Jan Brokoff
| Jan Brokoff | |
|---|---|
| Narození | 23. června 1652 Spišská Sobota  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 28. prosince 1718 (ve věku 66 let) Praha Habsburská monarchie |
| Povolání | sochař a řezbář |
| Děti | Ferdinand Maxmilián Brokoff Michal Jan Josef Brokoff |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| syn | Ferdinand Maxmilián Brokoff |
|---|---|
| syn | Michal Jan Josef Brokoff |
Jan Brokoff, také Johann Brokoff, Brokof, či Prokov, (23. června 1652 Spišská Sobota, Uhry – 28. prosince 1718 Praha) byl barokní sochař a řezbář původem z německé spišské rodiny, který hlavní část života žil a tvořil v Čechách. Je otec sochařů Michala Jana Josefa Brokoffa a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Život
Narodil se v rodině ševce Ondřeje Brokoffa (Prokofa, Brokova) luteránského vyznání ve Spišské Sobotě v horních Uhrách. Brzy se vyučil řezbářem, již v letech 1675–1680 se dostal do Prahy. Kvůli epidemii moru odtud roku 1680 uprchl s cílem dojít do Řezna, ale zůstal v západních Čechách. Pracoval tam pro různé objednavatele. Zejména pro jeho kariéru byla významná zakázka na model sochy Jana Nepomuckého podle skici Matyáše Rauchmüllera, vypracovaná pro pražský kamenný (Karlův) most na objednávku barona Matyáše Bohumíra Wunschwitze v Ronšperku (Poběžovicích). V hřbitovním kostele v Manětíně roku 1685 vytvořil dřevořezby stojících světců pro hraběte Karla Maxmiliána Lažanského. Léta 1685–1687 Brokoff strávil prací na panství hraběte Michal Osvalda Thuna v Klášterci nad Ohří, odtud odešel do služeb hraběte Jana Adama Hrzána na Červený hrádek.[zdroj?] Na zámku působil v letech 1687–1688 a narodil se mu tam syn Ferdinand Maxmilián.[1]
V roce 1692 se Jan Brokoff usadil na Starém Městě pražském, kde získal roku 1693 městské právo a koupil si dům s dílnou na rohu Skořepky a Uhelného trhu, později v domě U Salátů na Národní třídě (dnes součást paláce sousedícího s palácem Adria)[2]. V Praze Jan Brokoff od luterského vyznání konvertoval ke katolictví. Se svou ženou Alžbětou měli čtyři děti – syny Michala Jana Josefa, Ferdinanda Maxmiliána, Antonína Šebestiána a dceru Annu Eleonoru. Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián po otcově smrti převzali vedení rodinné sochařské dílny (mladší Ferdinand Maxmilián se stal nejvýznačnější osobností rodu), Antonín Šebestián se stal dvorním básníkem na Vídeňském dvoře.
Dílo
Jan Brokoff své rané práce vytvářel samostatně, na pozdějších dílech spolupracovali i jeho synové.
Mezi nejznámější díla Jana Brokoffa a také dílo, které jej v Praze záhy po vzniku proslavilo, patří bronzová socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683). Tu, respektive dřevěnou sochu podle které se bronzová socha v Norimberku odlévala, ovšem Jan Brokoff provedl roku 1682 podle drobného terakotového modelu od vídeňského sochaře Matthiase Rauchmillera z roku 1681. Brokoff drobnou sošku převedl do životní velikosti a v detailech promodeloval, zejména ve výrazu tváře. Tato dřevěná socha je dnes umístěna na hlavním oltáři pražského kostela svatého Jana Nepomuckého Na Skalce.[3]. Posloužila jako vzor a prototyp mnoha sochám světce v českých zemích, v Německu i v Rakousku.
Jan Brokoff je i autorem sousoší Piety (1695), které bylo v roce 1859 z Karlova mostu přesunuto do nádvoří kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (dnes nemocnice Pod Petřínem). Další dvě „mostní“ sousoší sv. Josef a Křest Kristův byly poničeny během revoluce roku 1848. Torzo figur Kristova Křtu s erbem donátora je součástí sbírek Lapidária Národního muzea, stejně jako socha sv. Václava vinaře, šlapajícího hrozny v putně, původem z viniční usedlosti pod Vyšehradem. Dobová kopie téže sochy stojí v zahradě jezuitského konventu v Prazze na Karlově náměští, druhá -novodobá- kopie byla roku 1999 zhotovena do nádvoří Konviktu. Na Karlově mostě dosud stojí dvě Brokoffova sousošíː je to trojice světic (svatá Alžběta, svatá Markéta, svatá Barbora) z roku 1707, a sousoší sv. Františka Borgiáše mezi anděly, na nichž všech Jan nepochybně pracoval se svými syny. S nimi se podílel i na sochařské výzdobě Toskánského paláce na Hradčanech, kde jsou autory alegorických soch sedmera svobodných umění na atice a dvou erbů na průčelí.
Mimo Prahu vytvořil Jan Brokoff mnoho dalších uměleckých děl v Čechách, například sochy mouřenínů v Častolovicích. z lipového dřeva vyřezal sochy svatých v kostele Sv. Barbory v Manětíně (1685), z pískovce jsou kamenné sochy tritona a Čtyř ročních období v parku na zámku v Klášterci nad Ohří (kolem 1686) a Červeném hrádku, sochu sv Antonína Poustevníka v Lysé nad Labem (1695?), výzdobu krbu v Saturnově sále na zámku v Libochovicích, hlavní oltář v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově a další. Mezi jeho nejlepší díla patří Pieta, umístěná v absidě rekolekčního domu (poustevny) v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy.
Význam
Jan Brokoff nepatří mezi nejvýznamnější české barokní sochaře. Jeho řezby jsou průměrnými díly a jeho figurální práce v kameni mají strnulé toporné tělo , nápadně ostré hrany a příliš zdůrazňované detaily, jak si povšiml V.V.Štech[4]. Sochařská kvalita ovšem zřetelně vzrostla ve chvíli, kdy v dílně začali působit Brokoffovi synové, především Ferdinand. Význam Jan Brokoffa tak paradoxně spočívá hlavně v tom, že je otcem slavného syna. Jan přitom poskytl Ferdinandovi nejen základní sochařské vyučení, ale také tehdy zcela mimořádnou možnost dalšího školení na vídeňské sochařské akademii.
Odkazy
Reference
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Červený hrádek – zámek, s. 76.
- ↑ BAŤKOVÁ, Růžena, et al. Umělecké památky Prahy. Nové Město Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 202.
- ↑ Kořán, Ivo: Sochařství baroka, in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama, Praha 1987, s.
- ↑ V.V. Štech, Brokoffové, inːUmění XII, 1961
Literatura
- BLAŽÍČEK, Oldřich J. Ferdinand Brokof, Odeon, Praha 1976, s. 23-43, (zde především kapitola Léta učení a studia, která se životu a tvorbě Jana Brokoffa věnuje nejvíce.)
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha: Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 193-194.
- KLEISNER, Tomáš. Brokofovo svědectví k benediktinské výzdobě Karlova mostu. Zprávy památkové péče. 1997, roč. 57, s. 60. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Brokoff na Wikimedia Commons - Zastavení s Janem Brokoffem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
- [1]Informační systém abART:Jan Brokof
