Janusz Meissner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Janusz Meissner
Narození 21. ledna 1901
Varšava
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 28. února 1978
(ve věku 77 let)
Krakov
PolskoPolsko Polsko
Národnost Polsko polská
Znám jako „poručík Herbert“
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janusz Meissner, literární pseudonym „poručík Herbert“ (* 21. ledna 1901, Varšava28. února 1978, Krakov), kapitán – pilot polského vojska, spisovatel a autor deníků.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Varšavě v rodině řezbáře Jana Wiktora Meissnera, jeho bratrem byl kapitán Tadeusz Meissner. Od roku 1915 navštěvoval strojní a elektrotechnickou školu Wawelberga a Rotwanda ve Varšavě. Od července 1917 byl v POV, v listopadu 1918 vstoupil do polského vojska, nejprve sloužil jako letecký mechanik v 2. eskadře v Lublinu a v 7. eskadře ve Lvově.

Koncem roku 1919 ukončil pilotní kurz v nižší pilotní škole v Krakově a v březnu 1920 ve vyšší pilotní škole v Poznani. Od července 1920 se účastnil polsko-ruské války v nově zformované toruńské eskadře v hodnosti seržanta - pilota. Za bojový let ze dne 16. července 1920 byl vyznamenán válečným křížem. Po skončení války se účastnil přípravy třetího slezského povstání. Po roce 1921 byl nadále činný v polském letectvu (1924 absolvoval kurz pro důstojníky, 1926 poručík, 1932 kapitán) i jako sportovní letec.

Po vypuknutí druhé světové války se účastnil jediného bojového letu při obraně Polska v září 1939, poté byl 19. září 1939 evakuován do Rumunska (kde byl velitelem 300 polských letců, internovaných v Tulcey), odkud se dostal do Francie a po jejím pádu roku 1940 do Velké Británie. Zde byl redaktorem satirického časopisu Polski Spitfire, vyšlo však jen jediné číslo ve dvou exemplářích. Jeho kritika nezískala pochopení u představitelů polské exilové vlády, byl převelen do zálohy. Od 1. dubna 1941 byl korespondentem u letectva, účastnil se i bojových letů, 22. října 1942 uvolněn z vojenské služby, stal se ředitelem exilového Polského rádia - oddělení ministerstva informací. V lednu 1945 se stal šéfem oddělení propagandy, tisku a informací polských leteckých sil.

V roce 1946 se vrátil do Polska, usadil se v Zakopaném. Od roku 1956 žil v Krakově, kde i zemřel. Má dva syny - Andrzeje a Jerzyho.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal řadu knih popularizujících tematiku letectva a námořnictva, částečně vycházejících i z vlastních zážitků a zkušeností. Celkem napsal 48 knih, z toho 33 s tematikou letectví. Ostatní byly s tematikou námořní, sportovní, vojenskou a z myslivosti. Nejznámější dílo je trilogie Pověst o korzárovi Janu Martenovi (v češtině pod názvem Korzár Jan Marten, dvě vydání) - díly se nazývají Černá vlajka, Červené kříže a Zelená brána. Podle jeho knížky Samson vyplouvá na moře (1953) vznikl film Poklad kapitána Martense (1957), režie Jerzy Passendorfer. Napsal také faktografické knihy o pilotovi Franciszkovi Žwirkovi a Ing. Stanislawovi Wigurovi.