Japonské císařství
Japonské císařství (japonsky:Dai Nippon Teikoku, 大日本帝國) byl státní útvar existující v letech 1868–1945 na území současného Japonska, Kurilských ostrovů, Tchaj-wanu a po její okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu císařové z dynastie Jamato. Vznikl po pádu šogunátu v roce 1868 a zanikl po prohrané Druhé světové válce roku 1945.
Historie
Historická období
- Džómon (縄文時代 10 000 – 300 př. n. l. )
- Jajoi (弥生時代 300 př. n. l. – 710 n. l. )
- Nara (奈良時代 710 – 794)
- Heian (平安時代 794 – 1185)
- Kamakura (鎌倉時代 1185 – 1333)
- Muromači (室町時代 1333 – 1568)
- Azuči-Momojama (安土桃山時代 1568 – 1600)
- Tokugawa (nebo také Edo) (江戸時代 1600 – 1868)
- Meidži (明治 1868 – 1912)
- Taišó (大正 1912 – 1926)
- Šówa (昭和 1926 – 1989)
- Heisei (平成 od 1989)
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.
Moderní dějiny
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako císař éry Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15. srpna 1945.
Okupace
Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů.
Systém vlády
Základním zákonem Japonského císařství byla ústava známá též jako Meidžiho ústava. Byla vyhlášena 29. listopadu 1890 a platila až do 2. května 1947. Prohlásila Japonsko konstituční monarchií v čele s císařem, zajišťovala oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci a základní lidská práva.
Císař
- Hlavní článek: Japonský císař
I přes demokratické zřízení, zůstávala většina moci v rukou císaře. Jeho titul zněl Vládce nebes (Tennó) a byl nadále považován za "posvátného a nedotknutelného" vládce, který ve svých rukou držel zákonodárnou, výkonnou i soudní moc, veškeré zákony, vyhlášky a rozsudky byly vydávány "Ve jménu Císaře". Výkonnou moc vykonával nepřímo, prostřednictvím Tajné rady, jejíž členy a všechny vládní úředníky libovolně jmenoval a odvolával. Další císařskou výsadou bylo velení japonské armádě a námořnictvu. V letech 1868-1945 se na Japonském trůně vystřídali tři císaři:
Vláda a ministerstva
Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvané Tajné rady, která byla de facto vládou a poradním orgánem císaře. Její členové jednali společně s císařem o všech důležitých státních otázkách. Tajnou radu tvořili premiér a ministři, z nichž každý směl zdělit císaři doporučení ze svého oboru, za které byl zodpovědný. Dále z nichž každý spravoval jedno z osmi ministerstev:
- ministerstvo občanských věcí (od roku 1873 ministerstvo domácích věcí)
- ministerstvo zahraničních věcí
- ministerstvo financí
- ministerstvo armády
- ministerstvo námořnictva
- ministerstvo císařského dvora
- ministerstvo spravedlnosti
- ministerstvo veřejných prací
- ministerstvo školství
(Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvo námořnictva jednotné Vojenské ministerstvo)
Parlament
Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař. S přijetím Meidžiho ústavy vznikl v Japonsku první parlament, zvaný Říšský sněm (Imperial Diet). Skládal se ze dvou komor. Horní komoru, takzvanou Šlechtickou sněmovnu (House of Peers) tvořili členové Císařské rodiny, osoby s dědičným šlechtickým titulem a další členové jmenovaní císařem. Poslaneckou sněmovnu, nebo též Sněmovnu reprezentantů (House of Representatives) volili občané, přičemž volební právo se vztahovalo pouze na majetné dospělé muže, kteří tvořili pouze malé procento obyvatelstva.
Odkazy
Související články
- Seznam japonských císařů
- Japonské kolonie
- Dějiny Japonska
- Japonská císařská armáda
- Japonské císařské námořnictvo
Reference
Literatura
- REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 2., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. (Dějiny států). ISBN 80-7106-843-8.
Externí odkazy
- (česky) Infoweb o Japonsku
- (japonsky) (anglicky) Úřad císařské domácnosti
- (anglicky) Hirohito a Japonsko