Jan Jindřichův z Kamýku
| Jeho proboštská Milost Jan Jindřichův z Kamýku | |
|---|---|
| 22. probošt litoměřický | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | pražská |
| Období služby | 1362–1368 |
| Předchůdce | Jan z Hakenbornu |
| Nástupce | Jindřich z Hakenbrunnu |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | zřejmě začátek 14. století |
| Datum úmrtí | 1370 |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Jindřich z Kamýka (zřejmě začátek 14. století – 1370) pocházel z manského rodu Kamýků z Pokratic, byl 22. proboštem litoměřické kapituly sv. Štěpána v letech 1362–1368. Datum narození není známo.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Zříceniny hradu Kamýk se nacházejí severozápadně od Litoměřic. Přívlastek „z Kamýka“ je v souvislosti se zmínku z roku 1319, kdy předek Jana Jindřicha rytíř Jindřich střežil z hradu Kamýk strategický tok Labe, který byl v té době nejvýznamnějším obchodním spojením severozápadních Čech s Míšní. V roce 1352 král však udělil hrad Kamýk v manství Zbyňku Zající z Házmburku a Jindřich z Kamýka získal tehdy tvrz v Pokraticích, kde se rod usadil. Začali se pak zapisovat jako „Kamýčtí z Pokratic“. Rod měl pak úzkou vazbu na kostel sv. Vojtěcha na okraji Litoměřic směrem k Pokraticích. Tvrz Kamýckých z Pokratic se nedochovala a její původní lokalita nebyla zatím s jistotou určena. Jan Jindřich z Kamýka (starší) byl dobrodincem řádu minoritů. Jeho syn, stejného jména, se pak stal duchovním.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po úspěšném studiu teologie se stal nejpozději roku 1353 farářem litoměřického městského kostela Všech svatých. Karel IV. ho povolal do Prahy jako dvorního kaplana, v důsledku čehož musel rezignovat na místo litoměřického faráře. Nejednalo se však o nepřipravený proces, protože Karel IV. pro Jana Jindřicha z Kamýka od papeže Inocence VI. získal již 23. února 1352 expektační breve (příslib na získání obročí) na kanonikát v Míšni. Roku 1353 požádal Karel IV. papeže o budoucí uvolněné kanonikáty v Praze, Olomouci a Břeclavi pro vybrané kněze, mezi nimiž byl i Jan Jindřich z Kamýka. 11. června 1353 obdržel první biskup litomyšlský Jan I. (1344–1353) papežský příkaz, aby se Jan Jindřich z Kamýka stal kanovníkem v Olomouci. 7. ledna 1362 byl konfirmován (listinou potvrzen) pro proboštství v kolegiátní kapitule sv. Štěpána v Litoměřicích. Stal se tak 22. proboštem kapituly.
Jako probošt byl patronem více farností (kolatur) a začal také uplatňovat prezenční právo svěřených farností. Např. v roce 1363 byl ke kostelu sv. Jiří v Litoměřicích po úmrtí tamního plebána Jana jmenován nový farář Mikuláš Mazonis. Tento fakt je považován za důkaz, že tento kostel vždy podléhal litoměřickým proboštům a ne městu Litoměřice. Za zmínku stojí, že ještě v roce 2011 se vede diskurs, zda ulice Svatojiřská (kde dříve stál zmíněný kostel sv. Jiří), patří k duchovní správě města Litoměřic se sídlem u kostela Všech svatých nebo katedrální farnosti sv. Štěpána.
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Jan Jindřich z Kamýka rezignoval na obročí proboštství a zemřel patrně roku 1370.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959, s. 40.
- MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, s. 29-30
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
| Předchůdce: Jan z Hakenbornu |
|
22. probošt litoměřický 1362–1368 |
|
Nástupce: Jindřich z Hakenbrunnu |
