Jang Š’-čchi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Jang Š'-čchi)
Skočit na: Navigace, Hledání
Jang Š’-čchi je čínské jméno, v němž Jang je příjmení a Š’-čchi osobní jméno.
Jang Š'-čchi
Yang Shiqi.png

Ve funkci:
1424 – 1444
Panovník Chung-si, Süan-te, Jing-cung
Předchůdce Jang Žung
Nástupce Jang Pchu

Ve funkci:
1402 – 1444
Panovník Jung-le, Chung-si, Süan-te, Jing-cung

Narození 1364
Úmrtí 1444
Národnost Chan
Vzdělání

akademie Chan-lin

Náboženství konfucianismus

Jang Š'-čchi (čínsky pchin-jinem Yáng Shì​qí, znaky 楊士奇​​; 1364–1444) byl politik mingské Číny. Zastával funkci velkého sekretáře v érách Jung-le, Chung-si, Süan-te a Čeng-tchung od roku 1402, s krátkou přestávkou roku 1414, až do smrti. Od roku 1424 stál v čele sboru velkých sekretářů, fakticky byl neformální hlavou čínské vlády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jang Š'-čchi patřil ke skupině mladých vzdělanců z akademie Chan-lin, kterým císař Jung-le po nástupu na trůn svěřil vyřizování své rozsáhlé korespondence. Jang a šest jeho kolegů (Chuang Chuaj, Sie Ťin, Chu Kuang, Jang Žung, Ťin Jou-c’ a Chu Jen) byli jmenování velkými sekretáři.[1] Četli podání k trůnu a koncipovali odpovědi. Neměli však žádné pravomoci vůči státní správě. Z denního kontaktu s císařem a možnosti ovlivňovat jeho rozhodnutí však plynula značná moc této skupiny.[2]

Když roku 1414 císař Jung-le vytáhl proti Mongolům, pověřil vládou následníka trůnu Ču Kao-čch’a. Mladší bratr následníka Ču Kao-sü se pokusil vytlačit bratra ze správy státu, Jang Š’-čchi se s Chuang Chuajem postavili na stranu následníka a doplatili na to uvězněním. Jang se dokázal se ospravedlnit a vrátil se do úřadu, Chuang však zůstal ve vězení do smrti Jung-leho roku 1424. Téhož roku Jang Š’-čchi získal po Jang Žungovi hodnost prvního velkého sekretáře a setrval v ní až do smrti.[3]

Společně s Jang Žungem, který zemřel roku 1440 po 38 letech na místě velkého sekretáře, a Jang Pchuem, zastávajícím stejný úřad v letech 1424–1446, byli „tři Jangové“ od druhé poloviny dvacátých let 15. století zosobněním kontinuity vlády a stability říše.[4] Těsně spolupracovali s císaři Chung-siem a Süan-tem. Zvláště Süan-te měl velký respekt k zasloužilým státníkům, kteří zastávali své funkce již za vlády jeho otce a děda. Po smrti Süan-teho stáli společně s císařovnou vdovou Čang v čele země místo nedospělého Jing-cunga.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHAN, Hok-lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns, 1399–1435. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 208–209. (anglicky)
  2. Chan, str. 209.
  3. Chan, str. 201.
  4. TSAI, Shih-shan Henry. The eunuchs in the Ming dynasty. Albany : State University of New York Press, 1996. 290 s. ISBN 0-7914-2687-4. S. 225. (anglicky) 
  5. HUCKER, Charles O.. Ming government. In TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W.. The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. S. 77–78.