Jan III. Dukas Vatatzés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan III. Dukas Vatatzés
Byzantský císař
Ioannes III.
Doba vlády 12221254
Narození asi 1193
Úmrtí 3. listopadu 1254
Předchůdce Theodoros I. Laskaris
Nástupce Theodoros II. Dukas Laskaris
Manželky Irena Laskarina
Konstancie Štaufská
Dynastie Dukové
Otec Basileios Vatatzes

Jan III. Dukas Vatatzés (řecky Ιωάννης Γ΄ Δούκας Βατάτζης, Iōannēs III Doukas Vatatzēs, někdy také Vatatzes či počeštěně Vatacés; asi 1193 - 3. listopadu 1254) byl nikájský (resp. byzantský) císař v letech 1222-1254. Za jeho vlády se rozmohla tzv. byzantská reconquista.

Život, počátky vlády[editovat | editovat zdroj]

Narodil se okolo roku 1193 jako syn jistého Basileia Vatatza. Byl velmi vzdělaný, ale kromě toho byl také dobrým vojevůdcem. Roku 1212 se oženil s dcerou nikajského císaře Theodora I. Laskarida Irenou a Theodoros určil Jana za svého nástupce, jímž se po tchánově smrti roku 1222 stal. Zpočátku se však musel vypořádat s odbojnými bratry zesnulého císaře, kteří byli ale Janem odraženi. Vatatzés pokračoval v protilatinské politice nastoupené Theodorem I. a roku 1225 získal všechno latinské území v Malé Asii, některé řecké ostrovy a část Balkánu. Dobytí Konstantinopole se mohlo zdát být otázkou času. Jenže o dobytí Města měst usilovali i bulharský car Ivan Asen II. a epirský despota Theodoros Angelos, který se roku 1224 nechal korunovat císařem Římanů a stal se Janovým významným protivníkem, ale roku 1230 byl poražen a zajat Janovým spojencem Ivanem Asenem II. v bitvě u Klokotnice. S Ivanem Asenem udržoval Jan Dukas přátelské styky, roku 1234 uzavřeli oba císaři spojenectví proti Latinům (Zápaďanům) a také byl zasnouben Ioannův syn a pozdější nástupce Theodoros s Asenovou dcerou Helenou (Elenou). Kromě toho Jan a nikajský patriarcha Germanos II. svolili k založení bulharského ortodoxního patriarchátu nezávislého na Byzanci. Roku 1235 se Jan III. a Ivan Asen snažili dobýt Konstantinopol, ale byli odraženi stařičkým regentem Janem z Brienne. Následujícího roku pokus zopakovali, opět byl ale úspěšnější energický regent. Roku 1237 ale Ivan Asen rozvázal spojenectví s Janem Vatatzem a zrušil zasnoubení Heleny a Theodora. Ne však nadlouho. V bulharském hlavním městě Tarnovu vypukl mor a Asen to vzal jako boží varování a obnovil jednak spojenectví s Janem a taky vzájemné zasnoubení dětí. Roku 1241 však Ivan Asen II. zemřel a Jan III. tím přišel o spojence proti Latinům, ale zároveň na Bulharsku získal celou Makedonii a Thrákii.

Zlatý hyperpyron s vyobrazením Jana III.

Pozdní léta, skon[editovat | editovat zdroj]

Vzdělaný císař udržoval přátelské styky také s poněkud extravagantním a inteligentním císařem Svaté říše římské a sicilským králem Fridrichem II. Rogerem. Také se Jan roku 1244 oženil po smrti své první ženy Ireny (†1239) s dcerou Fridricha II. Konstancií. Po Fridrichově smrti (1250) však přátelské vztahy se štaufským domem ustrnuly, protože Fridrichův nástupce na Sicílii, jeho levoboček Manfred byl odpůrcem Nikaie a naopak podporoval Latiny. Roku 1245 ovládl Jan Soluň a následujícího roku vyhlásil válku Demetriovi Angelovi, epirskému despotovi, synovi samozvaného císaře Theodora Angela, a byl úspěšný: Demetrios uznal Janovu svrchovanost. Na přelomu půlstoletí na tom císař již nebyl zdravotně nejlépe, trpěl epilepsií, kterou po něm zdědil i syn Theodoros. Jan III. Dukas Vatatzés, největší byzantský (nikajský) císař 13. století, zemřel v listopadu roku 1254 a nedožil se tak svého snu: dovršení byzantské reconquisty a dobytí Konstantinopole, která nakonec roku 1261 padla. Vládu po Janovi nastoupil jeho syn, Theodoros II. Dukas Laskaris.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Jan III. svou politikou a válečnými výboji učinil hodně pro znovudobytí Konstantinopole. Svými manévry způsobil, že Nikajské císařství se stalo nejvýznamnějším státem v západní Malé Asii a po smrti Ivana Asena II. v Bulharsku také na Balkáně. Jan byl také velmi vzdělaný a za jeho vlády se Nikaia stala centrem byzantské vzdělanosti.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženatý. První manželkou byla dcera císaře Theodora Irena Laskaris, se kterou měl jediného syna Theodora, a druhou manželkou byla dcera římského císaře Fridricha II. Konstancie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ioannes III Vatatzes ve Wikimedia Commons

  • HRADEČNÝ, Pavel, a kol. Dějiny Řecka. 2. dopl. a rozš. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 768 s. ISBN 80-7106-192-1.  
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.  
  • DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648) 2. Klatovy : Almyn, 1992. 208 s. ISBN 80-901316-1-1.  
  • DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.  
  • RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 516.  
  • VAVŘÍNEK, Vladimír; BALCÁREK, Petr. Encyklopedie Byzance. Praha : Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-485-2. S. 550.  
Předchůdce:
Theodoros I. Laskaris
Znak z doby nástupu Byzantští císaři
12221254
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Theodoros II. Laskaris