnu postaven před soud. Hájil sebe a svou činnost tím, že Lemkové chtěli s Polskem dobré vazby a obchodní vztahy. Na konci roku byl zproštěn všech obvinění a propuštěn.

Poté si Kaczmarczyk otevřel právnickou praxi ve městě Muszyna u hranic s Československem. V roce 1923 krátce navštívil USA, ale odmítl pozvání do čela Lemkovského kongresu v New Yorku.

Od této chvíle se mezi Lemky moc neobjevoval. Je pravděpodobné, že přišlo rozčarování a zklamání z let 1918-20. Po roce 1923 toho není o Kaczamarczykovi moc známo, jedině to, že byl aktivní v advokacii přinejmenším do vypuknutí druhé světové války v roce 1939.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

I přes jeho předčasný odchod do důchodu z politického života, Kaczmarczyk a jeho vlastenecká činnost zůstala Lemkům v paměti, a dodnes v něm chovají velkou úctu, podobně jako Američané k Georgi Washingtonovi, především za to, že úspěšně přitáhl mezinárodní pozornost na ve světě pozapomenutou krajinu, jakou je Halič.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]