Jan Táborský z Klokotské Hory
Jan Táborský z Klokotské Hory (1500 Klokoty – leden 1572 Praha) byl český humanista, písař, učenec a spisovatel.
Obsah |
Život [editovat]
Vyučil se hudbě a písařství a od roku 1519 působil krátce jako varhaník v Mělníku. Roku 1528 přišel do Prahy studovat na pražské univerzitě matematiku, navštěvoval také přednášky Pavla Příbrama o astronomii. Nejdříve sloužil jako městský písař na radnici, pak si zařídil vlastní písařskou a iluminátorskou dílnu, která se specializovala na psaní partitur církevní hudby a na iluminované kancionály. Náboženským vyznáním byl utrakvista, ale zároveň horlivý stoupenec krále Ferdinanda I. Habsburského. Roku 1543 si se ženou Kateřinou koupil dům na Novém městě a roku 1549 se přestěhoval na Staré Město, kde koupil další domy. Roku 1549 ovdověl a znovu se oženil. Zemřel v lednu 1572.
Dílo [editovat]
Písařská a iluminátorská dílna [editovat]
Z dílny, která zaměstnávala několik písařů, vyšly slavné kancionály chrudimský (1530), svatovítský (1541 a 1552), čáslavský (1557), žlutický (1558), teplický a klatovský (1560), českobrodský (1561), rybářovský (1568) a další. Od roku 1529 psal Táborský také duchovní písně, které vyšly v jeho vydání kancionálu Miřinského, v Cithaře Jiřího Třanovského aj., ale narážely na odpor jak Českých bratří, tak i pražského faráře podobojí Bydžovského. Vydával tiskem i kancionály jiných autorů, zejména třetí a čtvrté vydání Miřinského »Písní Starého zákona« (1567 a 1577), k němuž připojil „Zprávu o jednostajném zpívání a o obecní notě“. Do některých kancionálů ze své dílny psal také verše s akrostichy. V kancionálu svatovítském z roku 1551 a ve "Zprávě o orloji" je i jeho portrét.[1]
Orloj [editovat]
Roku 1551 byl Táborský městskou radou pověřen dělat po Janu Zvůnkovi správce Staroměstského orloje. První rok orloj pouze studoval, od roku 1552 jej za pomoci pražského hodináře Daniela Skřivana opravil a vylepšil: čtyřiadvacetihodinový číselník na ciferníku doplnil o dvanáctihodinový německý, do středu velké sféry umístil kovovou desku s dvanácti měsíci, do kalendářní desky doplnil mezi české patrony svatého Prokopa a Jana Husa, ctěného tehdy také jako světce. Dále doplnil orloj o tabulku se sedmi astrologickými vládci dnů v týdnu. Zavedl také samočinné otáčení desek. Nakonec dal celý orloj pozlatit. Roku 1556 však svou neopatrností způsobil požár orloje a na čas byl své funkce zbaven. Po smrti jeho nástupce Tobiáše roku 1560 však radní povolali Táborského znovu do služby. Ke konci svého života Táborský funkce a stav orloje důkladně popsal ve „Vypsání orloje pražského“ (1570) pro staroměstskou radu. Tyto činnosti mu již dříve vynesly značné jmění, roku 1554 také erb, šlechtický titul a roku 1556 jej král Ferdinand I. Habsburský povýšil do vladyckého stavu.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Ottův slovník naučný, heslo Táborský Jan. Sv. 25, str. 16
- TEIGE Josef, Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho Zpráva o orloji Staroměstském; in: Časopis společnosti přátel starožitností českých; roč. 9; Praha 1901, str. 1-12 a 65-69.
- MICHAL Stanislav, Hodináři a hodinářství v českých zemích. Praha Libri 2002
- WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. Dostupné online. Kapitola Jan Táborský, s. 499.
Reference [editovat]
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Táborský Jan
Související články [editovat]
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
