Jan Evangelista Nečas

Jan Evangelista Nečas (25. prosince 1849 Studnice – 30. ledna 1919 Brno) byl český právník a soudce, básník a překladatel.

Život

Jan Evangelista Nečas (někdy též Neczas) se narodil ve Studnicích, dnes místní části Nového Města na Moravě; na domě čp. 21 má pamětní desku.

Oženil se s Adelhaid, dcerou Josefa Krupky. - Stal se otcem: Marie (* 19. srpna 1878 ve St. Bohumíně - + 22. srpna ve St. Bohumíně), Wladimira Josefa (* 29. června 1880 ve St. Bohumíně, čp. 3 - + 1882 v ?), ...

Od roku 1878 pracoval jako soudní adjunkt v Bohumíně, později se stal okresním soudcem ve Vyškově, Strážnici a Telči. V letech 1897-1904 byl radou zemského soudu v Těšíně, pak v Brně.

Při své soudcovské praxi byl literárně činný: překládal (zejm. z polštiny) a psal básně. Používal též pseudonymy Jan ze Studnic a J. Čas. Nepomíjel však ani tvorbu v oblasti práva. Šlo mu jednak o popularizaci práva, jednak o povznesení právnické jazykové kultury, a to obzvláště v čase, kdy se česká právní věda a praxe vymaňovala z nadvlády a tíživého vlivu němčiny. Jan Evangelista Nečas na tomto poli přispíval k obnově nebo vytvoření české právní terminologie, zejm. svou Terminologií, ale také svými příspěvky v časopise Právník, např. v rubrice Fukar (ročník 1892).

Dílo

Poezie

Z poezie Jana Evangelisty Nečase lze uvést:

• Žně smrti (1905), soubor básní reagujících na Rusko-japonskou válku;
• Od srdce k srdci : padesát projevů : řada milostných veršů na dopisnice a do památníků (1911).

Svých veršů používal i v boji za češtinu v oblasti práva. Časopis Právník otiskl přinejmenším dvě jeho krátké básně.

• Versus memoriales k jurisdikční normě a civ. řádu soudnímu (1897).

Některé jeho verše jiní autoři zhudebnili, např.:

• Ty mocný, silný, veliký (1905), dnes pod č. 905 součást Kancionálu. Společného zpěvníku českých a moravských diecézí; nápěv vytvořil Karel Eichler.

Překlady

Z překladů lze uvést:

• A. Malčevského Marie : pověsť ukrajinská (1882);
• Básně Miriamovy : (Zenona Przesmyckého z Varšavy) (asi 1886);
• Marie : pověsť ukrajinská (1882);
• Tři básně Julia Słowackého (1882).

Právnické dílo

• Rádce pro poručníky a opatrovníky (1889);
• Vzorce protokolů, rozsudkův a výměrů soudních k řízení spornému i nespornému (1892);
• Deutsch-böhmische juridische Terminologie = Německo-české názvosloví právnické (1893), recenzi profesora Miřičky je v časopise Právník (1892, str. 574), dále v Právníku (1893, str. 693 a 732);
• Praktické porady a pokyny právní (1894), zde [Nečas] chce rozšířiti v lidu nejelementárnější vědomosti o právu a správě spravedlnosti. Způsobem každému snadno pochopitelným vysvětluje, jak zřízeny jsou soudy, kdo jest oprávněn sepisovati právní spisy, co se děje se spisy k soudu podanými, jaké následky má zmeškání stání nebo zanedbání lhůty, jak zřízeny jsou knihy pozemkové aj.;
• Naše nové řízení bagatelní před soudy okresními a živnostenskými (1898);
• Německo-české názvosloví právnické (1900);
• Malá čítanka právnická (1907);
• Čítanka o našem právu : pro náš lid (1911).

Z časopisu Právník

• Názvosloví právnické (1890, str. 831);
• Fukar (1892, str. 71, 144, 179 a 215);
• K češtině právnické (1893, str. 811);
• v ročníku 1894, str. 672 Nečas brojí proti užívání neosobních obratů na způsob „obecní úřad se žádá“, „strany a svědkové se volají“, „důkaz se připouští“ a navrhuje za ně konkrétní náhrady jako „soud povoluje, povoleno jest, máte povoleno“, místo „o tom uvědomují se“ navrhuje „věztež o tom“, dnes „na vědomí“;
• v ročníku 1896 Nečas referuje o nových českých překladech nových rakouských zákonů. Na str. 599 pak např. kritizuje překlad německého Bekämpfung (eines Anspruches...) jako „porážení“ a místo tohoto příliš drsného, hrubou sílu připomínajícího překladu navrhuje „příhodnější obraz od stromu vzatý: mocně působícími důvody mohou býti nárok, tvrzení, odvolací důvody vyvráceny“, jak je zvykem říkat dnes;
• Spravedlnost základ říší! (1905, str. 674), báseň k neutěšeným jazykovým poměrům ve Slezsku;
• Sbírej, kdo jsi české řeči ctitel! S germanismy roztrhl se pytel! (1907, str. 108), brusičsky laděná báseň.