Jaromír Korejs
| Monsignore Jaromír Korejs | |
|---|---|
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 26. června 1949 Litoměřice |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1. července 1921 |
| Místo narození | Příbram VI-Březové Hory |
| Datum úmrtí | 17. června 1997 (ve věku 75 let) |
| Místo úmrtí | Křečovice |
| Místo pohřbení | Hřbitov Křečovice u Neveklova, hrob 107 |
| Národnost | česká |
| Rodiče | Emil Korejs (otec) |
| Blízká osoba | bratři: Zdeněk a Bohuslav, sestra: Blažena |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaromír Korejs (1. července 1921 Březové Hory – 17. června 1997 Křečovice) byl český římskokatolický kněz, první sekretář a ceremoniář kardinála Štěpána Trochty, osobní arciděkan a teolog.
Život[editovat | editovat zdroj]
Na kněze byl vysvěcen 26. června 1949 v Litoměřicích. Primici měl pak 12. července 1949 v Příbrami v kostele u sv. Jakuba. Stal se administrátorem v Opařanech a excurrendo také v Ratajích. Dále působil v řadě farností litoměřické diecéze, a po roce 1968, když se vrátil z internace litoměřický biskup Štěpán Trochta, vzal si Jaromíra Korejse jako svého ceremoniáře a prvního ze svých čtyř sekretářů. Po smrti kardinála Trochty v roce 1974 přešel J. Korejs do služeb pražského arcibiskupství. V letech 1975-1997 byl farářem v Křečovicích. Stal se také jedním z členů společnosti Josefa Suka.[1] V roce 1989 byl pražským arcibiskupem kardinálem Františkem Tomáškem jmenován osobním arciděkanem. Za své zásluhy byl papežem jmenován monsignorem. Zemřel 17. června 1997 ve věku 75 let. Poslední rozloučení s ním se konalo 26. června 1997 v Křečovicích, kde byl také na místním hřbitově pohřben.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Společnost Josefa Suka
- ↑ hřbitov Křečovice u Neveklova, hrob 107
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Acta Curiae Litomericensis 7/1997, Litoměřice 1997, str. 44.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 140.
