Jan Křesadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Křesadlo
(Dr Václav J K Pinkava)
(Dr Václav J K Pinkava)
Narození
Datum: 9. prosince 1926
Místo: Praha
Úmrtí
Datum: 13. srpna 1995
Místo: Colchester
Citát
NON DICI SED ESSE
Příbuzenstvo
syn
dcera
Eva Pinkavová
syn
syn
Pavel Pinkava

Václav Jaroslav Karel Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo (9. prosince 192613. srpna 1995), byl spisovatel, básník, psycholog a polyhistor českého původu.

Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského.

Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands (autor rodokapsu), dále J. K. Klement (překladatel), Juraj Hron (slovácký autor), Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole (skladatel), Kamil Troud (ilustrátor), a další.

Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik.

Coby tzv. renesanční muž, polyhistor, rád si kladl náročné překážky a úkoly. Se svou dcerou přeložil do angličtiny Seifertův Věnec sonetů a k tomu si dopřál i vlastní polemický Vzdorověnec.

Vydal sbírku básní v sedmi jazycích, nazvanou Sedmihlásek. Celkem napsal přes sto sonetů (včetně několika sonetových věnců).

Následující ukázka je pro Křesadla typická, má bizarní a pitvorné téma a vtipně kombinuje klinickou zkušenost psychologa s erudicí přírodovědce a znalce filosofie (téma transmigrace duše mezi člověkem a psem nastolil již Pythagoras, což zde kontrastuje s ironickou narážkou na materialistického filosofa Thomase Hobbse):

Kouzelný zákrok
(památce Edwarda Leara)
Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,
na hlavě klobouk cylindřitý:
V předtuše příští kalamity
svou duši začaroval do psa
stylem Encheliophiopsa [1],
jenž v řiti sumýše je skrytý.
Nemá již pocity a city,
může si zpívat hejsa hopsa.
Tak spokojeně městem kráčí,
svou duši na řetěze veda:
I kdyby přepadli ho rváči
nepostihne ho žádná běda
neb bezduchost mu trpět nedá,
což ke štěstí mu zcela stačí.


Za své vrcholné literární dílo v předmluvě tohoto díla sám označil knihu ΆΣΤΡΟΝΑΥΤΙΛÍΑ, Astronautilía-Hvězdoplavba, netypický vědecko-fantastický román čítající přes 6500 veršů v homérské starořečtině s paralelním českým překladem. Tato kniha vyšla teprve krátce po jeho smrti.

Jeho ostatky jsou uloženy pod pomníkem od jeho syna Jana Pinkavy na vinohradském hřbitově v Praze.

[editovat] Bibliografie

  • Skrytý život Cypriána Belvy, Tartaros, Praha 2007
  • Rusticalia – variace na cizí themata, Tartaros, Praha 2006
  • Kravex5, aneb Potíže stavu beztíže, Periplum, Olomouc 2002
  • Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie – (zejména vzhledem k tzv. duševním poruchám a psychologickým problémům), Periplum, Olomouc 2001
  • Jan Křesadlo (k vydání připravil Václav Z.J. Pinkava) Knihovna M.J. Sychry, Žďár nad Sázavou 2000
  • Dům – mravoučná bajka, Votobia, Olomouc 1998
  • Království české a jiné polokatolické povídky, Votobia, Olomouc 1996
  • Astronautilía, é, hé Mikroodysseía hé kosmiké / Hvězdoplavba, aneb Malá kosmická odysea – překlad z řeckého originálu neznámého autora, Ivo Železný, Praha 1995
  • La Calle Neruda – fantastická fraška, zhruba v tradici V. Rady a J. Žáka, Ivo Železný, Praha 1995
  • Instrukce, Insinuace a Invektivy, TVAR 7, Praha 1995
  • Obětina – románový triptych, Ivo Železný, Praha 1994; Národní divadlo, Praha 2006;
  • (Jake Rolands):Ranč U kotvy a hvězdy, Ivo Železný, Praha 1993
  • Vertikální spílání, Pražská imaginace, Praha 1993
  • Dvacet snů, Host, Brno 1992
  • Girgal – Eskapáda na způsob science fiction, Ivo Železný, Praha 1992
  • Zámecký pán aneb Antikuro, Ivo Železný, Praha 1992
  • Zuzana a dva starci, Ivo Železný, Praha 1992
  • Vara Guru – Román se zpěvy, '68 Publishers, Toronto 1989; Ivo Železný, Praha 1991
  • Slepá bohyně, Ivo Železný, Praha 1991; Slepá bohyně a jiné příběhy, Tartaros, Praha 2006;
  • Fuga Trium, '68 Publishers, Toronto 1988; Host, Brno 1990
  • Sedmihlásek – výbor veršů, Rozmluvy, Purley 1988
  • Mrchopěvci, '68 Publishers, Toronto 1984; Ivo Železný, Praha 1990; Mrchopěvci / GraveLarks, Maťa, Praha 1999
  • (Václav Pinkava): Organismy jako automaty – kniha pro lékaře, biology, psychology a všechny zájemce o kybernetiku, SZdN, Praha 1969

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma