Jan Kodeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Jan Kodeš
Jan Kodeš (2006)
Jan Kodeš (2006)
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum narození1. března 1946 (78 let)
Místo narozeníPraha, Československo
BydlištěPraha, Česko
Výška175 cm
Hmotnost81 kg
Držení raketypravou rukou;bekhend jednoruč
Výdělek693 197 USD
Síň slávy1990 (odkaz)
Dvouhra
Poměr zápasů427–250
Tituly8 titulů / 18 finále
Nejvyšší umístění4. místo (13. září 1973)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open
French Openvítěz (1970, 1971)
Wimbledonvítěz (1973)
US Openfinále (1971, 1973)
Čtyřhra
Poměr zápasů316–188
Tituly17 titulů / 24 finále
Nejvyšší umístění12. místo (21. května 1979)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open
French Openfinále (1977)
Wimbledončtvrtfinále (1973)
US Open3. kolo (1969)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 8. března 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kodeš (* 1. března 1946 Praha) je bývalý profesionální český tenista, jeden z nejlepších československých tenistů historie. Zvítězil ve Wimbledonu roku 1973 a na French Open v letech 1970 a 1971. V letech 1994–1998 byl prezidentem ČTS.

V letech 1966–1980 nastupoval za československý tým v Davis Cupu, Byl členem vítězného družstva ČSSR v Davisově poháru roku 1980. V open éře, v letech 1970 a 1971, vyhrál mezinárodní mistrovství Francie na Roland Garros na antukovém povrchu. V závěru roku, se prosadil i na travnatých dvorcích na US Open v New Yorku postupem do finále. V roce 1973 zvítězil ve dvouhře na turnaji ve Wimbledonu, stal se československým sportovcem roku 1973 a obdržel Státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.

V letech 1982-1986 se významně podílel na přestavbě tenisového areálu I.ČLTK s výstavbou nového centrální dvorce, který byl otevřen pro MS žen o Pohár Federace (dnešní BJK Cup) v roce 1986.

V roce 1987 založil pro ČTS mužský tenisový turnaj „Čedok Open“, který se stal součástí světového okruhu ATP Tour. V rámci Evropy to byl první turnaj v komunistické zemi, kde hráči obdrželi „prize money“ v dolarech. Ve funkci ředitele uspořádal 12 ročníků (1987-1998) za účasti světových hráčů jako byli vítězové GS turnajů Bruguera, Muster, Safin, Kafelnikov, Kuerten, Korda a další… Turnaj pokračoval až do roku 1999 a potom byl přeřazen do nižší kategorie ATP Challenger.

V roce 1988 mu byla udělena cena prezidenta ITF „Award for Services in the Game!“. V roce 1990 byl slavnostně uveden do ITHF (Mezinárodní tenisové síně slávy) v Newportu, Rhode Island, USA.

V letech 1994–1998 zastával funkci prezidenta Českého tenisového svazu. V anketě Sportovec roku 2011 byl uveden mezi české sportovní legendy, když získal Cenu Emila Zátopka.[1]

V období 1994–2003 byl jednatelem firem KP Fashion Group a Prague CZ Fashion, které prodávaly luxusní zboží firmy Hugo Boss.

V televizní anketě 100 Greatest of All Time z března 2012, která měla za cíl uvést sto nejlepších tenistů historie, se umístil na 83. místě[2], v roce 2013 pak obdržel cenu Českého klubu fair play za celoživotní vystupování. Zasedá v nominační komisi (Enshrinee Nominating Committee) pro vstup do Mezinárodní síně slávy.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Je nejúspěšnějším československým tenistou 60. a 70. let 20. století. Jeho domovským klubem byla Čechie Karlín, pak I. ČLTK na Štvanici, ze kterého přestoupil do Sparty Praha. Jeho silnou zbraní byl liftovaný až topspinový bekhend a fyzická kondiční příprava.

Kariéru zahájil v roce 1964, když vyhrál dorostenecké Mistrovství ČSSR. V domácích soutěžích družstev startoval za dva kluby: Spartak Praha Motorlet (I.ČLTK Praha) (tituly: 1963, 64, 65, 66) a za Spartu Praha (tituly: 1970, 71, 72, 73, 74, 76). Mistrem ČSSR ve dvouhře se stal v letech 1966, 67, 69, 72, ve čtyřhře v letech 1966, 69, 70, 72, 79 a ve smíšené čtyřhře v letech 1967, 69 a 72.

V následujících dvou letech 1965–1966 byl hlavní oporou československé reprezentace, která dvakrát zvítězila na Galeově poháru. Stal se mistrem ČSSR ve dvouhře v letech 1966–67, 1969 a 1972, ve čtyřhře 1969–1970 a 1972. Na mezinárodním mistrovství ČSSR triumfoval ve dvouhře 1970–1971 a ve čtyřhře 1971.

Davis Cupovou dráhu nastoupil v roce 1966 v utkání proti Rakousku. V soutěži odehrál celkově 96 zápasů, nejvíce v české historii (60 dvouher a 36 čtyřher), z toho 59 vítězných. Byl členem družstva jak v roce 1975, kdy ČSSR hrála finále ve Stockholmu proti Švédsku 2-3, tak i roku 1980, ve kterém Československo zvítězilo (ve finále v Praze proti Itálii) 4-1. V letech 1982–1987 byl nehrajícím kapitánem týmu.

Ve Wimbledonu dokázal vyhrát ve dvouhře roku 1973, v semifinále byl v roce 1972 a ve čtvrtfinále v roce 1974. Ve Wimbledonu 1974 při obhajobě svého vítězství ve čtvrtfinále podlehl budoucímu vítězi Američanu Jimmy Connorsovi v 5 setech. Turnaj ve Wimbledonu 1973 bojkotovalo cca 81 hráčů, členů Asociace profesionálních tenistů, pro nesouhlas s vyřazením Nicoly Piliće z turnaje[3], o kterém rozhodla ITF (Mezinárodní tenisová federace). Dva měsíce po Wimbledonu na US Open za účasti všech hráčů byl Jan Kodeš opět ve finále, kde v boji o 1. místo na světě prohrál v pěti setech s Australanem Newcombem (vedl 2:1 na sety).

Na French Open zvítězil ve dvouhře v letech 1970 a 1971, finalista US Open (1971, 1973), čtvrtfinále hrál v sezónách 1972 a 1973 a ve čtyřhře se probojoval do finále v roce 1977.

Dvakrát hrál finále US Open ve dvouhře (1971, 1973). Mezi další úspěchy se řadí trojnásobné finále na mezinárodním mistrovství Itálie (1970–72), titul bez ztráty setu na mezinárodním mistrovství Španělska v Barceloně (1972), vítězství na turnajích v Kolíně nad Rýnem a v Bejrútu (1973), titul silně obsazeného turnaje v Madridu ve dvouhře (1975), v Basileji (1976) a 3× finále v Nice a Kitzbühelu. Grandslamu Australian Open se nikdy nezúčastnil. Ve čtyřhře zvítězil na turnajích v Monte Carlu (s F. Jauffretem), Madridu (s Nastasem) a Barceloně (s W. Fibakem), finalista na French Open a ve Vídni (s W. Fibakem), v Oviedu (s R. Ramirezem).

Čtyřikrát se zúčastnil závěrečného Turnaje mistrů – Grand Prix (dnes ATP finals) v letech 1970-1974 (v Tokyu 1970, v Paříži 1971, Barceloně 1972, Bostonu 1973 a Dallasu 1974), jednou závěrečného turnaje WCT finále (Světového mistrovství v tenise, 1974).

Během své kariéry hrál 79 pětisetových zápasů, z toho 44 vítězných. Nejvýše postavený na žebříčku ATP pro dvouhru byl v září 1973 na 4. místě, ve čtyřhře pak na 12. místě (1979). V československém žebříčku byl v mužské dvouhře na 1. místě v letech 1966–1977.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou (má titul Ing.). Jeho sestry jsou československá tenistka Vlasta Vopičková roz. Kodešová (* 26. března 1944) a Anna Bálková roz. Kodešová (* 1938). Rozvedený (Lenka Rosslerová), syn Jan (11. března 1972), dcera Tereza (27. ledna 1976). Nyní manželka Martina Kodeš Schlonzová, dcera Anna Sophie (21. května 1996).

Tabulky sportovních výsledků[editovat | editovat zdroj]

V tabulkách nejsou uvedena vítězství a finálová účast na turnajích v letech 1966 až 1969, jako například vítězství na mezinárodních mistrovstvích a turnajích v Santiagu, Viňa del Mar, Sao Paulu, Lyonu, Cannes, Lucemburku, St. Petersburgu (USA), Bejrútu, Zaragoze, Splitu, Varně, Plovdivu, Paříži (Racing Club) a třikrát MM ČSSR v Bratislavě. Ve čtyřhře s Javorským v Bratislavě, dále s Janem Kukalem, vyhrál turnaje v Lyonu, Hilversumu, Maconu (USA), Pittsburghu, Caracasu, Istanbulu, Bratislavě, Bejrútu a Splitu. S Pálou v Lucemburku a Zaragoze. S Rodriguezem ve Viňa del Mar v Chile. Na všech těchto turnajích či mistrovstvích bylo startovní pole vždy minimálně 32 hráčů, jako dnes na turnajích ATP tour, ale nejsou uvedeny v ročenkách ATP Tour, neboť ATP Tour v té době ještě neexistovala a publikaci nevydávala.

V knize, kterou napsal Petr Kolář a Janem Kodešem „Jan Kodeš - Tenis byl můj život“, v anglické verzi „A Journey to Glory from behind the Iron Curtain“, je uvedeno 25 vítězství ve dvouhře, 27 účastí ve finále, 32 vítězství ve čtyřhře a 29 účastí ve finále čtyřhry. Byl účastníkem závěrečných turnajů „mistrů“ Grand Prix (dnes ATP finals) v letech 1970-1974 (v Tokyu 1970, v Paříži 1971, Barceloně 1972, Bostonu 1973 a Dallasu 1974).

Finálová utkání na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra - 5 (3-2)[editovat | editovat zdroj]

Vítěz (3)
Rok Vítěz Finalista Výsledek
1970 French Open (1) Jugoslávie Željko Franulović 6–2, 6–4, 6–0
1971 French Open (2) Rumunsko Ilie Năstase 8–6, 6–2, 2–6, 7–5
1973 Wimbledon Sovětský svaz Alex Metreveli 6–1, 9–8(5), 6–3
Finalista (2)
Rok Turnaj Vítěz Výsledek
1971 US Open (1) USA Stan Smith 3–6, 6–3, 6–2, 7–6
1973 US Open (2) Austrálie John Newcombe 6–4, 1–6, 4–6, 6–2, 6–3

Čtyřhra - 1 (0-1)[editovat | editovat zdroj]

Finalista (1)
Rok Turnaj Spoluhráč Vítězové Výsledek
1977 French Open Polsko Wojciech Fibak USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
6–7, 6–4, 3–6, 4–6

Finálová utkání turnajů - dvouhra (25)[editovat | editovat zdroj]

Vítěz (8)[editovat | editovat zdroj]

Číslo Rok Turnaj Povrch Finalista Výsledek
1. 1970 French Open, Paříž antuka Jugoslávie Željko Franulović 6–2, 6–4, 6–0
2. 1971 Katánie, Itálie antuka Francie Georges Goven 6–3, 6–0, 6–2
3. 1971 French Open, Paříž antuka Rumunsko Ilie Năstase 8–6, 6–2, 2–6, 7–5
4. 1972 Barcelona, Španělsko antuka Španělsko Manuel Orantes 6–3, 6–2, 6–3
5. 1973 Kolín nad Rýnem, NSR koberec Nový Zéland Brian Fairlie 6–1, 6–3, 6–1
6. 1973 Wimbledon, Londýn tráva Sovětský svaz Alex Metreveli 6–1, 9–8, 6–3
7. 1975 Madrid, Španělsko antuka Itálie Adriano Panatta 6–2, 3–6, 7–6, 6–2
8. 1976 Basilej, Švýcarsko Mateflex Česko Jiří Hřebec 6–4, 6–2, 6–3

Finalista (18)[editovat | editovat zdroj]

Číslo Rok Turnaj Povrch Vítěz Výsledek
1. 1970 Řím, Itálie antuka Rumunsko Ilie Năstase 6–3, 1–6, 6–3, 8–6
2. 1971 Nice, Francie antuka Rumunsko Ilie Năstase 10–8, 11–9, 6–1
3. 1971 Řím, Itálie antuka Austrálie Rod Laver 7–5, 6–3, 6–3
4. 1971 US Open, New York tráva USA Stan Smith 3–6, 6–3, 6–2, 7–6
5. 1971 Stockholm, Švédsko tvrdý (i) USA Arthur Ashe 6–1, 3–6, 6–2, 1–6, 6–4
6. 1972 Nice, Francie antuka Rumunsko Ilie Năstase 6–0, 6–4, 6–3
7. 1972 Řím, Itálie antuka Španělsko Manuel Orantes 4–6, 6–1, 7–5, 6–2
8. 1973 Vancouver, Kanada koberec USA Tom Gorman 3–6, 6–2, 7–5
9. 1973 US Open, New York tráva Austrálie John Newcombe 6–4, 1–6, 4–6, 6–2, 6–3
10. 1973 Praha, Československo Mateflex Česko Jiří Hřebec 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 7–5
11. 1975 Hampton, USA koberec USA Jimmy Connors 3–6, 6–3, 6–0
12. 1975 Hamburg, NSR antuka Španělsko Manuel Orantes 3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1
13. 1975 Düsseldorf, NS antuka Chile Jaime Fillol 6–4, 1–6, 6–0, 7–5
14. 1975 Kitzbühel, Austria antuka Itálie Adriano Panatta 2–6, 6–2, 7–5, 6–4
15. 1976 Nice, Francie antuka Itálie Corrado Barazzutti 6–2, 2–6, 5–7, 7–6, 8–6
16. 1976 Kitzbühel, Rakousko antuka Španělsko Manuel Orantes 7–6, 6–2, 7–6
17. 1977 Kitzbühel, Rakousko antuka Argentina Guillermo Vilas 5–7, 6–2, 4–6, 6–3, 6–2

Vítězství - čtyřhra (18)[editovat | editovat zdroj]

Číslo Rok Turnaj Povrch Partner Finalisté Výsledek
1. 1971 Indianapolis, U.S. Antuka Jugoslávie Željko Franulović USA Clark Graebner
USA Erik van Dillen
7–6, 5–7, 6–3
2. 1972 Nice, France Antuka USA Stan Smith Jihoafrická republika Frew McMillan
Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
6–3, 3–6, 7–5
3. 1972 Hamburg, Germany Antuka Rumunská socialistická republika Ilie Năstase Jihoafrická republika Bob Hewitt
Rumunská socialistická republika Ion Țiriac
4–6, 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
4. 1973 Los Angeles, U.S. Tvrdý Československo Vladimír Zedník USA Jimmy Connors
Rumunská socialistická republika Ilie Năstase
6–2, 6–4
5. 1973 Prague, Czechoslovakia Mateflex Československo Vladimír Zedník Maďarsko Róbert Machán
Maďarsko Balázs Taróczy
7-6, 7–6
6. 1974 Palm Desert WCT, U.S. Tvrdý Československo Vladimír Zedník USA Raymond Moore
Nový Zéland Onny Parun
6–4, 6–4
7. 1974 Düsseldorf, Germany Antuka Československo Jiří Hřebec Japonsko Ken-Ichi Hirai
Japonsko Toshiro Sakai
6–1, 6–4
8. 1975 Munich, Germany Antuka Polsko Wojciech Fibak Západní Německo Milan Holeček
Západní Německo Karl Meiler
7–5, 6–3
9. 1975 Düsseldorf, Germany Antuka Francie François Jauffret Západní Německo Harald Elschenbroich
Rakousko Hans Kary
6–2, 6–3
10. 1975 Madrid, Spain Antuka Rumunská socialistická republika Ilie Năstase Španělský stát Juan Gisbert, Sr.
Španělský stát Manuel Orantes
6–4, 3–6, 9–7
11. 1976 Kitzbühel, Austria Antuka Československo Jiří Hřebec Západní Německo Jürgen Fassbender
Západní Německo Hans-Jürgen Pohmann
6–7, 6–2, 6–4
12. 1977 Monte Carlo WCT, Monaco Antuka Francie François Jauffret Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
2–6, 6–3, 6–2
13. 1977 Barcelona, Spain Antuka Polsko Wojciech Fibak Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
6–0, 6–4
14. 1978 Stuttgart Outdoor, Germany Antuka Československo Tomáš Šmíd Brazílie Carlos Kirmayr
Chile Belus Prajoux
6–3, 7–6
15. 1978 Madrid, Spain Antuka Polsko Wojciech Fibak Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd
6–7, 6–1, 6–2
16. 1979 Hamburg, Germany Antuka Československo Tomáš Šmíd Austrálie Mark Edmondson
Austrálie John Marks
6–3, 6–1, 7–6
17. 1982 Hilversum, Netherlands Antuka Československo Tomáš Šmíd Maďarsko Balázs Taróczy
Švýcarsko Heinz Günthardt
7–6, 6–4
18. 1982 Nairobi, Kenya Antuka USA Drew Gitlin Rakousko Bernard Pils
Rakousko Hans Stiegler
6–4, 3–6, 6-3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERÁNEK, Jaroslav. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým [online]. Idnes.cz, 2011-12-21 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  2. 100 Greatest of All Time Archivováno 3. 11. 2012 na Wayback Machine., oficiální web Tennis Channel
  3. THE HISTORY OF THE CHAMPIONSHIPS, Wimbledon.com, přístup: 5.8.2011. aeltc2011.wimbledon.com [online]. [cit. 2011-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-27. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 214–215. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]