Jang-c’-ťiang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Jang-c'-ťiang)
Skočit na: Navigace, Hledání
Jang-c’-ťiang
řeka u vesnice Lian-tuo v provincii Chu-pej
řeka u vesnice Lian-tuo v provincii Chu-pej
Základní informace
Délka toku 6300 km
Plocha povodí 1 800 000 km²
Průměrný průtok 31900 m³/s
Světadíl Asie
Pramen
Tangla
6621 m n. m.
Ústí
u Šanghaje do Východočínského moře
0 m n. m.
Protéká
ČLRCHN ČLR (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj)
Úmoří, povodí
Východočínské moře, povodí Jang-c'-ťiangu
Pramenný ledovec řeky

Jang-c’-ťiang (tibetsky: འབྲི་ཆུ, Dřičhu; zvuk výslovnost, čínsky pchin-jinem Yángzǐ Jiāng, znaky 扬子江), popř. Modrá řeka je řeka ve střední ČLR (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj). Název Jang-c’-ťiang, pod kterým je řeka známá v některých jazycích včetně češtiny, je původním místním označením pro dolní tok řeky, pod kterým ji poprvé poznali evropští misionáři. V Číně je zpravidla nazývána Čchang-ťiang (zvuk výslovnost, čínsky pchin-jinem Cháng Jiāng, znaky zjednodušené 长江, tradiční 長江; česky „Dlouhá řeka“). Svou délkou 6300 km je nejdelší řekou celého eurasijského kontinentu. V celosvětovém měřítku je třetí nejdelší (za Amazonkou a Nilem). Povodí řeky má rozlohu 1 800 000 km² a představuje pětinu území ČLR a domov pro třetinu jejich obyvatel.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramení z ledovců v nadmořské výšce 6621 m na severní straně pohoří Tangla a Ku-ku-š'-ln v centrální části Tibetské náhorní plošiny na samém jihozápadě provincie Čching-chaj. Pod názvem Ulan-Muren protéká širokou bažinatou dolinou[zdroj?]. Postupně se jmenuje Tchuo-tchuo (čínsky pinyin Tuotuo, znaky 沱沱) a Tchung-tchien (čínsky pchin-jinem Tongtian, znaky 通天, Nebeská řeka). Opouští Tibetskou náhorní plošinu a protíná Čínsko-tibetská pohoří. Pod názvem Ťin-ša-ťiang (čínsky pchin-jinem Jinsha Jiāng, znaky 金沙江, Řeka zlatých písků) protéká úzkými a hlubokými soutěskami, přičemž překonává mnohé peřeje. Na středním toku protéká jižním okrajem Sečuánské kotliny, v níž má pokojný tok a dosahuje šířky 300 až 500 m. Protíná východní horské ohraničení kotliny a vytváří tři soutěsky o celkové délce přibližně 100 km. V těchto místech byla na začátku 21. století postavena přehrada Tři soutěsky. Před jejím dokončením se zde řeka zužovala na 120 až 200 m a hloubka místy dosahovala až 100 m. Tento úsek řeky je znám pod názvem San-sia. Na dolním toku řeka pod názvem Čchang-ťiang protéká rovinami, nejprve Ťiangchanskou a poté Velkou čínskou dolinou. Údolí řeky je dobře vytvářené a vyskytuje se v něm mnoho průtoků a ramen. Šířka koryta dosahuje 1 až 2 km a hloubka 20 až 30 m. Ústí do Východočínského moře u Šanghaje dvěma hlavními rameny a zároveň vytváří deltu o rozloze přibližně 80 000 km². V údolí řeky se nachází mnoho jezer, z nichž největší jsou Tung-tching-chu a Pcho-jang-chu. Tato jezera do značné míry regulují tok řeky na dolním toku.

Významné přítoky[editovat | editovat zdroj]

Řeka má přes 700 přítoků. Mezi největší patří:

Přítok čínsky pinyin Ústí kde strana
Ja-lung 雅砻江 Yalongjiang Tu-kchou zleva
Min-ťiang 岷江 Minjiang I-pin zleva
Tchuo-ťiang 沱江 Tuojiang Lu-čou zleva
Ťia-ling-ťiang 嘉陵江 Jialingjiang Čchung-čching zleva
Wu-ťiang (Čchien-ťiang) 乌江 Wujiang Fu-ling zprava
Li-šuej 澧水 Lishui Tung-tching zprava
Jüan-ťiang 沅江 Yuanjiang Tung-tching zprava
C’-ťiang 资江 Zijiang Tung-tching zprava
Siang-ťiang 湘江 Xiangjiang Tung-tching zprava
Chan-ťiang (Chan-šuej, I-ťü-che) 漢江 Hanjiang (Hanshui) Wu-chan zleva
Kan-ťiang 赣江 Ganjiang Pchu-jang zprava
Chuaj-che 淮河 Huaihe Jang-čou zleva

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

První meandr v provincii Jün-nan, kde se řeka otáčí téměř o 180 stupňů

Největší přísun vody dostává řeka v létě díky monzunovým dešťům. Na horním toku se značnou měrou podílí také tání sněhu a ledovců na horách. V letním období dosahuje vzestup hladiny v Sečuánské kotlině i více než 20 m a na dolním toku 10 až 15 m. V soutěskách činí rozdíl nejvyšší letní a nejnižší zimní úrovně hladiny až 40 m. Průměrný průtok vody činí 31 900 m³/s, což odpovídá ročnímu odtoku 960 km³. Tím je čtvrtou nejvodnatější řekou na světě (za Amazonkou, Kongem a Orinocem). Na dolním toku je významný vliv mořských přílivů, které se projevují až ve vzdálenosti 750 km od ústí u města Ťiou-ťiang. Řeka unáší k ústí 280 až 300 Mt nánosů ročně, což způsobuje rychlý růst delty (přibližně o 1 km za 35 až 40 let). Na převážné části toku má voda v řece žlutý odstín, takže pojmenování Evropanů Modrá řeka neodpovídá skutečnosti. V rovinách dolního toku se značná část nánosů ukládá v korytě, zanáší ho a vyvyšuje nad okolní terén. Aby se zabránilo zatopení přilehlých území byly podél řeky a jejich přítoků postaveny hráze o celkové délce 2700 km a výšce 10 až 12 m, ani ty však zcela povodním nezabránily. K největším povodním došlo v letech 1870, 1896, 1931, 1949, 1954. Řeka na převážné části toku v zimě nezamrzá, výjimku tvoří jen pomalé úseky na horním toku.

Povodně[editovat | editovat zdroj]

V historických záznamech napočteme za více než dvě tisíciletí od počátku dynastie Chan do pádu císařství 214 velkých povodní, tedy jednu v průměru za deset let. Ve 20. století napáchala Jang-c’ velké škody šestkrát – v letech 1911 (100 000 mrtvých), 1931 (145 000 mrtvých), 1935 (142 000 mrtvých), 1954 (30 000 mrtvých), 1996 a naposledy v roce 1998 (3 656 mrtvých), zničeno 5 milionů domů, zatopeno 21 milionů hektarů orné půdy – trojnásobek rozlohy ČR, celkem postiženo 290 milionů lidí). V hustě osídlené oblasti středního a dolního toku vyrůstají každým rokem nové domy a továrny, což dramaticky zvyšuje škody, způsobené každou budoucí povodní. Celou situaci komplikuje postupné zavážení jezer, lemujících dolní tok řeky. Jezera, která dokázala pochytit část vodních přívalů jsou pozvolna přeměňována v zemědělskou půdu. Příkladem může být jezero Tung-tching (洞庭, Dongting) jižně od Jüe-jangu, jehož rozloha se zmenšila z 6 000 km² v roce 1825, na 2 700 km² v roce 1983.

Využití[editovat | editovat zdroj]

První moderní most ve městě Wu-chan (1957)

Řeku lze bez nadsázky označit za hlavní tepnu čínského hospodářství. Využívá se na zavlažování a k zásobování vodou pro rozsáhlé zemědělské oblasti, hlavně v Sečuánské kotlině a na dolním toku. Je nejdůležitějším čínským lovištěm sladkovodních ryb, když především v povodí jezer Tung-tching-chu, Pcho-jang-chu a Tchaj-chu je široce rozvinutý rybolov (kapr obecný, tolstolobik bílý, amur bílý, amur černý). Již od dávných dob slouží k vodní dopravě, která je možná v délce 2850 km až k úpatí Čínsko-tibetského pohoří. Její význam je o to větší, až do Wu-chanu mohou plout námořní lodě s výtlakem do 10 kt. Na dolním toku řeku křižuje Velký kanál, který již od středověku řeku spojuje s dalšími oblastmi Číny. Od ústí Chuaj-che u Jang-čou směřuje na sever ke Žluté řece a dále k Pekingu, na opačnou stranu pak vede do Chang-čou. Je také obrovskou odpadní stokou, do které je ročně vypuštěno asi 14 miliard tun odpadních vod.[1]

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Schéma největších hydroenergetických projektů na řece

Na spodním toku jsou postaveny pouze dvě vodní elektrárny - elektrárna Tři soutěsky (instalovaný výkon 21 000 MW) a přehrada Ke-čou (čínsky pinyin Gezhou, znaky 葛洲) - instalovaný výkon 3 115 MW. Na horním toku je však v různých fázích výstavby či plánování 16 přehrad, mezi které patří další velké projekty - Siang-ťia (ve výstavbě, plánovaný instalovaný výkon 6 400 MW), Si-lou-tu (ve výstavbě, plánovaný instalovaný výkon 13 860 MW), Paj-che-thhan (ve výstavbě, plánovaný instalovaný výkon 13 050 MW), Wu-tung-te (ve výstavbě, plánovaný instalovaný výkon 8 700 MW).

Přehrada Tři soutěsky[editovat | editovat zdroj]

Řeka prodírající se Třemi soutěskami – výjev patřící minulosti

Mezi městy Wan-čou (dříve Wan-sien) a I-čchang se řeka v délce 200 km hluboce zařezává do skalních masívů a na několika místech se zužuje na 300 m. Toto romanticky vyhlížející údolí nese název Tři soutěsky (三峡, Sānxiá) a v roce 2008 zde byla dokončena výstavba gigantické 185 m vysoké přehrady Tři soutěsky (三峡大坝, Sānxiá Dàbà), která vzedmula hladinu řeky do vzdálenosti několika set kilometrů až k Čchung-čchingu. Stavba začala v roce 1994, napouštěna byla od roku 2003. Kvůli stavbě vodního díla Tři soutěsky musely být přestěhovány téměř 2 miliony lidí. V roce 2003 byla spuštěna první 700 MW turbína, při dokončení v roce 2008 mělo 26 turbín elektrárny instalovaný výkon 18 200 MW, čímž se přehada stala hydroelektrárnou s největším instalovaným výkonem na světě.[2] Již během výstavby v roce 2002 byla do projektu přidána podzemní elektrárna s dalšími 8 turbínami (6 x 700 MW, 2 x 50 MW). Tři turbíny byly spuštěny v roce 2011, čímž elektrárna dosáhla současného instalovaného výkonu 21 000 MW; zbylé mají být zprovozněny v roce 2012, čímž elektrárna dosáhne konečného instalovaného výkonu 22 500 MW.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

I když řeka je významnou tepnou vodní dopravy, pro železniční a silniční dopravu byla dlouho překážkou. Překonávána byla pomocí přívozů, což bylo při nepříznivých podmínkách nebezpečné - při nejtragičtější nehodě v říjnu 1945 nedaleko tcha-singu zahynulo při potopení přívozní lodě více než 800 osob.[3] Prvním mostem na dolním toku (3000 km od ústí) byl dvoupatrový (železnice a silnice) 1 760 metrů dlouhý most ve Wu-chanu. Další mosty a tunely následovaly, v dubnu 2012 je jich již 70. Vzhledem k rozměrům řeky jde o technicky náročná díla. Například nedaleko ústí překonává ramena řeky u Šangaje soustava tunelu (délka 9 km) a dvou mostů (délka 53 a 10 km - z toho 20 km přes řeku), nedaleko Su-čou přemosťuje řeku Most Su-tchung (zavěšený most s největším rozpětím hlavního pole - 1 088 metrů) a nedaleko Nankingu je Most Žun-jang (visutý most se čtvrtým největším rozpětím hlavního pole - 1 490 metrů).

Vzácná fauna[editovat | editovat zdroj]

Řeka je životním prostředím pozoruhodných endemických druhů živočichů, jakými jsou kriticky ohrožený veslonos čínský (Psephurus gladius), největší sladkovodní ryba nebo také kriticky ohrožený aligátor čínský (Alligator sinensis). Do začátku 21. století k nim patřil také kytovec delfínovec čínský (Lipotes vexillifer), který je od prosince 2006 považován za vyhynulého.

Větší města podél řeky[editovat | editovat zdroj]

loděnice na břehu s typickými říčními čluny

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]


  1. Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj, respekt.cz
  2. Časopis Stavebnictví: Tři soutěsky - čínská dimenze
  3. 《重温红色经典》专栏:中安轮烈士纪念馆