Jan Wiener

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Wiener
Narození26. května 1920
Hamburk
Úmrtí24. listopadu 2010 (ve věku 90 let)
Praha
NárodnostČeši
Oceněnímedaile Za zásluhy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Wiener (*26. května 1920, Hamburk24. listopadu 2010, Praha) byl letec RAF z druhé světové války a politický vězeň komunistického režimu.

Mládí a dospívání

Narodil se roku 1920 v Hamburku do česko-německé židovské rodiny, kde chodil do gymnázia Johanneum a poté, co se dostal k moci Hitler, se celá rodina přestěhovala do Prahy, kde také dospíval. Jeho nejoblíbenější činností byl fotbal a hlavně box, ve kterém vynikal. Kvůli fotbalu také – otcovu přání navzdory – odmítl složit náboženskou zkoušku dospělosti Bar micva, čehož posléze litoval a udělal si ji až ve svých sedmdesáti letech.

Mobilizace, Mnichov a exil

Při všeobecné mobilizaci v roce 1939, ačkoliv ještě nebyl plnoletý, se přihlásil do armády. Jakožto Žid byl po roce 1939 perzekvován. Nakonec se jemu a jeho otci (nikoliv však matce, která v roce 1942 zahynula v terezínské Malé pevnosti) podařilo dostat povolení k vystěhování. Tento "úspěch" však předcházela událost, která ovlivnila jeho život. Sebevražda otce, u které byl přítomen. Následoval útěk z obsazené Jugoslávie v roce 1941 přes Itálii do Svobodné Francie. Zatčen cestou na nádraží v Janově. Vězněn v italském internačním táboře pro cizince. Po invazi spojenců na Sicílii a na jih Itálie (1943) se podařil opakovaný pokus o útěk z tábora. Přes Afriku se dostal do Velké Británie a zde vstoupil do československé armády.

Za války v RAF, po válce na Kladně, v emigraci v USA

Mezi lety 1943 a 1945 působil u 311. čs. bombardovací peruti RAF jako navigátor. Po roce 1948 byl pro "protilidový postoj a protistátní spiknutí" označen za "západního – britského – agenta", byl zatčen a na více než pět let uvězněn v pracovním táboře u Kladna. Po Stalinově smrti byl v roce 1953 propuštěn a posléze emigroval do USA.

Po r. 1989 se vrátil do Československa, kde působil jako jeden z poradců prezidenta Václava Havla. Žil střídavě v Lennoxu v Massachusetts a v Praze, od 90. let vyučoval historii a holocaust na několika univerzitách, napsal knihu o atentátu na Reinharda Heydricha a jeho životní osudy byly zachyceny v několika dokumentárních filmech. Roku 2001 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.

Zemřel na podzim 2010 a na základě svého přání byl jeho popel roztroušen na několika místech ve světě, např. na Starém židovském hřbitově v Praze, nad kanálem La Manche, v arizonské poušti či v Jeruzalémě.

Externí odkazy