Jan I. Ratibořský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Mikuláš II. Opavský
bratr Mikuláš III. Opavský
bratr Václav I. Opavský
bratr Přemysl I. Opavský
syn Jan II. Opavský
teta Markéta Opavská
děd Mikuláš Opavský

Jan I. (Hanuš) Ratibořský (okolo 1332 - 1380/1382), nejstarší syn Mikuláše II. Opavského a Anny Ratibořské, byl opavským a Ratibořským vévodou v letech 1365-1377, od roku 1377 (po vzniku údělu) pán v Ratiboři, Krnově a Bruntále, do roku 1375 v Pštíně a Mikołowě, v letech 1378 - 1382 zastavil městečko Żory.

Roku 1361 se oženil s Annou, dcerou zaháňsko-hlohovského knížete Jindřicha V. Po smrti otce (1365) vedl spory s bratry Mikulášem III., Václavem I. a Přemyslem o dědictví. Roku 1372 potvrdil Opavě magdeburské právo. Kvůli finanční tísni předal roku 1375 opolskému knížeti Vladislavovi okresy Pszczyna a Mikołów. Po rozdělení rodového majetku roku 1377 zůstala v jeho rukách Ratiboř, Bruntál a Krnov. V roce 1378 opět z finančních důvodů zastavil těšínskému knížeti Přemyslovi městečko Żory.

Jan se jako politický vazal účastnil politických aktů Lucemburků, například roku 1370 byl svědkem včlenění Lužice k českým zemím. Z manželství s Annou Hlohovskou se Jan dočkal dvou synů - Jana II. a Mikuláše V., a dcery Markéty (asi 1380 - před 7.9. 1407, vdaná roku 1406 za těšínského knížete Boleslava I.). Není známo, kdy přesně Jan I. zemřel, muselo se tak ale stát mezi 16. únorem 1380 a 28. říjnem 1382, kdy jsou o něm poslední zmínky. Pochován je v dominikánském klášteře v Ratiboři.

Související články[editovat | editovat zdroj]