Jan Petránek (novinář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Petránek
Jan Petránek v r. 2013
Jan Petránek v r. 2013
Narození28. prosince 1931
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. listopadu 2018 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtísrdeční selhání
Povoláníspisovatel, novinář, komentátor, broadcaster, politický komentátor, textař a publicista
StátČeskoČesko Česko
Tématažurnalistika, rozhlasová žurnalistika a literární tvorba
Ocenění
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Petránek (28. prosince 1931 Praha10. listopadu 2018 Praha) byl český novinář, komentátor, literát a disident.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Českoslovanskou akademii obchodní Dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici.[1] V letech 19511968 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu se zaměřením na zahraniční vztahy a kosmonautiku. Jako zahraniční korespondent působil v Indii, Pákistánu, Sovětském svazu, Vietnamu a Číně. Někdy v té době byl veden jako tajný spolupracovník zahraničně-politické rozvědky kategorie ideový spolupracovník s krycím jménem Klement.[2][3]

Účastnil se vysílání rozhlasu během invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V červenci 1969 sice pro rozhlas ještě v přímém přenosu komentoval přistání americké kosmické lodi Apollo 11 na Měsíci, ale v nastupující normalizaci už nesměl novinářskou profesi vykonávat a do roku 1989 pracoval jako topič ve státním podniku Mitas. Byl sledován komunistickou státní bezpečností, vedla na něj tzv. signální svazek k prověření podezření z trestné činnosti a měla jej za nepřátelskou osobu s krycím jménem Merkur.[4][5]

Stal se signatářem Charty 77. Od roku 1987 přispíval do samizdatových Lidových novin, kde po sametové revoluci pracoval jako redaktor. Zaměřil se na analyzování událostí a poměrů v zemích bývalého Sovětského svazu, a to i po odchodu do penze v roce 1993.[6] Vystupoval také na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1969 byl členem skupiny Šanson – věc veřejná, pro kterou psal texty a také s ní vystupoval.[7] Přeložil dějiny Spojených států a Středního východu.[6]

  • Andělé a čerti (povídková kniha)
  • Pod hvězdným šapitó (povídková kniha)
  • PETRÁNEK, Jan. Na co jsem si ještě vzpomněl (privátní encefalogram našeho tak málo lidského XX. století). [s.l.]: Radioservis, 2014. 306 s. ISBN 978-80-87530-44-3. 
  • PETRÁNEK, Jan. Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi / Noční verše z kotelny. [s.l.]: Radioservis, 2018. 125 s. ISBN 978-80-87530-63-4. 

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou mnohaletou publicistickou činnost uveden do Síně slávy Českého rozhlasu.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Akademie v Resslově 8 slaví 140. výročí. S. 8. Noviny Prahy 2 [PDF]. Říjen 2012. Roč. 14., čís. 10., s. 8. Dostupné online. 
  2. HOVORKOVÁ, Johana. Obdivovaný novinář Petránek: Od odporu proti okupaci až k obhajobě Putina. Fórum 24. 2018-11-11. Dostupné online [cit. 2018-11-12]. 
  3. Evidenční záznamy podle § 7 zákona č. 107/2002 Sb. [online]. Archiv bezpečnostních složek [cit. 2018-11-12]. S. 322. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  4. Sekcia informatiky ÚPN. Vyhľadávanie - Registračné protokoly agentúrnych a operatívnych zväzkov Štátnej bezpečnosti [online]. Ústav pamäti národa [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Sekcia informatiky ÚPN. Strana: 43, KS ZNB - Správa ŠtB [online]. Ústav pamäti národa [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. a b Zemřel novinář Jan Petránek, psal i do samizdatových Lidových novin. Lidovky.cz [online]. 2018-11-11 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  7. Šanson - věc veřejná. Český hudební slovník; www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. 
  8. ŠVARCOVÁ, Alžběta. Jan Petránek, novinář a komentátor. Český rozhlas [online]. [cit. 2016-12-28]. Dostupné online. 
  9. KADLEC, Miloš. Asociace nezávislých médií a Krameriova cena ještě jednou. Manipulátoři [online]. 2018-09-17 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]