Jan Novák (plavec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PaedDr. Ján Novák, CSc.
Osobní informace
Datum narození16. října 1942 (81 let)
Sportovní informace
Sportplavání
Disciplínadálkové a zimní plavání
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ján Novák, též Jan Novák (* 16. října 1942) je československý dálkový plavec slovenské národnosti, bývalý vojenský letec ČSLA a politik KSČM, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po rozpadu Československa žije v Česku.

Je považován za historicky nejúspěšnějšího československého dálkového plavce v chladných vodách.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Slovensku, pocházel z regionu Piešťan. Oba jeho rodiče byli Slováci. V dětství trpěl zdravotními potížemi a tak se jeho otec se rozhodl zlepšit zdraví svého syna otužováním a sportem. Vysokou školu absolvoval v Košicích. Působil v Banské Bystrici a Trenčíně. Kvůli své vojenské kariéře ale přesídlil do Prahy, kde pracoval na velitelství letectva. Jako vojenský pilot ČSLA dosáhl hodnosti plukovníka.

Pak pracoval po dobu 12 let v armádním sportu, v oddílech ASVŠ Dukla Banská Bystrica, ASVŠ Dukla Trenčín a Ministerstvo obrany Praha. Působil jako popularizátor sportu, dálkového plavání a otužování. Publikoval četné odborné studie, působil jako plavecký trenér a učitel plavání. V roce 1976 získal titul Zasloužilý mistr sportu. Byl rovněž výborným sportovním střelcem a vítězem mnoha závodů. V Hradci Králové jako mladík také působil v judistickém oddílu a byl dorosteneckým mistrem Československa v tomto sportu.[2]

Proslavil se jako dálkový plavec. K dálkovým přeplavbám ho inspiroval v roce 1970 František Venclovský. Počátkem 70. let bydlel a pracoval v Pardubicích, ale na své výkony trénoval i v lokalitě Slnečné jazerá u Sence. Jako první suchozemec přeplaval v roce 1974 Lamanšský průliv v těžším směru z Anglie do Francie, což opět zopakoval v roce 1975. Byl zároveň historicky prvním etnickým Slovákem a druhým Čechoslovákem, který průliv přeplaval. Jako druhý člověk v historii přeplaval v roce 1974 úsek HiddenseeStralsund u německých břehů a opětovně tuto trasu zvládl v roce 1976. V roce 1973 zvítězil mezi 545 účastníky v závodě Sundschwimmen. Uplaval také 95 kilometrů na trase DánskoPolsko. V roce 1972 a 1976 vyhrál plavecký maraton na vodní nádrži Lipno a v roce 1975 a 1976 zvítězil v závodě napříč Žermanickou přehradou. V roce 1976 zvítězil ve 2. ročníku mistrovství Slovenska v dálkovém plavání na 25 kilometrů. Zaměřoval se na plavání v studených vodách. V roce 1990 jako první přeplaval jezero Bajkal, roku 1989 řeku Angaru v zimě (teplota vody 0,08 °C, teplota vzduchu -20 °C). V roce 1977 uplaval štafetově 45 kilometrů od ústí Bajkalu po Irkutsk při teplotě vody 4-7 °C a uplaval 2400 metrů v mořské vodě o teplotě 4 °C při teplotě vzduchu -6 °C v Mechelenu. Kvůli dálkovému plavání musel rozprodat zařízení bytu a rozpadlo se mu manželství. [1][2]

Po sametové revoluci se angažoval i v politice. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do české části Sněmovny národů (volební obvod Východočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. I později byl aktivní v levicových organizacích. Působil v listu Haló noviny.[3]

V roce 2010 se uvádí, že žije jako důchodce v Praze.[2] Stále se účastní plaveckých a otužileckých akcí. V prosinci 2010 byl hlavním rozhodčím otužilecké plavby Vltavou v Praze [4] [5].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jan Novák [online]. otuzilci.cz [cit. 2012-09-12]. Dostupné online. 
  2. a b c Som Slovák, tvrdí zabudnutý premožiteľ Lamanšského prielivu [online]. spravy.pravda.sk [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Moji kandidaturu do Senátu podporují [online]. kscm.cz [cit. 2012-09-12]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. Ledovou vodu Vltavy si letos vyzkoušelo 182 plavců [online]. halonoviny.cz [cit. 2012-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. 
  5. Otužilci na Vltavě [online]. Česká televize [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]