Jang Š'-čchi
| Jang Š'-čchi | |
|---|---|
 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1424 – 1444 |
|
| Panovník | Chung-si, Süan-te, Jing-cung |
| Předchůdce | Jang Žung |
| Nástupce | Jang Pchu |
|
|
|
| Ve funkci: 1402 – 1444 |
|
| Panovník | Jung-le, Chung-si, Süan-te, Jing-cung |
|
|
|
| Narození | 1364 |
| Úmrtí | 1444 |
| Národnost | Chan |
| Vzdělání | akademie Chan-lin |
| Náboženství | konfucianismus |
Jang Š'-čchi (čínsky pchin-jinem Yáng Shìqí, znaky 楊士奇; 1364–1444) byl politik mingské Číny. Zastával funkci velkého sekretáře v érách Jung-le, Chung-si, Süan-te a Čeng-tchung od roku 1402, s krátkou přestávkou roku 1414, až do smrti. Od roku 1424 stál v čele sboru velkých sekretářů, fakticky byl neformální hlavou čínské vlády.
Život [editovat]
Jang Š'-čchi patřil ke skupině mladých vzdělanců z akademie Chan-lin, kterým císař Jung-le po nástupu na trůn svěřil vyřizování své rozsáhlé korespondence. Jang a šest jeho kolegů (Chuang Chuaj, Sie Ťin, Chu Kuang, Jang Žung, Ťin Jou-c' a Chu Jen) byli jmenování velkými sekretáři.[1] Četli podání k trůnu a koncipovali odpovědi. Neměli však žádné pravomoci vůči státní správě. Z denního kontaktu s císařem a možnosti ovlivňovat jeho rozhodnutí však plynula značná moc této skupiny.[2]
Když roku 1414 císař Jung-le vytáhl proti Mongolům, pověřil vládou následníka trůnu Ču Kao-čch'a. Mladší bratr následníka Ču Kao-sü se pokusil vytlačit bratra ze správy státu, Jang Š'-čchi se s Chuang Chuajem postavili na stranu následníka a doplatili na to uvězněním. Jang se dokázal se ospravedlnit a vrátil se do úřadu, Chuang však zůstal ve vězení do smrti Jung-leho roku 1424. Téhož roku Jang Š'-čchi získal po Jang Žungovi hodnost prvního velkého sekretáře a setrval v ní až do smrti.[3]
Společně s Jang Žungem, který zemřel roku 1440 po 38 letech na místě velkého sekretáře, a Jang Pchuem, zastávajícím stejný úřad v letech 1424–1446, byli „tři Jangové“ od druhé poloviny dvacátých let 15. století zosobněním kontinuity vlády a stability říše.[4] Těsně spolupracovali s císaři Chung-siem a Süan-tem. Zvláště Süan-te měl velký respekt k zasloužilým státníkům, kteří zastávali své funkce již za vlády jeho otce a děda. Po smrti Süan-teho stáli společně s císařovnou vdovou Čang v čele země místo nedospělého Jing-cunga.[5]
Reference [editovat]
- ↑ CHAN, Hok-lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns, 1399–1435. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. s. 208–209. (anglicky)
- ↑ Chan, str. 209.
- ↑ Chan, str. 201.
- ↑ TSAI, Shih-shan Henry. The eunuchs in the Ming dynasty. Albany : State University of New York Press, 1996. 290 s. ISBN 0-7914-2687-4. s. 225. (anglicky)
- ↑ HUCKER, Charles O.. Ming government. In TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W.. The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. s. 77–78.
