Jan Sviták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jan Sviták (23. prosince 1898, Plzeň, Rakousko-Uhersko10. května 1945, Praha,[1] Československo) byl český režisér, herec a scénárista.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení křižníku Wien dne 10. prosince 1917 u Terstu, zasaženého italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost.[2] Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921–1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K. H. Hilara. Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.

Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii.

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli.[3] Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty.[4] Existují však svědectví, např. spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna Milana, které naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným.[5]

Byl ženatý s herečkou Vilmou Svitákovou, se kterou měl syna Milana. Po rozvodu se Vilma provdala za reportéra dr. Františka Kocourka a společně syna vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně.[6] Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu 1945 využíval maršál Rudé armády Koněv a jeho štáb.[7]

Na konci roku 1944 po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí.[8]

Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec, bratr Jana Svitáka, věděl od Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost.[9]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jan Sviták byl dne 9. května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard do Bartolomějské ulice.[10] Ráno 10. května byl z Bartolomějské ulice č. 4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl následně lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí, byl vlečen ke kostelu svatého Martina a zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera.[11]

V protokolu ze 3. září 1945 uvedl Zdeněk (Giňa) Hašler, syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták.[12]

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni.[13]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Režisér, film[editovat | editovat zdroj]

  • Anita v ráji (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Život vojenský – život veselý (1934)
  • Milan Rastislav Štefánik (1935)
  • Pan otec Karafiát (1935)
  • Divoch (1936)
  • Divoch (German version) (1936)
  • Rozvod paní Evy (1937)
  • Srdce na kolejích (1937)
  • Třetí zvonění (1938)
  • Srdce v celofánu (1939)
  • U svatého Matěje (1939)
  • Poslední Podskalák (1940)
  • Přednosta stanice (1941)

Herec, film[editovat | editovat zdroj]

Herec, divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titul. role, slovenské Národní divadlo, režie V.Jiřikovský

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190, ISBN 80-86182-51-7
  2. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 13, ISBN 80-86182-51-7
  3. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 17, 89, 91, ISBN 80-86182-51-7
  4. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 92, ISBN 80-86182-51-7
  5. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 149, 150, 168, ISBN 80-86182-51-7
  6. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 146, ISBN 80-86182-51-7
  7. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190, ISBN 80-86182-51-7
  8. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 166–7, ISBN 80-86182-51-7
  9. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 173, ISBN 80-86182-51-7
  10. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 189, ISBN 80-86182-51-7
  11. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190–3, 254, ISBN 80-86182-51-7
  12. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 269, ISBN 80-86182-51-7
  13. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 192, ISBN 80-86182-51-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]