Jan Miller (kněz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Miller
Narození17. září 1650 nebo 8. září 1650
Úmrtí21. září 1723 (ve věku 73 let)
Liběšice
Povolánípedagog, spisovatel, katolický kněz, kněz a učitel
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Phil. Dr. Theol. Dr. Jan Miller, SJ (17. září 1650, Wilmsdorf u Goldbergu, nyní Sedzimierow u Złotoryja21. září 1723, Liběšice) byl jezuitský teolog, historik a představený v 17. a 18. století, který byl literárně činný.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Miller byl asi slezským Němcem, který vstoupil roku 1669 v Olomouci do Tovaryštva Ježíšova. Studoval filosofii (1669–1871) a teologii (1677–1680) na olomoucké univerzitě. V olomoucké koleji byl v letech 1687–1688 ministrem, pak se stal rektorem koleje v Kladsku (1688-1691), superiorem rezidence v Bohosudově (1992–1693), rektorem koleje v Chebu (1693–1696), rektorem kolej v Jihlavě (1698–1701). V letech 1703–1707 byl provinciálem české jezuitské provincie, pak se stal rektorem pražské koleje (1708–1711) a univerzity (1708–1709, 1710–1711) a následně rektorem koleje a univerzity v Olomouci (1711–1715). V Olomouci se aktivně zúčastnil výstavby kolejního kostela Panny Marie Sněžné. Pak byl další tři roky (1715–1718) rektorem brněnské koleje, následně odešel na odpočinek do jezuitské rezidence v Liběšicích, kde v roce 1723 zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Miller byl velmi literárně činný, jeho nejdůležitějším dílem je Historia provinciae Bohemiae Societatis Iesu ab anno 1555 usque ad annum 1723, ale napsal množství dalších prací vztahujících se k dějinám jezuitského řádu a jeho jednotlivých řádových domů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fechtnerová Anna, Rectores collegiorum Societatis Iesu in Bohemia, Moravia ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII iacentem – Rektoři kolejí Tovaryšstva Ježíšova v Čechách, na Moravě a ve Slezsku do roku 1773, I-II, Praha, Národní knihovna 1993. ISBN 80-7050-158-8, díl I., s. 58–59, 190, 288–289, díl II, s. 335, 360–361, 379-380.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]