Jan Kaplický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jan Kaplicky)
Jan Kaplický
Narození18. dubna 1937
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. ledna 2009 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníarchitekt, designér a typograf
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (2008)
Stirlingova cena
ChoťAmanda Levete (1991–2006)
Eliška Kaplicky (2007–2009)
Dětisyn Josef, dcera Johana
RodičeJosef Kaplický a Jiřina Kaplická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kaplický (18. dubna 1937 Praha – 14. ledna 2009 Praha[1]) byl český architekt a vizionář moderní architektury, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Spojeném království. Společně s Davidem Nixonem založil architektonické studio Future Systems. Za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu byl oceněn Stirlingovou cenou, nejprestižnější britskou cenou za architekturu. Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Spojeném království, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně – Lord's Media Centre

Kaplický se narodil v roce 1937 v Praze. Oba rodiče byli umělci: jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera) vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze.[2] V roce 1968 emigroval do Anglie, což znamenalo velkou změnu v jeho životě. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun & Partners.[3] Poté byl v letech 1971–1973 zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu DRU budovy v Londýně a vypomáhal ve skupině návrhářů na návrhu pařížského kulturního centra a muzea Centre Georges Pompidou (realizováno 1971–1977)[4]. Roku 1975 získal britské občanství.[5] V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti.

Rozloučení s Janem Kaplickým v Praze

Jeho partnerkou byla i architektka Eva Jiřičná (která byla mj. předsedkyní komise posuzující návrhy na projekt Národní knihovny na Letné). Poté se seznámil a v roce 1991 oženil se svou dlouholetou manželkou Amandou Levete, která v roce 1989 nastoupila do jeho studia Future Systems. Během jejich 15letého společného života se jim narodil syn Josef. Při natáčení biografického snímku Profil,[6] který měl premiéru v roce 2004, se seznámil se svou pozdější ženou Eliškou Fuchsovou, s níž se oženil 15. října 2007. Eliška Kaplicky Fuchsová s ním začala natáčet snímek Oko nad Prahou o projektu Národní knihovny, který však již spolu nedokončili – Jan Kaplický zemřel 14. ledna 2009 v Praze. Náhle mu selhalo srdce, když procházel ulicí Československé armády nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška[7] porodila dceru Johannu. Přivolaným záchranářům se ho již oživit nepodařilo.

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Rozloučení[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Jana Kaplického na budově OSA (Československé armády 20, Praha 6)

Po Kaplického smrti bylo uspořádáno 27. ledna 2009 symbolické rozloučení v Kostele sv. Anny ve Starém Městě pražském. Začalo pár minut před 13. hodinou, na místě se kromě Kaplického rodiny a známých sešlo také 200 příznivců Kaplického architektury. Mezi posluchači a účastníky byli manželka Eliška, Eva Jiřičná, kamarád Kaplického Pavel Bobek, Dagmar Havlová, která za svého manžela zotavujícího se v nemocnici přečetla písemnou kondolenci, Jiří Paroubek, Jiří Dienstbier, Bolek Polívka a další.[8]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Obchodní dům Selfridges v Birminghamu, který navrhl Kaplický v roce 1999

Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimentoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.

Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou neamerickou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.

Významné projekty[editovat | editovat zdroj]

Hauer-King House v Londýně

Národní knihovna na Letné[editovat | editovat zdroj]

V Česku vešel v širší známost veřejnou diskusí, kterou vyvolal jeho návrh na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, organického tvaru zeleno-žluto-bílé barvy s fialovými skvrnami, novináři přezdívaný chobotnice nebo blob. Předsedkyní sedmičlenné komise posuzující návrhy byla Kaplického bývalá partnerka, známá česko-britská architektka Eva Jiřičná. Odpůrci často argumentovali faktem, že návrh v soutěži zvítězil, ačkoliv nesplňoval jednu ze zadávacích podmínek: skladování knih pod úrovní terénu. Proti projektu se postavil prezident Klaus a následně pražská ODS, zejména primátor Pavel Bém. Objevily se argumenty na velkou finanční náročnost a na nedostupné pozemky a realizace byla nakonec zrušena s tím, že si Národní knihovna vystačí s Klementinem. V dlouholetém sporu o vyřazení návrhu ze soutěže dal odvolací soud zapravdu odpůrcům tohoto projektu.[10]

Autobusová zastávka inspirována blobem, který měl stát na Letné, byla postavena v roce 2011 na brněnské zastávce hromadné dopravy ve čtvrti Lesná. Má půdorys 7×7 metrů a je vysoká 4 m; na jejím návrhu se nepodílel Jan Kaplický ani Future Systems, navrhl ji fanoušek Jana Kaplického Martin Felgr.[11]

Ocenění a kritika[editovat | editovat zdroj]

Most pro pěší Docklands Floating Bridge v Londýně

Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu.

V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit „za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“. V dopise ministru Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl: „ ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...“.[12]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sketches 1941–2005 (Alba studio, 2005)
  • Česká inspirace (spoluautor Ivan Margolius, Fraktály Publishers, Zlatý řez, 2005)
  • Josef a Josef Kaplicky (Respekt Publishing a.s., 2009)
  • Album (Labyrint, 2005, 2010)

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Zastoupení ve sbírkách umění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Moravská galerie Brno
  • Muzeum umění a designu Benešov
  • Uměleckoprůmyslové muzeum Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří; JANKŮ, Tereza. Zemřel architekt Jan Kaplický. V den, kdy se mu narodila dcera. iDnes [online]. 2009-01-14 23:09 SEČ, rev. 2009-01-15 0:05 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Architekt Kaplický si tajně vzal filmovou producentku. iDnes.cz [online]. 16. října 2007-10-15 21:51 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ V Praze zemřel architekt Jan Kaplický [online]. Mostecký deník.cz [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Martin Pawley, Future Systems, Phaidon, London, 1993, pp. 15-17
  5. ↑ PROVAZNÍKOVÁ, Tereza. Jan Kaplický [online]. E-architekt.cz, 2005-12-19 [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Eliška Kaplický Fuchsová: Jdu dál a věřím. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-07-10 [cit. 2010-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-28. 
  7. ↑ Zemřel architekt Jan Kaplický. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-01-14 23:22 SEČ, rev. 2009-01-15 09:55 SEČ [cit. 2009-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  8. ↑ Praha vzpomínala na Kaplického, rozloučit se přišly stovky lidí. iDNES.cz [online]. 2009-01-27 [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŘEZNÍČKOVÁ, Alena. Muzeum Enza Ferrariho, stavba Kaplického, má nejen italskou premiéru [online]. idnes.cz, rev. 2012-03-09 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kaplického blob uspěl neoprávněně, soud dal za pravdu konkurentům. ct24.cz [online]. 2015-11-23 [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kaplického blob stojí v Brně, je z něj autobusová zastávka. iDNES.cz [online]. 2011-09-20 [cit. 2017-01-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kaplický odmítl cenu od ministerstva. Lidovky.cz [online]. 2008-10-21 [cit. 2009-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-19. ISSN 1213-1385. 
  13. ↑ HERRON, Ron. Jan Kaplický & David Nixon / Future Systems. AA Files. 1987, čís. 14, s. 76–80. Dostupné online. ISSN 6823 0261 6823. (anglicky) 
  14. ↑ JAN KAPLICKÝ - VLASTNÍ CESTOU - prodlouženo do 27/9/2010! [online]. DOX [cit. 2012-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-20. 
  15. ↑ S.R.O., Liquid Design. Detail výstavy - Národní galerie v Praze. www.ngprague.cz [online]. [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výstava k nedožitým osmdesátinám architekta Jana Kaplického připomene jeho dílo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-10-30 [cit. 2016-12-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Kaplický – Vlastní cestou 16/4 – 2/8/2010 His Own Way. Praha: DOX Centrum současného umění, 2010. ISBN 978-80-904213-9-4. 
  • Richard Rogers a Ivan Margolius, Jan Kaplický: Výkresy. Praha : Kaplicky Centre, 2015. ISBN 978-80-260-7524-0.
  • Ivan Margolius, Jan Kaplický – Pro budoucnost a pro krásu, CPress, Brno 2020. ISBN 978-80-264-3350-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kaplický&oldid=23529224“