Jan Syrový
arm. gen. Jan Syrový | |
---|---|
Podobizna z roku 1938 | |
11. předseda vlády Československa | |
Ve funkci: 22. září 1938 – 1. prosinec 1938 | |
Prezident | Edvard Beneš Emil Hácha |
Předchůdce | Milan Hodža |
Nástupce | Rudolf Beran |
6. a 11. ministr národní obrany ČSR | |
Ve funkci: 18. březen 1926 – 12. říjen 1926 | |
Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
Předseda vlády | Jan Černý |
Předchůdce | Jiří Stříbrný |
Nástupce | František Udržal |
Ve funkci: 22. září 1938 – 15. března 1939 | |
Prezident | Edvard Beneš Emil Hácha |
Předseda vlády | Jan Syrový Rudolf Beran |
Předchůdce | František Machník |
Nástupce | Ludvík Svoboda |
1. ministr národní obrany Protektorátu Čechy a Morava | |
Ve funkci: 16. března 1939 – 27. duben 1939 | |
Prezident | Emil Hácha |
Předseda vlády | Rudolf Beran |
Předchůdce | nikdo (funkce vznikla) |
Nástupce | nikdo (funkce zanikla) |
Vojenská služba | |
Hodnost | armádní generál |
Bitvy/války | bitva u Zborova, Ruská občanská válka |
Narození | 24. leden 1888 Třebíč Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 17. října 1970 (ve věku 82 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | česká |
Příbuzní | Jaroslav Malínský (švagr nebo švagrová) |
Zaměstnání | voják, politik, noční hlídač |
Profese | stavební technik |
Ocenění | Řád sv. Jiří 4. třídy (1915) Kříž svatého Jiří (1915) Řád sv. Stanislava 3. třídy (1915) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1916) Řád sv. Anny 4. třídy (1917) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Jan Syrový |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 Třebíč[1] – 17. října 1970 Praha) byl československý voják, příslušník a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.
V roce 1938 byla nynější Ruská ulice v Třebíči přejmenována na ulici Generála Jana Syrového, později však byla přejmenována zpět na název Ruská ulice.[2]
Život
Mládí
Jan Syrový se narodil v Třebíči na Stařečce v domě číslo popisné 13 v tehdejší Klimentově ulici dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského klempíře Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové.[3]
V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně.[3] Odmaturoval roku 1906[4] a poté nastoupil do rakousko-uherské armády.
V době, kdy nepobýval v Brně, se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový spřátelil.[3] Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.[3]
Vojenská kariéra
V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán, ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka.
Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které 2. července 1917 přišel o pravé oko (byl těžce zraněn v průběhu dělostřelecké přípravy). Jako starodružinník nově vznikající Československé brigády provedl mnohé úspěšné průzkumné akce, jak dokládají hlášení hlavního štábu Ruské armády. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.[4]
-
Jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků[5]
-
Jako velitel československého vojska v Sibiři (kolem 1918-1920)[6]
Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.
30. května 1938 se jeho portrét objevil na titulní straně amerického časopisu Life s popiskem "Commander of the Czech army".
Podzim 1938
22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“. Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.
Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.
Prožívám nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad kterým lehčí by bylo zemřít. Zůstali jsme sami. Měli jsme volbu mezi zoufalou a bezvýslednou obranou, která by znamenala nejen obětování celého dospělého pokolení, ale i žen a dětí. A mezi přijetím podmínek, které v bezohlednosti jsouce položeny po nátlaku bez války, nemají příkladu v dějinách.Jan Syrový, projev k národu, [7]
Odsouzení a uvěznění
Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.
Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti je nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.
Rodina
Bratrem jeho manželky Anny byl akademický malíř Jaroslav Malínský.
Vyznamenání [8]
- Československo
- Československý válečný kříž 1914-1918, se čtyřmi lipovými ratolestmi
- Řád sokola, s meči
- Československá revoluční medaile, se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
- Československá medaile Vítězství
- Belgie
- Řád koruny, II. třídy – velkodůstojník
- Válečný kříž 1915 [9]
- Estonsko
- Řád orlího kříže [10], I. třída
- Francie
- Řád čestné legie, II. třída – velkodůstojník [kdy?]
- Řád čestné legie, III. třída – komandér
- Řád čestné legie, IV. třída – důstojník
- Řád čestné legie, V. třída – rytíř
- Válečný kříž 1914-1918, s palmou
- Itálie
- Řád italské koruny , II. třída – velkodůstojník
- Válečný záslužný kříž [11]
- Japonsko
- Řád Posvátného pokladu [12], II. třída
- Jugoslávie
- Řád svatého Sávy, I. třída
- Řád bílého orla, I. třídy – velkokříž
- Řád bílého orla, II. třídy – velkodůstojník
- Řád Karadjordjevičovy hvězdy, II. třídy
- Litva
- Řád Vytisova kříže [13], II. třídy
- Lotyšsko
- Řád medvědobijce [14], II. třídy
- Řád tří hvězd, II. třídy
- Maroko
- Řád Nischan el Quissam Alaouite, I. třída
- Polsko
- Řád znovuzrozeného Polska, II. třídy
- Rumunsko
- Řád rumunské hvězdy [15], I. třídy
- Řád rumunské koruny, II. třídy
- Řád Za věrné služby[16]
- Pamětní Kříž na válku 1916-1919[17]se štítkem „Siberia“
- Ruské impérium
- Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
- Imperátorský Řád svaté Anny, IV. třída
- Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
- Řád sv. Jiří , IV. třída
- Řecko
- Tunisko
- Řád Nichan Iftikhar[20], I. třídy
- Spojené království
- Řád lázně,II. třídy (KCB)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BLAŽEK, Tomáš. Sporný hrdina, generál Syrový, měl ulici v rodné Třebíči jen pár let. iDNES.cz [online]. 2018-04-28 [cit. 2018-04-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 177.
- ↑ a b Vojenské osobnosti předválečné armády - Armádní generál Jan Syrový [online]. armada.vojenstvi.cz [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54.
- ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920". Kniha 4, díl V, "Od Volhy na Urál, magistrála, návrat do vlasti", 1918-1920. Praha: Za svobodu, 1929. 900 stran, Strana 1 (obrazová příloha na samém úvodu knihy).
- ↑ JOS. Syrový: Mnichov? Horší než smrt. 5 plus 2 (Praha, pátek 21. září 2018). 09. 2018, roč. VII, čís. 34, s. 14.
- ↑ Válka.cz, arm. gen. Jan Syrový
- ↑ Válka.cz, Válečný kříž 1915
- ↑ Válka.cz, Řád orlího kříže
- ↑ Válka.cz, Válečný záslužný kříž
- ↑ Válka.cz, Řád Posvátného pokladu
- ↑ Válka.cz, Řád Vytisova kříže
- ↑ Válka.cz, Řád medvědobijce
- ↑ Válka.cz, Řád rumunské hvězdy
- ↑ Válka.cz, Řád Za věrné služby
- ↑ Válka.cz, Pamětní Kříž na válku 1916-1919
- ↑ Válka.cz, Řád Fénixe
- ↑ Válka.cz, Medaile Za vojenské zásluhy 1917
- ↑ Válka.cz, Řád Nichan Iftikhar
Literatura
- FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.
- GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6.
- PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.
- ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 176-179.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Syrový na Wikimedia Commons
- Osoba Jan Syrový ve Wikicitátech
- Jan Syrový v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový
- Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938
- Gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938
- Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu
- Generál Jan Syrový – video z cyklu České televize Historický magazín
Předchůdce | Jan Syrový | Nástupce |
---|---|---|
Milan Hodža | premiér Československa 1938 |
Rudolf Beran |
František Machník | ministr národní obrany ČSR 1938–1939 |
gen. Sergěj Ingr |
Jiří Stříbrný | ministr národní obrany ČSR 1926 |
František Udržal |
Vojenské úřady | ||
Eugène Mittelhausser | náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1926–1933 |
Ludvík Krejčí |
- Předsedové československých vlád
- Čeští armádní generálové
- Českoslovenští ministři národní obrany
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Čeští svobodní zednáři
- Narození 1888
- Narození 24. ledna
- Úmrtí 1970
- Pohřbení na Olšanech
- Českoslovenští legionáři
- Ministři vlád Protektorátu Čechy a Morava
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu čestné legie
- Náčelníci generálního štábu československé armády
- Narození v Třebíči
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Úmrtí v Praze
- Nositelé Řádu lázně
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Bílého lva
- Nositelé Kříže svatého Jiří
- Starodružiníci
- Úmrtí 17. října
- Nositelé Řádu rumunské koruny 2. třídy